Gareth Gates se stal hvězdou díky pořadu Pop Idol, který každý rok vyplivne do světa několik nových pěveckých talentů. Ti sice umějí zpívat, ovšem většina z nich už ne psát písničky. To ovšem ještě neznamená, že musí točit špatné desky. Nicméně předchozí album Garetha, ač se na ostrovech prodávalo dobře (no jak by ne, když pro něj ve finále soutěže hlasovalo více než čtyři miliony lidí), u kritiků zrovna neuspělo. Z alba "What My Heart Wants To Say" (recenze zde) vzešel jeden poměrně velký hit "Anyone Of Us (Stupid Mistake)", který byl hodně slyšet i v našem éteru, ale jinak žádný další podstatný zásek se jinde než v Británii nekonal. Teď po velice krátké době vydává Gareth další album, tedy v našich končinách je to po tak krátké době, v Británii je ten odstup poněkud větší, protože tam první deska vyšla o něco dříve, zatímco "Go Your Own Way" vyšlo v celé Evropě ve stejný den. Gareth už v názvu alba proklamuje, že tentokrát půjde svojí cestou. Povedlo se mu to tedy ?

Celé album je uděláno jako 2CD, příčemž každé CD má svůj název - první se jmenuje "Night" a druhé "Day". A přesně tak i vyznívá, jako noc a den. Nejprve se budu věnovat tomu povedenějšímu nočnímu cédéčku. I když hned zpočátku musím napsat, že na něm Gareth vykradl asi dvě největší mužské osobnosti populární hudby posledních dvaceti let, jakými bezesporu jsou Michael Jackson a George Michael. Co se týče Jacksona, toho vybral komplet. V inspirování začal u "Off The Wall" a skončil u zatím posledního "Invincible". U George Michaela je situace obdobná. Takže odpověď na otázku, jestli se podařilo Garethovi jít svojí vlastní cestou zní, že rozhodně ne! Nicméně na druhou stranu je zase pod některými písničkami podepsaný i jako autor, a to se taky počítá. A hlavně, i když toto CD hodně čerpá z toho, co už bylo napsáno a nazpíváno dříve, je to zvládnuté celkem dobře. Písničky jsou většinou dynamické ve svižném tempu a kdybych měl hodnotit pouze toto CD, asi by dostalo ve výsledku o něco vyšší hodnocení.

Denní cédečko už ale dopadlo o poznání hůř. Začátek ještě ujde, protože CD otevírá celkem povedená coververze písničky "Spirit In The Sky" od Normana Greenbauma. Následující hymnická balada "Say It Isn't So" už je jen takovou labutí písní. Dalších šest písniček jsou už pouze přebytečnou vycpávkou. Každá zní úplně stejně a jak by taky ne, když jsou všechny složeny jedním autorem. Na tomto denním disku se už Gareth nepodepsal ani pod jednu skladbu. A když jsem o předchozím disku psal, že kdyby bylo hodnoceno samostatně, dopadlo by o něco lépe, u tohoto musím napsat, že by závěrečné hodnocení kleslo o pár bodíků dolů.

Ač je tedy první půlka silně neoriginální, dá se poslouchat na rozdíl od té druhé. Dle mého názoru by bohatě stačilo, kdyby první dvě písničky ze Dne se přesunuly do Noci a zbytek denní části by mohl klidně zůstat někde v šuplíku. Jestli hodlá Gareth Gates ještě někdy něco vydat, není ani nutné, aby se pokoušel sám něco skládat, spíše by měl výběr písniček, které mu firma či skladatelé předloží, více zvažovat a trochu více přebírat.