Vstřícný leader Monkey Business, Matěj Ruppert, ochotně přistoupil na interview v den velkého křtu albové novinky "Resistance Is Futile", tedy v den, kdy měl spoustu jiných starostí s přípravou vystoupení a, jak sám přiznal, i menší trému. Jeho návrh sejít se v restauraci Jarmark nemohl být z mé strany přijat jinak, než s povděkem - příjemné povídání nakonec nabobtnalo z odhadovaných třiceti minut na necelou hodinu. Už samotný fakt, že "Matthew" byl na místě schůzky s mnohaminutovým předstihem a že na otázky musicserveru vydržel odpovídat až do konce i přesto, že na něj v kapele nejspíše už dávno čekali, napovídá leccos o jeho skromnosti.

Úvodem bych se rád zeptal na jednu zajímavost. Když jsem shromažďoval materiály pro tento rozhovor, dočetl jsem se, že jsi před lety vyhrál v amatérské pěvecké soutěži Caruso show.

Tahle otázka mě provází téměř každej rozhovor a já bych nerad nějakým způsobem unavoval čtenáře. Když to zkrátím - byla to výpomoc mojí kamarádce, která tam dělala produkční, přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. Musím ovšem říct, že to vystoupení bych si za klobouček nedal. Tehdy jsem byl student druháku pedagogický školy a přípravu jsem odfláknul.

Jak chutná, když o tobě všude mluví a píší v superlativech? Cítíš se jako naděje naší pěvecké scény?

Tím se moc nezabývám, pro mě je důležitý, abych odvedl dobrou práci na deskách a na koncertech, aby se mnou byli spokojeni v kapele, a neřeším, jestli jsem tady mezi třema nebo pěti nejlepšíma.

A co Akademie populární hudby? Tu taky neřešíš?

Říct ti, že ji neřeším, lhal bych. Hrozně rád bych byl oceněnej a pokaždý, když jsem nebyl ani nominovanej, mě to malinko, opravdu malinko zamrzelo. Ono to samozřejmě všechno souvisí se sebevědomím a to nenabydeš ze dne na den. Pokud Monkey Business budou pořád hrát, až mi bude třicet pět, už se třeba ani nebudu vybavovat z nějakejma redaktorama musicserveru (smích).

Jak dopadl váš nedávný první koncert v Londýně?

Když jsme tam jeli, byli jsme samozřejmě plni očekávání, jaký to asi bude, jakej bude zvuk a tak dál. Jedno takový mezistátní utkání jsme už uskutečnili v Kodani. Nakonec jsme hráli pro dvě stě kolemjdoucích, v první řadě stála pětice důchodců, kteří si během první písničky začali zacpávat uši, a to jsme vůbec nehráli nahlas. Londýn v tomhle směru dopadl líp, hráli jsme pro asi čtyři sta lidí, ale bohužel to ta pořadatelská agentura zacílila vyloženě na tamější Čechy, jako jsou au pair a pracovníci velvyslanectví. Každopádně z toho mám dobrej pocit, zvuk byl taky slušnej, což je rozhodně důležitý.

Jak si oproti zahraničí stojí čeští zvukaři a zvukové zázemí vůbec?

V Kodani to bylo naprosto nesrovnatelný, technický zázemí tam je na takový úrovni, až nám padala čelist, co tam je za profesionály. Ti hned věděli, co a jak, a to máme asi čtyřicet šavlí jenom na klávesy, takže hluboce smekám. Londýn byl prakticky na stejný úrovni jako u nás, hráli jsme na ten samej aparát, jako s sebou vozíme tady, dostali tamní zvukaře a ti byli, troufám si říct, asi stejný jako český zvukaři všeobecně.

Jedná se o nějakém dalším koncertu Monkey Business v Londýně?

S tou samou agenturou jsme se domluvili i na příští rok s tím, že se příště zaměří i na Angličany. Samozřejmě nemůžeme pomýšlet na výlep plakátů po Londýně, ale existuje tam časopis, kterej informuje o všech kulturních akcí, a tam by stálo za to dát noticku, že zahraje česká kapela, která spolupracovala s velkejma jménama jako Dennis Chambers, Hiram Bullock nebo Dr. Robert, kterej byl v osmdesátejch letech v Anglii docela známej.

Zkus srovnat publikum u nás a v zahraničí.

U nás a na Slovensku jsou jedni z nejuvolněnějších fanoušků v Evropě, potvrdil to i Hiram a Fred (Hiram Bullock a Fred Wesley; Monkey Business s nimi spolupracovali na předchozích deskách - pozn. autora) a říkají to koneckonců všichni muzikanti ze zahraničí, který sem přijedou. Nevím čím to je, ale hurá.

O Monkey Business se často mluví jako o kapele, která dala podnět k jakémusi tuzemskému funkovému boomu. Když jste začínali, naznačovali jste, že pokoušet se u nás prosadit s funkem je v podstatě cesta do záhuby a teď je to tady jedna funková kapela vedle druhé. Vnímáš Monkey Business jako nějaké proroky tohoto žánru u nás?

Já myslím, že zas tolik funkových kapel tady není. Když použiju slovo, který nemám moc rád, tak to funkový podhoubí tady existovalo už dřív, zhruba před osmi lety. Před Monkey Business jsem měl kapelu Leguar GR, se kterejma jsme se snažili hrát funky už tehdy. To, o čem mluvíš, je jednoznačně zásluha Romana a J.A.R., která propaguje funk už víc jak deset let a tím sobě, a v podstatě i nám, vytvořila tohle příznivý zázemí. Samozřejmě tomu pomohli i Sexy Dancers. Teď vyšla jedna recenze na naši novou desku, kde se píše, že není důležitý, co hrajeme za styl, ale abychom si tam dali něco svýho. A to je myslím výstižný. Třeba Roman je často napadanej, že někoho vykrádá. Takovej Fred o naší hudbě naopak říká - vy hrajete muziku, kterou jsme vymysleli my, ale dáváte do toho svůj slovanskej humor a tím z ní děláte něco zase trošku jinýho, svýho.

Roman Holý si kdesi postěžoval, že úroveň funky je u nás dost bídná. Jak se na to díváš ty? Máš třeba nějakého favorita?

Hodně mě zajímá skupina Gulo Čar, o který jsem toho v poslední době dost slyšel. Navíc se prý jedná o zbytky úspěšný klubový kapely Synergy, se kterou jsme s mojí první skupinou několikrát hráli.

Co říkáš tomu, že vás a vůbec české cizojazyčně zpívající kapely nechtějí hrát v rádiu?

Teď se to díky "Intercoolerovi" docela slušně prolomilo, z čehož máme radost, ale to s tou angličtinou je pravda. Moji známí v rádiu mi říkají, to není tím, že bysme vás neměli rádi, ale vy nemáte takzvaný čísla. Můj selskej rozum mi ale jasně říká, že kapelu musej nejdřív hrát a pak bude mít ty čísla. Hlavně nesnáším pozici rádií, který říkají, pouštíme takovou hudbu, která hraje česky - to je totální urážka celý český muziky a naprostej nesmysl, protože dvě třetiny programu tvoří stejně angloamerická hudba. S tímhle postojem ať jdou do prdele.

Je tady nějaká rozhlasová naděje?

Rádio Expres! To, doufám, vydrží všechny pohromy, který se na něj budou valit, protože je to jediný český rádio, který se dá poslouchat. Nám v souvislosti s deskou dělala dvakrát mediálního partnera Evropa 2, dělají nám ho znova, ale až teď nás začali hrát. A já si myslím, že mediální partner by neměl zůstat jenom u toho, že nám udělá dvanáct spotů a my mu za to dáme logo na desku. Jednou jsou náš mediální partner, tak by se za nás měli bít.

Chystali jste klipové DVD-čko a živák z Brna, vydání obou nosičů jste však odložili. Dočkáme se jich v budoucnu?

Živák z brněnskýho koncertu jsme odložili, protože tehdy přišla nová deska "Save The Robots". Pak přišel nápad udělat DVD-čko, ale nakonec jsme se shodli na tom, že materiálu je zatím ještě málo na to, aby bylo opravdu zajímavý a lidi z něho něco měli. Chceme si půjčit deset kamer, natočit několik koncertů po sobě, kde by bylo více momentů, aby to pak mohlo mít třeba hodinu a půl, aniž by to nudilo, přidat klipy, rozhovory s hostama, prostě aby to bylo opravdu nabušený. Kdy přesně to bude, ti ale neřeknu.

Název první desky upozorňoval na nebezpečí establishmentu, druhá deska svým jménem poukazovala na manipulovatelnost lidmi. Co je konkrétně myšleno oním "Resistance Is Futile"?

Že odpor je marný (smích). To, cos řekl k těm předchozím názvům, je jedna z mnoha možných interpretací. Je pravda, že když si ty tři názvy přečtu po sobě, mám pocit, že to vymýšlí nějakej chytrej autor, kterej se snaží poukázat na jedno a to samý téma, ale ta návaznost je čistě náhodná. "Why Be IN When You Could Be OUT" nebylo pouze o establishmentu, stejně jako "Save The Robots" nebylo pouze o svazování. A "Resistance Is Futile" už má tolik významů, že si v tom každej najde to svoje. Nechceme někomu nutit nebo podsouvat naše myšlenky, jdeme s nějakým lízátkem na trh a buď ti chutná, nebo ne. Samozřejmě spoustu lidí napadne, že odpor je marný vůči tý desce a muzice na ní, ale takhle namyšlení nejsme.

Ale vysvětluj to někomu. Zářným příkladem je turné "Jsme jedna z 200 nejlepších kapel na světě".

Kdo to nepochopil, tomu to nevysvětlíš. Mimochodem, a teď beze všech legrací, zkus si napsat seznam dvou set nejlepších kapel na světě - jsem přesvědčenej, že Monkey Business tam svý místo mají, neříkám na prvních příčkách, ale jsou tam. Jenom to sepsat nám trvalo týden a už u čísla šedesát pět jsme mysleli, že dál jít nemůžeme. Taky nám přišlo hrozně líto, že spoustu lidí tam nejde dát, protože to nejsou kapely. Třeba Stevie Wonder nebo Prince jsou absolutní jedničky, ale dát jsme je tam nemohli.

Jak s obsahem alba souvisejí kopřivy a Švejk z bookletu? Proč zrovna tato výzdoba?

(smích) Proč je nebe modrý? Proč je v týhletý restauraci kuřecí řízek tak suchej?

Tak to se běž ptát do kuchyně. Ale vážně - má to nějaký hlubší smysl?

My jsme dlouho nevěděli, co dát na booklet, měli jsme samý šílený věci, jako potkana se špinavejma zubama a tak. Až přišel Roman s digitálním foťákem a přinesl tuhle fotku Švejka. Všichni jsme se shodli na tom, že k němu máme hrozně blízko a navíc nám ten obrázek přišel tak roztomile blbej, že prostě šel na obal.

V čem je ti ta postava sympatická?

Podle mě je Švejk ve svý podstatě nepochopenej. On není představitel typickýho Čecha, jak si mnozí myslí, i když je to takovej bodrej pán, co má rád pivečko. On není představitel ani žádnýho Evropana, ani Američana. Vem si jeho náhled na život, jeho boj proti větrnejm mlýnům. "Proč střílíte, vždyť jsou tady lidi," neřekne žádnej Čech nebo Američan.

A co ty kopřivy?

Původně jsme zamýšleli dát tam luční kvítí jako kontrast k tomu Švejkovi. Fotograf, kterýho jsme tím pověřili, mimo spousty kopretin jen tak vycvaknul tři obrázky s kopřivama. Když jsme se na to pak dívali, ty kopřivy nám z toho vyjely jako úplně nejlepší. Jednak to na první pohled vypadá jako tráva, což je geniální, a jednak jsme už od začátku měli vymyšlenej ten pauzák s textama, na kterej to tak krásně kreslilo, že jsme je tam prostě dali.

Proč na desce tentokrát nespolupracoval Fred Wesley? Rozhodli jste se osamostatnit?

My jsme hlavně chtěli ohledně dechů vyzkoušet Filipa Jelínka. S Fredem jsme se nerozkmotřili, stále jsme s ním v kontaktu a na příští desce bude třeba znova. Vždyť je to náš duchovní otec!

Pořád máte trému z natáčení s velkými jmény jako Hiram Bullock?

Ta nervozita tentokrát pramenila z trošku jiný věci. Hiram totiž nahrával svoje party na "Resistance" na jaře, když tady v Lucerně koncertoval. Okamžitě po tom vystoupení jsme šli točit, on byl hrozně unavenej, hodně hektické to bylo i pro nás, protože jsme mu sháněli dárek, snažili jsme se, aby se tady cítil dobře, museli jsme mít připravený texty, jelikož jsme chtěli, aby na desce i zpíval, navíc ještě den před tím nebylo jistý studio, takže jsme byli hrozně nervózní. Když pak Hiram přijel v létě na festival Šumava Rocks, uspořádali jsme kvůli němu u Romana na chatě fenomenální mejdan, kde jsme mu tu téměř hotovou desku pustili, a on i jeho kapela se z toho úplně posrali. Hiram pak ráno přišel za náma, že chce ještě něco natočit, a to už bylo co do atmosféry o něčem úplně jiným. Nechci se vychloubat, ale myslím, že s Hiramem máme v podstatě kamarádskej vztah. Je to hrozně vstřícnej člověk a věřím tomu, že když půjdu po New Yorku a zavolám mu, vezme mě tam někam na pivo. A mít takovýho kámoše, to je radost.

Hodláte oslovit další hvězdy?

Určitě. Já se třeba pořád potýkám s bláhovou myšlenkou, že mít kontakt přímo na Prince, e-mail, kterej si otevře on a ne nějakej jeho manažer, a poslat mu naše desky, odpovědi se dočkáme. Je-li ochotnej spolupracovat s No Doubt, byl by, doufám, ochotnej spolupracovat i s náma.

Vy jste za ním už dříve měli v plánu jet - jak to dopadlo?

My jsme měli v plánu jet do Mineapolis tlouct mu na dveře, ale to je asi tak vše (smích).

Také jste plánovali Candy Dulfer.

Tu jsme plánovali dokonce už na první desku, ale nakonec to všechno ztroskotalo na tom, že ona má smlouvu s EMI a my vydáváme u Sony Music / Bonton. Nebýt toho, že tahle dvě vydavatelství spolu nijak nespolupracují, vyšlo by to.

Roman má mimo Monkey Business ještě dost práce s J.A.R. - řídí se kapela předně jeho diářem?

Samozřejmě. Já kromě Monkey Business žádný jiný aktivity nemám, ani neplánuju mít, a když mi manažer zavolá a zeptá se mě, co dělám ten a ten den, nejspíš v diáři nic mít nebudu. Roman ale dělá J.A.R., Kinobox, hudbu do reklam, takže tam je to o něčem jiným. Tohle se většinou řeší tak, že náš manažer komunikuje s manažerem J.A.R. a divadlem Na Fidlovačce, kde hodně účinkuje Ondra Brousek, a je to systém, kterej funguje velmi dobře.

Rád bych se zeptal na jednu bulvárnější věc. Je to asi půl roku, co jste měli vystoupit v televizní "Noci s Andělem". Tehdy se tam místo vás objevila pouze Tonya Graves se svými Rythm Desperados, načež se na vašem webu objevila zpráva, že kvůli neprofesionalitě Pavla Anděla a jeho týmu odmítáte v tomto pořadu v budoucnu účinkovat. Co se vlastně tenkrát stalo?

Já to trošku rozčísnu. V první řadě vzniknul problém mezi Pavlem Andělem a naším manažerem Michalem Hejnou, kterej se naneštěstí vinou obou stran rozrostl na nějakej problém Monkey Business a "Noci s Andělem". Není to tak a já bych to rád prostřednictvím musicserveru dementoval - Pavel je úžasnej, fantastickej člověk, kterýho mám hrozně rád. Ten pořad určitě není dokonalej, má svý mouchy, ale na druhou stranu je to jedinej televizní pořad u nás vůbec, kde se dá živě za normálních a slušnejch podmínek živě prezentovat a pouštět klipy. To samo o sobě by se mělo ocenit zlatem. Třeba taková Nova by měla být první televizí, který bude záležet na tom, aby měla dobrej hudební pořad, ale nemá. Mimochodem, abych se ještě vrátil k tomu problému, hned v prvním díle "Poprasku" se objevila taková jízlivější poznámka na adresu naší desky a já se trošku bojím, že to bylo poznamenaný tím konfliktem, i když třeba nechtěně. Ale ten problém je v podstatě malichernost, kterou nemá cenu se zabývat, i když je fajn, že se na to ptáš.

Ještě zpět k vašemu webu, který má teď čerstvě nový kabát. Co na tu změnu říkáš?

Dneska ráno jsem tam byl a ty stránky jsou naprosto úžasný. Ale tady je třeba říct, že to mělo dostat novej kabát, už když vyšlo "Save The Robots". Je to hodně vina moje a zbylých členů kapely kromě Romana, kterej přesto, že má dost svých starostí, pro Monkey Business dělá hroznou spoustu jinejch důležitejch věcí. Prostě jsme v tom směru určitě mohli zvládnout mnohem víc, stačilo se vymanit z tý lenosti a jít něco dělat.

Nabízí se jedna ješitná otázka - znáš musicserver.cz?

Znám a chodím ho skoukávat pokaždý, když jdu na internet. Vyberu si poštu, jdu na stránky Monkey Business, na nějaký novinky jako idnes.cz a pak k vám, protože abych řekl pravdu, jinej hudební server ani neznám.

Chceš něco vzkázat čtenářům, krom toho, že máte rádi Pavla Anděla?

Nevím... Mějte se dobře, hodně zdraví, štěstí, dlouhá léta, přišli jsme k vám z daleka.

Díky moc za čas a trpělivost a ať se daří!