K Vánocům patří stromeček, kapr, cukroví nebo betlém. A taky vánoční koncert Wanastowek v pražském klubu Mlejn. Kultovní akce, na kterou ale vůbec není snadné se dostat. Klub pojme nějakých 450 lidí a pár minut po nastartování předprodeje jsou lístky pryč.

Minulý rok Vjecy uspořádali dva koncerty ve dvou dnech, ale letos se z nedostatku času uskutečnil jen jeden, a tak není divu, že se vyprodal za 10 minut - a to do toho ještě stačil spadnout web klubu. Je to vždy loterie a velký adrenalin a i já letos poprvé tuhle hru prokoučoval. A tak ještě jednou děkuju Zuzaně Kodymové za možnost nakonec se přece jen zúčastnit.

Letošní vystoupení přímo navazovalo na šňůru Lucie k jejímu čtyřicetiletému výročí. V pátek se kapela rozloučila s "Medvídkem" v Plzni a už v neděli se Robert Kodym, Štěpán Smetáček a Vojta Bureš, který Lucii předskakoval se svou partou Doctor Victor, objevili v pražských Stodůlkách. Wanastowky ještě doplňuje Radek Havlíček.

A od prvních tónů úvodních "Andělů" bylo jasné, že na Vjecy přišli ti nejvěrnější z věrných. Vyprodaný klub začal zpívat hit z roku 1996 s takovým nasazením, že Robert Kodym nechal první sloku na návštěvnících a připojil se až v té druhé. Musí být radost hrát takhle vděčnému publiku.

Wanastowi Vjecy ale vznikli jako punková skupina v roce 1988, aby vytvořili hudbu k dokumentu Vladislava Kvasničky "Aby si lidi všimli" (pro zájemce je film stále ke zhlédnutí na iVysílání České televize). O dva roky později se tři písně z filmu objevily na sampleru "Epidemie", který letos vyšel na vinylu v reedici.

A tak hned v následující písni pánové přitvrdili a zahráli cover "God Save The Queen" od Sex Pistols, ale ne s původními slovy, jak to vždy zpíval P.B.CH., nýbrž s českým textem "Kde domov můj?". V průběhu večera pak zazněly i další punkové věci - skladba "Wona je hotowá", kterou odzpívali všichni čtyři pánové, a v samém závěru nesměl chybět něco jako základní kámen Národního divadla - a sice vůbec první singl "Tak mi to teda nandey".

V den koncertu nastal v 16:03 zimní slunovrat a Robert tuto skutečnost v jeho průběhu opakovaně zmiňoval. Hezky zavzpomínal na před pár dny zesnulého Bohouše "Vikinga" Krpálka z Kurtizán z 25. Avenue: "Dnes je ten zimní slunovrat. Naši předkové zapalovali ohně, protože dneska je nejdelší noc. Starý slunce zemřelo a narodí se nové. A jak to slavili naši předkové, dnes se Valhala otevřela a velký Ódin požehnal panu zpěvákovi Vikingovi," začal Kodym.

Pak přidal jednu osobní historku: "Když jsme tu hráli poprvé, šli jsme s ním do Břevnova, do hospody páté cenové skupiny, a on mi tam dal takovej dárek, koláček. A řekl: 'Nejez to najednou, jen po kouskách.' Zeptal jsem se ho, co v tom je, a on řekl, že to obsahuje krev a stopy čarodějnejch bylin."

Možná i díky magické energii slunovratu se z vystoupení stala jedna velká jízda. Ve Mlejně nikdy nebývá problém se zvukem, a to už od devadesátých let, kdy jsem sem chodil třeba na ZNC nebo Tichou dohodu. A i Wanastowi Vjecy se dali krásně zřetelně slyšet.

Navíc se Robert Kodym nachází ve skvělé fyzické formě, je mnohem hubenější než před lety, a to mu dodává obrovský drive. Písničky jako "Lži, sex & prachy" fungují snad ještě líp, než když jsem je poprvé slyšel naživo v roce 1993. Ze stejnojmenné desky zazněla ještě "Sbírka zvadlejch růží", "Nahá" a hlavně další energická smršť "Jsem nevinej".

Zatímco Lucie na své letošní šňůře docela dost akcentovala aktuální písně - hrála obě novinky a čtyři kousky z poslední "EvoLucie" -, Wanastowi Vjecy žijí mnohem víc v minulosti. Poslední "Alchymie" z roku 2016 byla zcela opomenutá, předchozí "Letíme na Wenuši" zastupovala jen zmiňovaná "Krwí a stopami čarodějných bylin". A přitom na koncert přišlo pro mne překvapivé množství mladých lidí, kteří právě na těchto deskách museli vyrůstat, a cokoliv starší než "Torpédo" už nemohli v době vydání zažít.

Pokud si dobře pamatuji setlist z minulého roku, kapela odehrála vlastně identický koncert. Dokonce i "Bubnový sólo" Štěpána Smetáčka zase stálo na vánoční "Jingle Bells" a i to "Medley", skládající se z písní "Láska / Knockin' on Heaven's Door / With or Without You / No Woman, No Cry / Don't Worry Be Happy", kterým Robert Kodym kouzelně ukončil první přídavek, se velmi podobalo tomu, které jsem tu slyšel před rokem. Ale nikomu z vděčných posluchačů to nevadilo. I když jo, někdy bych zas rád slyšel třeba "Kapky krve", "Křídla", "Noční labuť" nebo "Blbou".

Vánoční besídka skupiny Wanastowi Vjecy vždycky přináší prvotřídní zážitek, podobně jako dříve její koncerty v Malostranské besedě. Sem jde člověk na jistotu, ví, že si ten večer chce užít kapela i její posluchači. Jde o takovou skoro rodinnou, komorní akci. Navíc jsme už všichni napojení na adventní romantickou vlnu, určitě na nás nějak musí působit i slunovrat, i když si to třeba neuvědomujeme.

V téhle konstelaci to prostě bude vždycky náramně fungovat. A tak se příští rok zase potkáme v té infarktové situaci při pokusu ukořistit vstupenky v předprodeji. Držím nám palce, ať svůj lístek získáme. A pokud si chcete připomenout koncert z roku 2022, tady si můžete přečíst tehdejší report.