Jak jste se dostal ke světovým rytmům, resp. world music - bylo to přes cestování, rádio, nebo vás k nim přivedly vlastní kořeny?

Myslím, že ten první impuls pochází ještě z dětství. Jako děcko jsem se kámošil s dětmi romské rodiny Herákových. Dodnes na ně moc rád a vděčně vzpomínám. U nich doma se často zpívalo a hrálo. Bylo to spontánní, bezprostřední, ten pocit naprosté pospolitosti si pamatuju dodnes. Ti lidi byli rádi, že jsou spolu. Tehdy jsem si romské písně naprosto zamiloval a zůstala z toho láska na celý život. Ovšem jako dítě jsem vůbec netušil, že se jedná o world music.

Ve "Všech hudbách světa" na Radiu 1 střídáte Balkán, Afriku, Karibik i Orient. Co vás na tom baví nejvíc - objevování, nebo to, jak dokážete tyhle kultury spojovat dohromady?

Objevování je krásná věc. Může to být velice ozdravné a posilující. Být otevřený tomu, co hudba a život přináší. Nebát se neznámých písní je podobné jako nemít strach z nových situací. Zůstat otevřený a přátelský vůči novým výzvám, které každodenní život přináší, ale zároveň zůstat vděčný a vážit si toho, co zrovna mám.

Día de los Muertos je oslava smrti, ale zároveň radosti ze života. Jak se tahle energie promítne do vašeho setu v Holešovické tržnici? Sáhnete víc po mexických rytmech, nebo si to přefiltrujete po svém?

Do svého setu na slavnost Día de los Muertos v Holešovické tržnici chystám jak folklornější věci, tedy nahrávky tradiční mexické hudby ve stylech norteño, mariachi či ranchera, tak později navečer přidám známější taneční písně z jižní a střední Ameriky. Vystupuji tam jako DJ Gadjo CZ y Amigos. Přes den mě přijde podpořit můj kalifornský Radio 1 kolega a znalec jihoamerické hudby Douglas Arellanes. Navečer se přidá skvělý jazzový saxofonista Jan Korbel. Strašně se tam těším. Día de los Muertos je v Mexiku jeden z největších svátků v roce, asi jako u nás Vánoce. Slaví ho taky velká část střední a jižní Ameriky. Velké dušičkové oslavy najdete v Tokiu, v Londýně nebo v Sydney. Oslavy najdete všude tam, kde žijí aktivní komunity Mexičanů a velké rodiny jihoamerických přistěhovalců. Pro mě osobně je to jeden z nejhezčích a nejléčivějších svátků v roce.

Občas hrajete právě i s muzikanty. Co vás láká na propojování DJingu s živými nástroji?

Už dobrých dvacet let vystupuji se skvělými hudebníky. Patří mezi ně třeba špičkový hráč na akordeon Mário Bihári, vynikající hráč na africké perkuse, gambijský rodák Papis Nyass nebo báječný saxofonista Michal Hadaš. Všechno to jsou muzikantské kapacity, ale zároveň velice přátelští lidé. Za ty roky, co se známe, jsme kámoši. Hrát si na pódiu s kamarády je vždycky velká radost.

Vaše sety bývají dost komunitní - tančí celé rodiny, děti, lidé všech generací. Je právě tohle pro vás ideální publikum?

Slavnost Día de los Muertos v Holešovické tržnici je krásná, velice barevná celodenní oslava. Je to fiesta, kam chodí celé rodiny. Jo, mám to moc rád. Co se týče ideálního publika, já takhle moc nepřemýšlím. V létě jsem vystupoval na Slovensku. Šlo o odpolední zahradní slavnost, kam přišli lidi všech generací, a bylo to krásné. Hudebně hodně pestré, k tanci i poslechu. Další den zpátky deset hodin na cestách a v jednu v noci jsem už hrál na festivalu Mighty Sounds. Tam to mělo úplně jinou šťávu, jakoby úplně jiné kouzlo. Každé jedno vystoupení je tak trochu jiné. Mám rád ty změny, i když nikdy úplně přesně nevím, co mě na místě čeká. Jaká tam bude atmosféra? V jaké náladě lidi přijdou? Někteří moji známí tvrdí, že by je to stresovalo. No jasně, být happy z neznáma není pro každého. Ale já to zbožňuju.

V jednom rozhovoru jste řekl, že vám nikdy žádný Rom neřekl "ty nejsi náš". Jak vás romská hudba a kultura ovlivnily v přístupu k rytmu a emocím?

To je krásná otázka. Co mě Romové naučili? Přijali mě za svého. Jsem sice gádžo, ale jsem jejich gádžo. Jsem jejich člověk, na kterého se můžou spolehnout. Mnohé romské rodiny můžou být pořád nádherným příkladem toho, jak funguje síla společenství, vnitřní síla komunity. Některé romské rodiny mají mnohem silnější kmen než majorita. Ale často se zapomíná, že Romové jsou, stejně jako my, každý jiný. A i přesto drží víc pohromadě. Já mám v životě velké štěstí na lidi. Takže z romské komunity znám hlavně pracovité, talentované a velice přátelské lidi. Někdy se s kamarádama spolu zasmějeme, že každý gádžo má kolem sebe takové Romy, jaké si zaslouží.

Hrajete jak v klubech, tak na velkých festivalech. Liší se vaše energie za mixem podle prostředí?

Jasně. Celodenní hudební selekce v obrovské lounge zóně České spořitelny na festivalu Colours of Ostrava, kde hrajete potichu, převážně k poslechu, je prostě jiná DJská disciplína než večerní skákačka na balkánské noci festivalu Maraton hudby, kde na brněnském Velodromu hrajete po kapele Dubioza Kolektiv. Vyžaduje to prostě hodně specifický, jiný přístup. Letos jsem v rámci svého letního turné Sunny Road 2025 odehrál přes padesát vystoupení na opravdu krásných místech. Často jsem hrával jako DJ taneční fiesty s Kubáncema. Když máš před sebou osmdesát párů nadšených tanečníků, kteří opravdu umí krásně tancovat salsu, tak je to neskutečná energie.

V popisech vašich akcí se často objevuje pojem "fiesta bez hranic". Jak takový set vzniká - připravujete si ho dopředu, nebo se necháváte vést publikem?

Jo, připravuji si to dopředu. Někdy to chce prostě delší přípravu. Často se děje, že samotná příprava je neskutečně dobrodružná a poučná. Jako výlet do světa fantazie. Někdy se stane, že se v tom úplně zapomenu. Pak přijdu na pódium a v nějaký moment se stejně nechám strhnout publikem.

Po tolika letech v éteru máte za sebou stovky hodin vysílání. Jak se vám daří udržet čerstvost a chuť objevovat nové žánry?

Udržet si čerstvost a chuť objevovat, to je pěkné téma. Prostě tím naplno žiju. Žiju hudbou a věcma kolem ní. Ráno vstávám s chutí objevovat. Chodím na koncerty, čtu články, knížky, pořád něco poslouchám. Poslouchám i věci, které nejsou spojené s mým vystupováním nebo hraním v rádiu. Poctivě se tomu věnuju. Dávám hudbě velikou pozornost a péči. Je v tom kus mého srdce. Hudba je velká láska, a tak spolu máme moc pěknej vztah.

A kdybyste si mohl pozvat jakéhokoli hudebníka z jakéhokoli koutu světa na společný set, koho byste zvolil a proč?

Koho bych na společný jam oslovil? Jejda, těch je. Ale dnes ráno mě na první dobrou napadla hráčka na tradiční indický strunný nástroj sitár, paní Anoushka Shankar. Uvidíme, co mi život ještě přinese.