Sedím nad hromadou paměťových karet, listuji svými fotogaleriemi, přehrávám desky z loňského roku. V uších mi ještě trochu píská z posledního prosincového koncertu Lindemanna a před očima mi běží film s koncertními zážitky. Jakých vlastně bylo uplynulých dvanáct měsíců pro mě - rockera zapomenutého v čase?
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
Přemítám a říkám si, že ten rok 2025 vlastně nebyl vůbec marný. Jako redaktor a fotoreportér musicserver.cz se občas musím prokousávat vlnami moderního popu, ale letošní žebříčky? Ty mě, starého rockového psa, pohladily po srsti (po duši) a podrbaly za ušima.
Když legendy odmítají odejít do penze |
Pohled na vrcholné příčky letošních bilancí je letos nečekaně lichotivý. Stačí vzhlédnout k piedestalu a vidím tam jména, která provázejí můj život už dekády.
Robert Plant (35. místo) stále dokazuje, že hlas je nástroj, který s věkem zraje jako víno.
Helloween (30.) nám připomněli, že dýňový metal má pořád stejný říz, a
David Gilmour (29.) nás svou kytarou opět vzal do stratosféry.
Největším překvapením pro mě byl ale
Alice Cooper na 28. pozici. Po tom, co se v roce 2022 do hodnocení vůbec nevešel, je tohle návrat krále šok-rocku ve velkém stylu. A pak jsou tu ti
mladší, třeba
Ghost na 19. místě. Ta kapela roste před očima a její teatrálnost či hrátky se satanismem mě jako fotografa a jejich fanouška neskutečně baví.
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Deftones (15.) a
Nine Inch Nails (14.) jsou sázka na jistotu, ale čtvrté místo? Tam se usadil progresivista
Steven Wilson se svou dokonalou floydovskou suitou. To je prostě nádhera. Mé lehce nežánrové želízko v ohni,
Depeche Mode, se svým živákem na 12. místě dokazuje, že kvalita se neptá na datum narození.
Málem se probojovali i polští rouhači
Behemoth. Jejich deska "The Shit Ov God" skončila na 42. místě z 98. Krása pohledět, i když u toho člověk musí trochu křižovat prsty.
Musím si ale i trochu postesknout. V žebříčcích bylo zcela opomenuto album
Dream Theater - "Parasomnia". Kam se podělo? Možná je to tím, že u nás DT vystoupili už na konci roku '24 a my už ty nové věci měli tak trochu
zažité. Navíc po tom skvělém loňském záznamu z koncertu mohl někdo nabýt dojmu (včetně mě), že deska patří do minulosti. Ale lidi, ruku na srdce: návrat Mika Portnoye je na té nahrávce sakra znát a je to řemeslná dokonalost, která by si své místo na slunci zasloužila.
Domácí hřiště: Od legend k šelmám |
Česká scéna mi letos udělala obrovskou radost.
Michal Prokop jde neochvějně ve šlépějích
Vladimíra Mišíka a sbírá jedno ocenění za druhým. Právem. Je to jistota, která v tom dnešním digitálním chaosu drží prapor poctivého písničkářství.
Pro mě osobně byl ale rok 2025 rokem
Precedens a
Luboše Pospíšila. První jmenovaní po dvaceti letech vydali desku "Odstíny černé" se zpěvačkou Danielou Langrovou. Skončili na 26. místě, vstoupili do Beatové síně slávy a já jim to nesmírně přeju - je to temné, poctivé a dospělé.
© Tom Jajo Rozkovec A Luboš? Ten oslavil své
tři čtvrtě století hned dvěma vyprodanými koncerty v Lucerna Music Baru. Vydal kompilaci "3/4 století (Písně 1983-2025) " a - tady mi dovolte trochu té profesní pýchy - právě mé fotografie tuhle desku zdobí. Když pak
bíťáci ocenili jeho skladbu "Tenhle vítr jsem měl rád", mimochodem soundtrack k mému dospívání, měl jsem pocit, že je svět ještě v pořádku.
Na závěr si musím nechat to nejlepší. Z úplně jiného světa se přihnal
Michal Skořepa. Jeho pokračování prvotiny s názvem "Odvrácená strana lesa" ode mě dostalo absolutní hodnocení a stalo se na musicserveru Albem týdne. Pro mě je
Pan Lynx jednoznačným vítězem roku. Je to hudba, která vás nekopíruje, ona vás pohltí.
Život mezi závěrkou a ranní směnou |
Fotograf ale nežije jen pasivním poslechem. Za každým
uloveným snímkem se skrývá kus poctivé řehole, kterou divák ve fotogalerii nevidí. Jsou to kilometry nachozené mezi festivalovými pódii, hodiny čekání a věčné dilema: poslat fotky do redakce hluboko v noci, nebo jít na chvíli spát, než zazvoní budík do civilního zaměstnání?
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Koncertní fotka je jako sportovní výkon. Člověk jde do
pitu, tedy pokud tam nějaký vůbec je (to je ta brázda mezi pódiem a první řadou diváků), s jasnou taktikou, promýšlí úhly a kompozici, ale realita ho často vyškolí. Stačí stát o metr jinde, zrovna když frontman vystřihne svou životní pózu, a je po záběru. Někdy je to boj s technikou, jindy s umělcem. Třeba taková
Alissa White-Gluz se během oněch vyhrazených prvních tří skladeb rozhodla absolutně nespolupracovat a držet se co nejdále od objektivů. A fotit
Lindemanna přes celou O2 arenu? To je disciplína pro silné nátury, která má k tvůrčí radosti občas hodně daleko.
Přesto, když se dnes dívám na svých devadesát čtyři galerií, které jsem v roce 2025 publikoval (a to zdaleka nebyly všechny), cítím vděčnost. Od obřích svátků jako Metalfest Open Air, Basinfirefest, Brutal Assault až po rituální Prague Death Mass - byla to možnost být svým idolům tak blízko, jak to jen jde.
Koncertní vrcholy: Od hororu po čistou energii |
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz Pokud bych měl vybírat to koncertně a hudebně nejlepší, co mi loni prošlo hledáčkem, na vrcholu stojí
Helloween, v těsném závěsu za nimi
Iron Maiden a nekompromisní
Behemoth. Absolutním vizuálním i hudebním zážitkem byl
King Diamond na Metalfestu - jeho koncepční hororová show mě prostě uhranula.
Z menších klubových akcí mě nadchli
The Flower Kings a
Neal Morse s
The Resonance. A velké překvapení? Jednoznačně
W.A.S.P. Blackie Lawless do toho loni šlápl s nečekanou vervou. Zapomeňte na znuděné postávání nebo schovávání se před objektivy - byl to ten starý dobrý Blackie plný energie.
Na festivalech mě kromě Kinga Diamonda dostali
Gojira,
Opeth a atmosférická pocta
Bathory v podání
Blood Fire Death. Za zmínku stojí i temná a charismatická
Frayle nebo portugalská
Gaerea. Sledovat jejich vzestup od předskakování ve Futuru až po jeden z vrcholů Brutal Assaultu je přesně ten důvod, proč tuhle práci rád dělám.
Poslední sbohem v Birminghamu |
V rovině emocí ale rok 2025 patřil jediné události. 5. července se v Birminghamu ve Villa Parku konal charitativní koncert "Back to the Beginning".
Ozzy Osbourne si zde splnil svůj poslední velký sen: zahrát si ještě jednou s
Black Sabbath v původní sestavě. Byl to parádní koncert se všemi hvězdnými poctami. O to víc nejen mě zasáhlo, když Ozzy 22. července 2025, jen pár týdnů po tomto triumfu, odešel do rockového nebe. Lepší rozloučení si ale
Kníže temnot nemohl přát.
Zahraniční alba:
1.
Behemoth - The Shit Ov God (
Rouhačská dokonalost)
2.
Steven Wilson - The Overview (
Progresivní vrchol roku)
3.
Helloween - Giants & Monsters (
Dýně v nejlepší formě)
4.
Alice Cooper - The Revenge of Alice Cooper (
Návrat krále šoku)
5.
Depeche Mode - Memento Mori: Mexico City (
Živák, co má duši)
6.
Ghost - Skeletá (
Kapela, co nepřestává růst)
7.
David Gilmour - The Luck and Strange Concerts (
Kytarová poezie)
Domácí scéna:
1.
Pan Lynx - Odvrácená strana lesa (
Michal Skořepa je prostě z jiné planety)
2.
Precedens - Odstíny černé (
Návrat k temným kořenům, který vyšel)
3.
Michal Prokop - Ostraka (
Poctivé řemeslo legendy)
4.
Cult of Fire - The One, Who is Made of Smoke (
Český black metal světové úrovně)
5.
Master's Hammer - Maldorör Disco (
Franta Štorm stále provokuje)
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz I když se za rokem 2025 zatáhla opona, v uších mi bude znít ještě dlouho. Hudba je totiž jediný stroj času, který skutečně funguje - dokáže nás vrátit do vzpomínek i nakopnout do budoucna. Teď už ale s nadějí vyhlížím rok s šestkou na konci. Podle prvních vlaštovek to vypadá, že nás čeká další silná sezóna plná decibelů a skvělých výkonů. Já u toho s foťákem rozhodně chybět nebudu, ať už mě z toho tahání techniky budou bolet záda a nohy sebevíc. Takže díky za přízeň, držte se a brzy na viděnou někde v kotli pod pódiem!
Na úplný závěr ještě pár fotek z loňska, které se mi - alespoň podle mě! - opravdu povedly:
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
© Tom Jajo Rozkovec