Olomoucká folková formace Alibaba může sloužit jako zářný příklad amatérské kapely. Samozřejmě v tom původním slova smyslu, nikoliv v tom pejorativním. Její členové tvoří a hrají z podstaty, muziku berou jako volnočasovou aktivitu a nijak je netrápí přehnané ambice a vidiny velkých vyprodaných sálů. Stačí kavárny, místní festivaly nebo potlach někde v lese.

A takhle svoji folkovou káru táhnou už téměř čtvrtstoletí. Tempo a zápal pro věc zůstávají, řečeno v souladu s titulem už osmé řadovky, všechno je "Furt stejný". A je to dobře.

Tahle parta totiž nikdy nespoléhala na tuctový folk k táboráku. A tento fakt dává jasně na srozuměnou už úvodní titulní kus novinkového alba. Hned od začátku to tady totiž příjemně swinguje a "Furt stejný" nabízí hudebně přece jen v žánru poněkud nadstandardní zážitek. Alibaba výrazně vychází z jazzu a blues, v Česku navazuje na tvorbu bratří Ryvolů a kapely Hoboes, kteří čerpali z podobných zdrojů.

Dílu to propůjčuje v žánru málo vídanou energii, která dobře ladí s měkkou podstatou muziky, elektrická baskytara tu je přítomná, pokorně ale slouží celku a třeba jako v "Na stráži" drží směr hudby a společně s doprovodnou kytarou vytváří prostor pro sóla Jiřího Krbečka - tu jazzovější (reinhardtovina "Bígl"), tu bluesovější ("Když žena spí"), onde vyloženě swingová ("Na stráži").

Textově - ve všech jedenácti případech jde o práci Miroslava Vepřeka, zpěváka formace - se chvályhodně daří vyhnout kýčovité vyprázdněnosti, skladby jsou sdělné, ale bez zaumnosti a také bez klišé. A že by k nim bylo snadné sklouznout třeba v nostalgickém blues "Není to tak dávno": místo toho Vepřek přináší neočividné obrazy typu "Rybník mého dětství byl zrovna včera vyloven / u továrních ohrad místo kytek roste křen".

"V Litvínově" funguje evokativní atmosféra města, "Trápení" přináše dobře trefené ženské blues a silné pěvecké místo pro Jarmilu Vepřekovou, "Mí synové" se svou básnivostí a textovými postupy hlásí - pravda, možná nevědomě - k Robertu Křesťanovi, "V ulicích" pro změnu slyšíme hobousárnu jak vyšitou: napsanou ale s vlastním ksichtem, moderně, bez opisování a bez kotlíkařské romantiky, přece jen přítomnou u Ryvolů.

Deska vznikla ve studiích Českého rozhlasu Olomouc a i přes profesionální podmínky si uchovala určitou zvukovou syrovost, kterou bych spíše pochopil při nahrávání v domácích podmínkách. "Furt stejný" zní jakoby zavřeně, bez vzduchu, málo dynamicky. Jedná se možná o drobnosti, pocit, že něco nehraje, dojem ze skvělé kolekce to - alespoň mému uchu - drobně kazí.

Navzdory lehké výtce v předcházejícím odstavci je "Furt stejný" skvělým albem. Autorsky skutečně dospělým, výrazově originálním a ze své podstaty čistým, opravdovým a bez ambicí. Alibaba přirozeně překračují běžné folkové mantinely a přicházejí s počinem, který má potenciál oslovit přemýšlivé publikum napříč styly. Vzácná vlastnost.