Dávno pominuly časy, kdy po SuperStar ještě trochu "Zmatená" Tereza Mašková dostávala v recenzích podprůměrná hodnocení. Po roztříštěném debutu, ze kterého se ale i přesto zrodily velké digitální hity "O nás dvou" či "Láskou se splést", našla vytrvalá interpretka se tři roky starým počinem "Svět je málo růžový" svůj směr.

Sázka na mladičkého Václava Hoidekra, který tehdy naprostou většinu písní spolu s ní složil, otextovat i zprodukoval, se vyplatila vrchovatě - duet "Náš příběh" s Markem Lamborou dodnes vyhrává z éteru a na YouTube jeho klip nasbíral 26 milionů přehrání. V jeho stínu ale nezůstaly ani písničky "Budu při tobě stát" či "Scházíš", takže repertoár zpěvačky s typickou růžovou hřívou začal dostávat jasnější a osobitější tvář.

Právě vydaná třetí řadovka "(Ne)budu sedět v koutě" (přečtěte si k ní rozhovor) nečekaně neobsahuje žádný ze singlů vydaných v posledních dvou letech - tedy ani energický "Jíst, spát, meditovat, milovat", ani coververzi "Tří oříšků" Ivety Bartošové, a dokonce ani loňský vánoční kousek "Tebe toužím si přát". Představuje Maškovou v novém, ale přesto povědomém světle.

Je patrné, že devětadvacetiletá hudebnice se našla hlavně v hloubavějších pomalejších tónech. Zůstal jedinečný hlas, plný síly i citu, a schopnost pracovat s ním tak, že při poslechu má posluchač takřka permanentně husí kůži. V této disciplíně se dokonce ještě posunula, protože se svým výrazem často pracuje civilněji a intimněji než dřív - nejde jí jen o to napálit to tam, ale hlavně o opravdovost a niterné emoce. Stejně tak nepřijdou fanoušci ani o výrazné melodie, které si mohou se svou oblíbenkyní zapět a které jejímu vokálu tak sluší.

Podstatnou změnu lze vnímat v aranžích, v nichž se tvůrci - vedle Maškové a ve dvou položkách znovu i Hoidekra tentokrát především už zkušení Jenda Vávra a Rony Janeček a s nimi příležitostně i pár dalších jmen - snažili o větší rafinovanost i pestřejší žánrový rozptyl. Některé písně míří do chytlavého pop-rocku, jiné koření šansonová uhrančivost či folková civilnost a v závěru došlo ve formě bonusů i na dva energičtější a moderněji zprodukované songy.

Největším překvapením se pak stávají texty. Čeští posluchači chtějí slyšet výpovědi v mateřštině, zároveň ale bývají ohledně jejich podoby velmi kritičtí a často se nimrají v každém slůvku a jeho smyslu v dané frázi. A tady si autoři se slovy skutečně dali záležet.

Už na minulém albu se Tereze s Václavem Hoidekrem velmi srozumitelně dařilo zpracovat jednotlivá témata spojená nejen se vztahy, ale i s duševní hygienou a potřebou nehroutit se z každodenních problémů. Na novince ale jako by texty šly ještě hlouběji pod povrch, jako by dostaly větší lehkost a plynulost.

Úvodní "Amen" pracuje se živly a zůstává opředena jistým tajemstvím, až oparem duchovna. "Vem mě kolem ramen, než s námi bude amen, než po nás přijde potopa, pojď, napijem se života," vyzývá Tereza, jejíž zpěv dostává s dramatickou gradací expresivní podobu. Působivý start.

Světlo a pozitivnější náladu přináší druhá skladba "Dál, dál, dál". V lehce znějící kytarovce s příměsí country, potenciální rádiovce, se Tereza nechává vést větrem, který podle ní nejlépe ví, kam se má dál vydat, protože "jenom blázen myslí si, že zná cíl" a "kdo nevstoupí na tenkej led, objeví sotva nový svět". Zpěvačka správně podotýká, že každý se občas chvíli ztrácí.

Hitem zavání čtvrtá skladba "Ať se loučíš sám", typická hoidekrovina, která na klavírním pozadí dává na odiv Terezin srdečný a nesmírně procítěný zpěv. Překrásná melodie a hlas plný emocí, který nenechá chladným snad ani toho největšího cynika.

Opravdový poklad ale přichází s následující, precizně vystavěnou skladbou "Kdyby zítra skončil svět", která se zamýšlí nad tím, jak naložit s naším omezeným časem.

"Tak málo se smějem, zapomínáme žít radostí a narážíme čelem do zdí, který nás dál nepustí, trápíme se strachem, city přikládáme slabosti, vždyť vystačíme s málem, bude lehčí si to připustit," zpívá Tereza a v dojemném refrénu dodává: "Kdyby zítra skončil svět, chtěla bych naposled tě obejmout... a kdyby skončil za pár let, raději obejmu tě hned." V závěru pak připomíná: "Ještě máme čas a další západ slunce doufá v další ráno, já nechci vzdát víru, že můžeme to zvládnout."

Ke stěžejním sdělením patří i to ze songu "Krok za krokem", který ke zpěvnému refrénu přidává spíše folkově komorní, jemně mystickou atmosféru. "Za sny běžet je krásný, padat, poznat, jak je tvrdá zem, zvednout se ještě jednou, nežli zkratkou jít krok za krokem, vždyť vím, že i ty pády mě dovedly až sem," poodhaluje Mašková, jak si to ohledně svého kariérního růstu nastavila. A v textu, na kterém se podílel Xindl X, sympaticky ujišťuje: "Snad stojím pevně, chci jít až tam nahoru, ale vím, musím v sobě najít pokoru."

Příjemně pop-rockové "Rány" vezmou za své všichni, kdo vědí, že "za dobrou vlnou následují propady" a zažili si nějaké bolístky. "Jsme zvyklí na rány, to vydá na romány, co zbývá, co zbývá mi, zahojit je slzami," léčí posluchače Tereza svým laskavým vokálem.

Na podobnou strunu hraje i následující "Hořkosladký valčík", který se stal prvním singlem. Rodačka z Třince zpívá o pocitu lapení v sítích, ze kterého se snaží vymanit, a v klipu jej ztělesňuje tancem na baletních špičkách, který bývá velmi bolestivý. Jako by i slova vycházející z jejího hrdla na pozadí strhujícího, až filmově velkolepého hudebního doprovodu hořkosladce tančila. Výsledná emoce a pohlcující atmosféra dávají vzpomenout třeba na některá díla Adele nebo Mariky Gombitové.

Poslední dvě písně uvádí tracklist jako bonusy, protože trochu vystupují z konceptu alba, které stojí hlavně na živých nástrojích vytvářejících pocit vřelosti a blízkosti. "Královny" jsou oproti tomu více syntetické a taneční, závěrečná "Bejby bude sedět v koutě" čerpá z r'n'b a přináší moderní, odsekávané frázování - a vůbec nezní špatně, ba naopak, skvěle si to sedlo.

Slavnou hlášku z "Hříšného tance" zde Tereza trefně parafrázovala, když zmiňuje potřebu občas na chvíli zpomalit a uzavřít se do sebe: "Bejby bude sedět v koutě, říkej si, co chceš, život není žádná soutěž, vypínám ten stres, na chvíli se sebou, jen tak se obejmout."

Pokud bychom však brali v potaz postavení růžové divy na české popové scéně, platí, že v koutě určitě sedět nemusí. Třetí řadové album Terezy Maškové má všechny předpoklady k tomu, aby se stalo dalším milníkem v její stále úspěšnější kariéře. Budou následovat Andělé a Slavíci?