O Benovi Cristovao je všeobecně známé, že už léta využívá první měsíce v roce k načerpání sil, a tak většinou vyráží na road trip někam do Asie. Učinil tak i letos, ještě předtím, než začal naplno připravovat svůj už legendární milník, tedy koncert v pražském Edenu. Jeho záznam si můžete právě v těchto dnech pustit nově na streamovací službě OnePlay.

Za sluncem ale tentokrát nevyrazil sám, vzal totiž i svého kamaráda a sidekicka Sofiana Medjmedje, načež společnými silami začali připravovat své první společné album "Khaosan" odkazující svým názvem na slavnou ulici v Bangkoku. Deska vyšla krátce po koncertu ve svatostánku fotbalové Slavie, následně ji ještě v říjnu doplnila dopředu neohlášená druhá společná kolekce "Denpasar" pojmenovaná po hlavním městě indonéského ostrova Bali - tedy místa, kam létá odpočívat velká část domácí scény. Kromě těchto dvou tam totiž pravidelně cestuje třeba také Marcell, Mirai nebo Kuba Ryba z Rybiček 48.

Koncertem v O2 universu chtěli oba zpěváci stvrdit své přátelství a také ukázat, že dokážou odehrát vystoupení, na němž zazní pouze písně, na nichž se podíleli oba dva a zároveň k tomu nikoho dalšího z běžně zvaných hostů od Adama Mišíka až po Rychlé kluky nebudou potřebovat. Spojili tak své doprovodné kapely v jednu, a jakmile se termín 22. prosince vyprodal, přidali druhou show o den dříve. A i ta se takřka okamžitě vyprodala. Obě totiž slibovaly speciální zážitek.

Koncert, který se kvůli specificky poskládanému setlistu plnému až na pár výjimek letošních, převážně milostných písní, se nejspíš nebude hned tak opakovat. Svým fanouškům proto oba vzkazovali jediné: "Učte se nové texty!" Nutno dodat, že publikum složené hlavně z přibližně dvacetiletých, ale i mladších fanynek, které si vypištěly, ale i zuřivě vydupaly také i přídavek, poslechlo.

Cíl a hlavní tahák vystoupení tedy byl jasný, samotné provedení ale naneštěstí ukázalo, že tento ambiciózní plán měl i své trhliny. Kupodivu mezi ně ale nepatřila absence starších velkých hitů jednoho či druhého, protože dvojice letošních alb není žádným bonusem, ale seriózními, plnohodnotnými nahrávkami s klasickou stopáží a řadou písní, které nepostrádají hitové ambice. Příkladem budiž "Hedvábí", "Vodopády" s mobily zvedanými nahoru a dolů, "Dlouhá noc" nebo vtipným textem opatřené "Modelky".

Ben Cristovao ale bývá nejsilnější ve chvíli, kdy má pro své publikum připravenou velkou audiovizuální show plnou konfet, rachejtlí či motorek a k tomu mu na stage nabíhají početné zástupy hostů, díky nimž mívají jeho koncerty spád, vytříbenou dramaturgii a také památná společná čísla. To všechno tady ale chybělo, a tak se bohužel ukazovaly spíše slabiny.

Není tajemstvím, že oba vystupující si, kulantně řečeno, na svého prvního Slavíka v mužské kategorii nejspíš ještě pár let počkají, přičemž hlavně Sofian to zlato v hrdle, bohužel, opravdu nemá. Jinak by nemusel například v songu "Zen" využít autotune. Vokální nedostatky naneštěstí nezakryjí ani sebelepší texty z jejich společného díla.

A jelikož ani jeden z nich v O2 universu netančil (nepočítáme-li Benovu kraťoučkou StarDance vložku s tanečnicí) ani na nic nezahrál, dostali jsme se do situace, kdy jsme bezmála dvě a půl hodiny koukali na stále stejný vizuál. Pódium uprostřed plochy ve tvaru pluska, nad nímž svítilo pár drobných obrazovek vesměs přenášejících hlavně oba protagonisty, jak neustále chodí sem a tam jako křečci v kleci, na pořádnou show nestačilo. Se vší úctou k nim i jejich písním jde bohužel o něco, co dojmy z koncertu mimo nepříliš ideálního nazvučení docela kazilo.

Existuje samozřejmě hromada umělců, kteří umí jen stát za mikrofonem a publikum na dvě hodiny uhranout pouze svým hlasem nebo hrou na nástroj a nic dalšího k tomu nepotřebují. O2 universum však ukázalo, že zrovna zmínění fanoušci seriálu "The Last Of Us" to pozlátko prostě potřebují. Ne všechno je samozřejmě v možnostech podobného sálu, ale koncertu by strašně pomohlo, kdyby se alespoň vydali za fanoušky do publika, vytáhli si někoho na stage nebo jen zkrátka rozbourali celý program i něčím jiným než krátkým křtem alba "Denpasar" (předchůdce mají v plánu pokřtít o den později).

Kromě tří krátkých tanečních čísel, z nichž nejvíc ovací vyvolala Karolína Šenková, tak z pohledu show zazářil hlavně kytarista Karol Komenda, který se svým nástrojem kouzlil v sólech při písních "Houpat" nebo "Vlci" a s kolegou Davidem Kandlerem se pouštěli do vzájemných soubojů. A když došlo na přídavek "Fancy", který ční svým hitovým potenciálem o dvě třídy výš než zbytek repertoáru a patrně ze společných setlistů hned tak nezmizí, neboť skupinou Daft Punk evidentně inspirovaný singl patří k tomu nejlepšímu, co ze spolupráce obou interpretů dosud vzešlo, pořádně se u toho zapotil i excelující bubeník Petr Hataš, o němž nejspíš ještě hodně uslyšíme.

Už tradičně emotivní Sofian opakovaně popisoval, co pro něj Ben znamená a jak je mu vděčný, někdejší účastník i porotce SuperStar nakonec v duchu mouder mistra Yody prohlásil, jak důležité je mít kolem sebe dobré lidi. A právě o tom nakonec byl ten koncert úplně nejvíc. O ryzím chlapském přátelství dvou mužů, kteří se nestydí naplno a přede všemi říct, jak důležité pro ně je, že mají jeden druhého.

Přes všechny výhrady je proto dobře, že u nás máme zástupce mladé generace, která se na rozdíl od svých otců a dědů nebojí své pocity otevřeně sdílet. Prospívá to všem.