zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

10. Terezie Kovalová - Zinka

V podstatě všechna alba v letošním domácím žebříčku jsou hezky žánrově zařaditelná. Zato "Zinka" Terezie Kovalová suverénně pluje mezi styly a žánry a přináší na českou scénu značně specifický úkaz. Však si na něj taky violoncellistka a zpěvačka, která se objevila v projektech jako Zvíře jménem Podzim či Baromantika a spolupracovala například s Davidem Stypkou, vyčekala a vybrousila ho.

"Zinka" je osobní deska, která je na běžné písničkářství moc experimentálně osobitá a na experiment vlastně na první dobrou uživatelsky přístupná. Dominantní tandem violoncello - hlas se zde prolíná s citlivě použitou elektronikou, čeština s angličtinou a sama muzikantka pouští posluchače do skrytých zákoutí své duše. Citlivě, bez křeče, ale zároveň nesmírně sebevědomě. Jedná se tak o velice specifický debut, který Tereziin talent nasvítil úplně novým světlem. (Jiří V. Matýsek)

---

9. The Swell Season - Forward

Po neskutečných šestnácti letech se znovu na jedné desce sešli Glen Hansard a Markéta Irglová. Výsledná osmička skladeb přinesla neskutečně vyzrálou kolekci, která, ač je postavená na intimním folku, do sebe nasává řadu dalších stylů od rocku a indie popu přes blues až po gospel. Často se také od niterních momentů dokáže díky orchestrálním partům přehoupnout k hymnickému finále. Každá z písní je vlastně úplně jiná, jak stylově, tak pojetím, přesto album působí velmi kompaktně. Duu velmi prospělo, že mnohem větší prostor dostala česká klavíristka, která tak nyní působí jako Hansardova plnohodnotná hudební partnerka.

Jejich propojení funguje ještě lépe, než když byli životními partnery, i přes to, že písničky jsou plné osobních témat. Velmi se povedl i zvuk nahrávky, která vznikla v domácím studiu Irglové za asistence jejího manžela Sturly Mia Thórissona. Zaposloucháte-li se do ní hlouběji, získáte pocit, jako když vás kompletně obklopuje, což sílu celého alba umocňuje. (Tomáš Parkan)

---

8. Dead Dog Legacy - Dead Dog Legacy

Eponymní debut Dead Dog Legacy se stal v době svého vydání albem týdne na musicserveru, obdržel velmi vysokou známku a tuze pochvalnou recenzi. To mi bylo na kapelu z Olomouce poněkud podezřelé. Shodou okolností jsem ale o pár týdnů později měl možnost skupinu kolem Tomma Prochazky vidět živě na opavském festivalu Slunovrat - na scéně pro diváky zdarma!. A spadla mi brada.

Sebevědomý výkon, skvělý feeling, hutná i melodická muzika s odkazy na Alice In Chains - tak jsem to vnímal. Nahrávka působí na posluchače se stejnou naléhavostí a intenzitou. Projdete s ní temným lesem, ale víte, že to putování jednou skončí a bude očistné. Hudba někdy má tu moc. (Pavel Parikrupa)

---

7. Pan Lynx - Odvrácená strana lesa

Debut "Kdo se bojí, musí do lesa" představil nové alter ego všeuměla Michala Skořepy a zároveň hudebně i vizuálně vymazlený projekt pod názvem Pan Lynx. A zřejmě právě zde se autorsky jeho tvůrce zcela našel. Komplikované aranže, propracované koncepce, přesto ohromná živelná energie, kterou po dvou letech vtiskl i druhé desce "Odvrácená strana lesa".

Na té proplétají snové výjevy s realitou, dvě osobnosti autora, tentokrát i otce v závěrečné oslavě dětské duše v "Plastosaurech". I hudebně Skořepa pokračuje ve svém těžko definovatelném stylu, na pomezí rocku, metalu, funku i popu. Žánrové nestabilitě přispívá píseň "De to s tebou do kopce" s hostujícím Romanem Holým, který do ní vnesl svůj typický rukopis. Nejsilnějším momentem přesto zůstává explozivní "Strach je nejlepší kuchař", kterou představil už v létě. Jestli svým druhým návratem do kůže Pana Lynxe překonal perfektní debut, je otázka. Nicméně je jisté, že jde stále o jeden z nezajímavějších a nejsilnějších hudebních zářezů uplynulého roku, který má v žebříčku své nezpochybnitelné místo. (Ondřej Hricko)

6. James Harries - Love & Desire

Původem britský písničkář James Harries se nám ve výročních žebříčcích nějak zabydlel. Už předloni se s albem "Hiraeath" umístil na dvanácté příčce, letos skočil až do první desítky. Aby ne, "Love & Desire" je skvělá, vnitřně vyklidněná deska plná skvělých melodií a jedinečného ostrovního šarmu, který tak poznamenal hudbu druhé poloviny dvacátého století. A zapomenout nesmíme ani na velšskou melancholii, o které Harries mluvil v rozhovoru k minulému albu.

Za okny prší, v krbu hoří oheň, na stole kouří hrnek s čajem, je večer. Kolekce "Love & Desire" se nevtírá, přesto se její jemné, ale velice zvukově barevné aranže, postavené na akustické kytaře, klavíru a citlivě zapojené kapele, pod kůži nenápadně dostanou. Ta deska je totiž v každičké své minutě nesmírně opravdová a uvěřitelná, nezbytnosti pro dobré písničkářské album jsou tu tedy splněny. Připočtěme si k tomu i Harriesovu skladatelskou zdatnost a skvělé album je na stole. Čeká jeho další řadovku už některá z předních příček v našem žebříčku? (Jiří V. Matýsek)