Aktuální kompilace cílí hlavně na fanoušky vinylových desek. 2LP totiž jednoznačně vychází z dvanáct let starého CD Václava Neckáře "Největší hity (1965 - 2013)" - jak svou grafikou, obalem či fotografiemi, tak hlavně sestavou písní, až na závěrečné tři skladby naprosto totožnou.

Původní výběr totiž čerpal z repertoáru z let 1965 - 2013, ten aktualizovaný reflektuje období o deset let delší. V této dekádě Neckář vydal pravděpodobně poslední, vynikající řadové album "Mezi svými" - a pak také několik singlů. Nechybí zde "Andílku náš" s Dessi (původně jako bonus na baladické kompilaci "Já ti zabrnkám" z roku 2017) a také "Snílek", který zase vyšel na 4CD kompletu "Osmdesát" před dvěma lety.

A teď se, stejně jako v původní recenzi, ptám: Jak se k hodnocení bestofky postavit? Na jednu stranu nepřináší vůbec nic navíc, tedy žádné bonusy nebo speciální verze hitů, a trochu štvou i ty stokrát omleté fotografie na obalu i vnitřních sáčcích desek.

Ke kladům naopak patří vydatný sleevenote z pera Miloše Skalky i nový zvukový remastering Oldřicha Slezáka. Pokud si však nosiče pořídíte s motivací, že chcete slyšet jen všeobecně známé popěvky, pustit si je na černém kotouči a prostě "hrň to, Vašku, do mě", nemohli jste koupit lépe.

Více než dvacítka položek skutečně zásadním způsobem hýbala českými hitparádami, lidé si je často zpívají u ohníčků a ani u posledních skladeb, které ještě neprověřil čas, kvalita neuvadá. Zaujme jen čtvrtstoletí dlouhá časová odmlka mezi skladbami "Lásko ztracená" a "Půlnoční", v té době však Václav Neckář hit opravdu nevyprodukoval.

Tento zpěvák hudbu nikdy nepovažoval jen za svoje zaměstnání. On svojí produkcí i žije a největší štěstí prožívá také v současnosti se svou kapelou na pódiu - valnou většinu ze zařazených skladeb stále zpívá. Podstatné také je, že fanoušci mu tuhle snahu vracejí zpátky svou věrností a neutuchajícím zájmem.

Z dnešních interpretů a hudby totiž víc než kdy jindy často čiší kalkul, touha vyprodat co největší prostory a klidně i celý rok nehrát, jen aby pak ty kýžené desítky tisíc přišly na jediný nablýskaný koncert. S tím však nechoďte třeba na Olympic a ani na Václava Neckáře. Z těchto hudebníků láska k muzice čiší a nejraději by zemřeli snad přímo na pódiu. Proto ani u této hity nabité výběrovky nemůžeme očekávat, že zůstane tou poslední a definitivní.