ABBA - My Love, My Life

Je načase přiznat, že ABBA je moje srdeční záležitost už od dětství (miluje ji nejen Dave Grohl), kdy jsem poslouchal nahrávky na rodičovském kotoučovém magnetofonu zn. Unitra. Album, které u nás hrálo pořád dokola, bylo "Arrival". Jedna z nejúspěšnějších popových kolekcí všech dob vyšla v roce 1976 a přinesla světu tři z největších hitů švédského kvarteta: "Dancing Queen", "Knowing Me, Knowing You" a "Money, Money, Money", nemluvě o nádherné titulní instrumentálce "Arrival" (tu mimo jiné převzal Mike Oldfield na svou desku "QE2").

Písní mého srdce na celý život se ale stala skladba, která se ani nestala singlem, natož nějakým velkým hitem - "My Love, My Life". Až později jsem pochopil, že se jedná o rozchodovou písničku (a že podobně vás může očarovat podobná skvostná balada "I'm Not In Love" od 10cc). A taky že může sklouznout až nebezpečně blízko kýči, viz použití ve filmu "Mamma Mia! Here We Go Again".

Text je v podstatě dost jednoduchý - ostatně kolik lidí u nás se na textech od ABBY učilo angličtinu? Ačkoliv se zde konstatuje, že láska končí, není v tom nějaká hořkost nebo pachuť (kromě jedné narážky: "Byl to sen, lež?"), spíše nejednoznačnost. Na jedné straně je to rozloučení, na straně druhé ujištění, že "jsi stále moje láska, můj život, pořád můj jediný". Status: je to komplikované.

"My Love, My Life" mě úplně pokaždé okouzlí svou jemnou nádherou, spolehlivě mě teleportuje do minulosti a připomíná mi ty nejhezčí chvíle s rodiči. Aniž bych to nějak analyzoval, melodie na mne působí jaksi svátečně - klidně by to mohla být hudba k vánočním chvílím, možná proto, jaké používá postupy z klasické hudby. Je v ní něco tajemně severského a barokního zároveň. Ano, je to jen popík, ABBA, ale stejně mě vždy dostane.

P. S.: Poslechněte si klavírní verzi Bennyho Anderssona. Že to tvrzení o klasické hudbě není úplná hloupost? (Pavel Parikrupa)

---

HIM - Dead Lover’s Lane

Chápu, že většina lidí si s Vánocemi a svátečními písněmi spojuje převážně kousky jako "Rolničky, rolničky" nebo "Tichá noc", i já jsem to tak dřív měla. Před lety se ale do mého vánočního repertoáru dostala skladba "Dead Lover’s Lane" od finské skvadry HIM. I když bych měla napsat asi spíš do zimního repertoáru, protože Vánoce jednoduše nemám ráda.

Co má ale zrovna tento song společného s Vánocemi? Říká vám něco jméno Bam Margera? Pokud patříte mezi fanoušky HIM, mělo by. Ve spojitosti s Margerou si možná vybavíte i jeho snímek "Bam Margera Presents: Where the #$&% Is Santa?". V téhle road komedii (či jak to nazvat) se skateboarder se svými přáteli vydává do Finska, aby našli Santu. A na své cestě samozřejmě zavítají i do zkušebny tehdejších HIM.

A tak se vlastně písnička dostala do mého imaginárního vánočního playlistu (protože nic jako vánoční playlist nemám). Takže když se přede mnou vysloví dva pojmy Vánoce a skladba, vybaví se mi právě "Dead Lover’s Lane". Protože se během těchto svátků prohlubují moje úzkosti, hudba mi v tomhle směru dost pomáhá. Takže, jak by řekl Bam Margera, který upadl v nemilost ostatních členů Jackass: "I wanna you to serenade me with 'Dead Lover’s Lane'." (Kateřina Špaček)

---

Tom Chaplin - Midnight Mass

Co se týká vánočního období, nepatřím úplně mezi zastánce těch nejtradičnějších šlágrů. Na druhou stranu se neřadím ani mezi jejich striktní odpůrce, kteří třeba před lety rozjeli sbírku na odkup práv k "Last Christmas" od Wham!, protože jim v předvánočním čase leze na nervy. Dokonce ji mám mezi oblíbenými a loni vydaný živák George Michaela fungoval jako fajn vzpomínka. V playlistu tak drží pevné místo hned vedle "Midnight Mass" Toma Chaplina z Keane.

Ten ji zařadil na svou druhou sólovku "Twelve Tales Of Christmas", která se mi za usadila v pravidelných rotacích na konci každého roku. Chaplin na ni sesbíral vlastní písně přikrášlené vánočními momenty a ohlédnutími, přidal i pár coververzí - nechybí třeba "Stay Another Day" East 17. Všem trackům ale vtiskl cit a svůj nezaměnitelný hlas, který s přibývajícím věkem zraje, ač zůstává snadno rozpoznatelný. Dodnes si pamatuji jeho vystoupení v pražské Roxy v rámci štace k debutu "The Wave", kde mu komorní koncept dovolil víc se rozpovídat a ukázat ze sebe víc - nechyběly ani humorné vsuvky a lidsky to patřilo k těm nezapomenutelným večerům, kdy se s publikem povedlo navázat až přátelské pouto.

Ve stejném duchu se nese i zmíněná kolekce "Twelve Tales Of Christmas". "Midnight Mass" vznikla na základě skutečného příběhu, částečně se dotýká témat jako osamělost a izolace, přesto v ní panuje vánoční duch. "Písnička je spojena se životem starého muže, který provozoval londýnský psí klub. Zemřel krátce před Vánocemi bez jakékoli blízké rodiny a přátel kolem sebe, ale konala se vzpomínková slavnost, které se zúčastnili výhradně majitelé psů z jeho klubu... a samozřejmě jejich věrní přátelé," doplňoval tehdy.

Kromě "Twelve Tales Of Christmas" mohu z toho ranku vřele doporučit i tyhle nahrávky - Jamieho Culluma a jeho "The Pianoman At Christmas", Enyu a její "And Winter Came...", kolekci oblíbených vánočních songů Annie Lennox "A Christmas Cornucopia" anebo Saint Etienne a jejich vánoční příběhy zachycené na "A Glimpse Of Stocking". (Dan Hájek)

---

Znouzectnost - Veselé Vánoce

Vánoční písničky spíš nemám rád, těch, co mě baví, je jen minimum. Úplně nejvíc mě ale rozčilujou ty nejprofláklejší. Když jsem jel nedávno Flix Busem do Plzně, byl jsem rád, že jsem měl s sebou kvalitní sluchátka, protože řidič celou dobu dotvářel předvánoční atmosféru těmi nejznámějšími světovými vánočními hity. Ale "Veselé Vánoce", cover přednormalizační vánoční písně Jaromíra Vomáčky a Zdeňka Borovce, který na svou desku "Vítejte v blázinci" nahrála v roce 1986 plzeňská Znouzectnost, mě vždycky bavil.

Už ta deska byla pro nás na střední škole obrovským kultem. Milovali jsme ji celou, na začátku devadesátek nás bavila z alb ZNC nejvíc a znali jsme ji nazpaměť. A byla to i první kapela, kterou jsme se učili hrát na kytary. Ty písničky byly jednoduché, snadno se na té kytaře našly (v té době neexistovaly internety, a když chtěl člověk něco hrát, musel si to sám objevit). A punkové songy na tři akordy člověk zahraje lépe než nějaké komplikovanosti.

Vzpomínám, jak jsme v předvánočním čase chtěli na střední škole jakýmkoli způsobem převést výuku na něco, co s učivem nesouviselo. V němčině jsme tenkrát společně zpívali "O Tannenbaum", naše stařičká a přísná němčinářka, Nikita Doleželová, přinesla kazeťák a takhle nás ten jazyk učila. No a já tenkrát navrhl, že když jsou ty Vánoce, jestli bychom nemohli zpívat i další vánoční písně, že tu jednu na kazetě mám. Paní učitelka neprokoukla mou lest a já si nejdřív kazetu ve walkmanu přetočil na správné místo a pak řekl: "Není to úplně koleda, ale je to známá česká vánoční píseň 'Vánoce přicházejí'".

Pustil jsem kazeťák a celá půlka třídy (na jazyky jsme byli rozděleni na půlky) hned pochopila, o co jde, a spolu se Znouzí spustila zpěv. Němčinářka byla překvapená, něco takového nikdy neslyšela, ale ty necelé dvě minuty nás nechala užít si kousek neškodné rebélie.

Od těch dob vždycky, když si ten "Blázinec" jednou za čas pustím, si na tuhle příhodu vzpomenu. A teď si to pojďme poslechnout. (Honza Průša)

---

Sufjan Stevens - Put The Lights On The Tree / That Was the Worst Christmas Ever!

A já do toho předchozím kolegům hodím vidle. Já se totiž na Vánoce těším. Těším se na to, až někde letos poprvé uslyším znovu úspěšně rozmraženou Mariah (podle mě je to fakt nestárnoucí banger, sorry not sorry). A těším se, až si pustím vánočního Sufjana.

Hážu do toho vidle podruhé. Těším se totiž na celý "Songs for Christmas". Na jejich pokračovatele "Silver & Gold" taky, ale ta první sada je prostě víc srdcovka. Sufjan Stevens mi v uších během prosince nechybí nikdy. Since 2001.

Nechci to tady ale úplně zbořit, a tak - po velmi dlouhém přebírání - vybírám aspoň dvě konkrétní písně. Jsou dvě, protože jen jedna by tohle pěticédéčko nezvládla reprezentovat.

Stevens na "Songs for Christmas" přirozeně a nenásilně ukazuje dvě tváře svojí tvorby. První rozpustilou, kterou zastupuje "Put The Lights On The Tree" s úžasně roztomilým videoklipem jako stvořeným na předvánoční cestu vlakem za rodinkou.

A druhou melancholickou, kterou reprezentuje "That Was the Worst Christmas Ever!" s potemnělým příběhem zabaleným do strun banja - nástroje, který jsem mimochodem vzal na milost až s tímhle songem, potažmo albem.

Tak veselé Vánoce! (David Věžník)

---

Run The Jewels - A Christmas Fucking Miracle

Americká dvojice Run The Jewels uzavřela svou eponymní debutovou desku z roku 2013 podvratným songem "A Christmas Fucking Miracle". Vánoční zázrak tu ale místo sváteční euforie přináší spíš tklivou náladu a prostor k přemýšlení. Jemné rolničky a zvonivé tóny nejprve vytvoří iluzi pohody, která se však vzápětí zlomí do pomalého, hutného beatu. Je jasné, že nepůjde o klasickou koledu.

"Who are they to just take shit and hoard it? / Who am I that I don't get my portion?" ptá se El-P a pojmenovává společenské nerovnosti, zatímco Killer Mike posouvá skladbu ke kritice samotného principu moci, která se nevyhýbá ani otázkám rasismu ("Planned Parenthood helping plan miscarriages"). Oba rappeři přinášejí nekompromisní rýmy, které se místo vánočních klišé noří do osobních vzpomínek, chudoby a kritiky systému, v němž sváteční klid zůstává pro mnoho lidí spíš nedostupným luxusem.

Vizuální stránku Vánoc si píseň nechává alespoň ve videoklipu. Ten si pohrává s vánočními motivy a ironií. El-P se stylizuje do role Tiny Tima a Killer Mike přebírá roli Scrooge, tedy do postav z Dickensovy "Vánoční koledy", které zosobňují nevinnost na jedné straně a chamtivost na straně druhé. Nechybí ani pózování na vánoční přání a ošklivé svetry.

Při závěrečném kytarovém sólu doslova mrazí. Právě melancholická atmosféra a syrovost jsou důvodem, proč se ke skladbě každé Vánoce vracím - a vy byste měli taky. (Jaroslav Hrách)

---

Billie Eilish - Come Out And Play

Papírově je sice už dávno dospělá, ale na konci toho prokletého roku s osmnáctkou na konci to asi poprvé cítí i fyzicky. Babička odešla a s ní i dům, který byl jejím druhým domovem. A pak se rozpadly i další věci, ty, o kterých si všichni mysleli, že budou trvat věčně. Po temném, divném a extrémně horkém létě přichází podzim. A světlo na konci tunelu. Je to už konečně ono?

Veškerou svou pozornost přesune na člověka, který si to nikdy nezasloužil a je důvodem, že zabředne ještě do větší temnoty. Je naivní a věří na osud. Jenže pravda je taková, že pak jsou Vánoce a ona je stále sama. Popíjí Baileys a ve sluchátkách má Billie Eilish.

Kdyby byl její rok 2018 filmem, jeho znělkou by bylo "Bury a Friend", ale tenhle song vyjde až za měsíc. Tak zatím poslouchá nevinné "Come Out And Play" a přemýšlí, jestli někomu popřát k Vánocům. I když venku panuje typické štědrovečerní klima s jarními teplotami, produkce Finnease O'Connella ji v mysli posílá přímo do víru poletujících sněhových vloček, které tiše dopadají na chodník.

"And I know it makes you nervous, but I promise you, it's worth it to show 'em everything you kept inside. Don't hide," konejšivým hlasem ji nabádá jeho mladší sestra. Je to jeden z těch magických okamžiků, kdy se hudba synchronizuje se životem. A ona na krátký moment pociťuje záblesk naděje. (Simona Knotková)