Jak jste se dali dohromady? Kdo vystřelil prvotní nápad? A jak dlouho vlastně existujete?

Maťo: Josh byl ten, kdo to celé odstartoval, kdo dal první jiskru.

Josh: Když jsme měli pauzu s Gaiou Mesiah, sdílel jsem na Facebooku, zda někdo nepotřebuje basáka nebo učitele angličtiny nebo tak něco. Tomáš Hajíček jr. tam reagoval v podobném duchu větou: "Vítej do klubu." A pak už se pod příspěvkem rozjela diskuze na téma, že musíme spolu něco udělat, a hned byla na světě virtuální kapela. A Tomáš pak označil Travise jako zpěváka. Ze začátku jsme to brali jako vtip.

Maťo: Ale chyběl kytarista, a tak mi Josh zavolal. Celé to byla tak bizarní představa, dát tyto čtyři lidi do jedné místnosti, až jsme se rozhodli to udělat a jít si nezávazně zajamovat. Poslal jsem klukům nějaké svoje demáče a ze zmíněné první jam session jsme odcházeli se třemi písněmi.

Josh: Bylo to krásné první rande.

Maťo: Na kterém vznikla dokonce naše první a vlastně legendární kapelní fotografie.

Ta, jak vám obličeje překrývaly zvířecí hlavy?

Maťo: Přesně ta. Udělal to Tomáš, jako že to je ještě tajný. Dal nám přes tváře ikonky zvířecích hlav. Ty charaktery trefil úplně přesně, jen Josh měl být koala, a ne panda, i když i ta na něj sedí. Tommy si dal lva, protože je velkej, já měl opici, protože jsem prostě takovej vopičák, co všude šplhá, a Travis je pěknej lišák.

Josh: Od začátku mezi námi byla chemie. Pro mě osobně je to jiná muzika, než hraju třeba s Gaiou. Víc rock and roll, což je mi hodně blízké.

V Gaie hraješ se samými ženami, tady sis to asi chtěl vykompenzovat, chápu. Chlapi navíc nemají periody. (smích)

Maťo: Mají, ale jiný. (smích)

Josh: Překvapilo mě, jak dobře to zafungovalo.

Kdo přišel s názvem Reflections of Karma?

Josh: V jednu chvíli jsme si hráli se zkratkou ROK, která v anglické výslovnosti může znít jako rock a její význam měl zůstat tak trošku tajný. Dokonce jsme chtěli novinářům pokaždé říct jiný význam. Každý z nás přišel s nějakou variantou významu této zkratky a mně se jednou ve snu ukázala právě slova Reflections of Karma. Nicméně už jsme byli rozhodnutí ponechat zkratku ROK. Ovšem, jak to tak u nás bývá, pak přijde velký Tommy a řekne jednu větu a otočí kormidlo o 180 stupňů. Tak tomu bylo i s názvem. Po zkoušce řekl něco jako: "Kluci, to ROK je fakt blbý. Jaks to říkal předtím, Joshi, Reflections of Karma? To je lepší." Všichni jsme se na sebe jen podívali a bylo nám jasné, že má pravdu, a bylo hotovo.

Říká se vám superskupina, což může být silné označení. Vnímáte ho spíše jako přítěž, nebo výhodu?

Josh: První česká superkapela je přece Pražský výběr. Takže to bereme spíš jako čest, že nás média takhle označila.

Maťo: Oficiální význam slova superskupina, myslím, říká, že se jedná o seskupení, kde hrají členové z jiných známějších formací, což je v našem případě pravda. Takže jsme s tím v pohodě. Kapelu máme proto, že nás baví spolu dělat muziku, a jak na to reaguje okolní svět a média, už moc neovlivníme.

Josh: Každý už máme velké zkušenosti s koncerty, prací ve studiu a fungování v kapelách, a tak na to máme úplně jiný pohled. Víme, co chceme, a od začátku jsme živá skupina, která chce hrát pro lidi. Každý z nás do sestavy přináší něco jiného a v tom se pěkně doplňujeme, a když spolu tvoříme muziku, je to jako když vaříme skvělé a pestré jídlo.

Maťo: Komunikace a chemie je vyšší level muzikantství. A ty mi mezi sebou máme.

Jak moc se perou vaše muzikantská ega v prosazování názorů?

Maťo: Občas se tam něco samozřejmě objeví, ale vždy převáží to, proč to celé děláme, a upřednostníme, aby píseň fungovala jako celek. Občas narážíme v různých muzikantských drobnostech. Tak si vydechneme, vyložíme karty na stůl a skončí to tak, že je píseň na konci ještě lepší.

Josh: Travis v sobě po Pipes řešil spoustu věcí, ovšem pak to z něj vše spadlo. Bylo toho na jeho ego moc. Největší problém je se zpěváky, když mají sebevědomí moc velké nebo naopak žádné. Pod tím obranným krunýřem bývají ve skutečnosti velmi emocionální. Ego je ale zdravá věc.

Když jste začínali a přemýšleli o tom, co budete hrát, uvažovali jste nad tím, co tu chybí?

Josh: Dělali jsme to hlavně pro sebe a až potom pro lidi. Je ale pravdou, že něco podobného tady asi opravdu chybí.

Maťo: Ten rock and roll tam byl ale od začátku. Všichni máme rockové kořeny.

Josh: Tommy a Travis jsou víc punk a hardcore. My s Maťem jsme víc rock, hipster.

Maťo: Neplánovali jsme, jak to má znít. Prostě vlezeme do zkušebny, někdo hodí nápad a písnička přijde sama. Na nás už je jen to nacejtit a moc to nepokazit. Písničky chodí k nám, my je nevymýšlíme. Naučilo nás to nelpět na vizi. Jen to tam hodit a od té chvíle to už není moje, ale všech.

Josh: Travis zpívá trochu jako Billy Idol. (smích) Muzika se u nás často řídí podle bubnů. Tomáš má velký vliv na zvuk kapely. Je tvrdý a přemýšlí nad tím. Občas je to rock, metal, gospel, hip hop nebo groove. Je to hodně barevný a dává to kabát celému albu.

Maťo: Travis přišel na zmíněné první jam session se šesti texy a názvy písniček. A to slyšel jen náměty z mých demáčů. Cítíme, že se vracíme k tomu, jak se muzika dělala dřív, ale v současném, moderním pojetí. Například namísto toho, abychom šli cestou singlů, jsme cítili, že jsme kapela, která má natočit plnohodnotné album, což se i stalo. Každý do toho dává maximum sebe. Mám radost, že třeba Travis se ve svém projevu postupně obnažuje, odhazuje masky a ukazuje své citlivější polohy.

Josh: To je šance pro každého z nás, že můžeme dělat věci jinak, a můžeme si dovolit být zcela sami sebou.

Maťo: Pro mě je to určitá cesta k autentičnosti a opravdovosti směrem k sobě. Nechceme nic předstírat, protože ostatní to stejně poznaj. Pracujeme s tím, co máme, a na desku jsme nedávali nic extra navíc. Nahráli jsme to vlastně stejně, jako to hrajeme naživo.

Ve studiu jste našli krabici plnou prazvláštních hudebních nástrojů. Jaké z nich můžeme slyšet na albu?

Maťo: Když byl čas, hráli jsme si. Tomášova nejoblíbenější část ve studiu. Nahraje bubny a pak už jen čeká, až si může vzít onu záhadnou krabici plnou všemožných chrastítek. Sice neví, k čemu to je a jak se na to hraje, ale to ho rozhodně neodradí. Vezme do ruky, co se mu líbí, a hraje. Je hodně intuitivní.

Josh: Je to slyšet například na začátku v "Snake Eyes 68" nebo v "Neon California" někde uprostřed.

A na konci studiovky slyším smích.

Josh: Ten patří Travisovi.

Maťo: Ta píseň je takový dárek navíc. Měli jsme totiž už všechno nahraný, ale pak ve zkušebně vylezla ještě tato písnička. Pěkně uzavírá příběh celého alba.

Josh: Je to takový osmdesátkový remix, protože jsme se nechtěli vracet do studia jen kvůli bicím. Ten song se od ostatních liší, ale hodně pozitivně.

Maťo: Baví nás ty autentické momenty ve studiu. Nechali jsme tam tu živost ve všemožných rádoby chybách nebo že se někdo zasmál, ale i jiné zvuky. Celé to spojuje taková špína a nedokonalost, které tomu dodávají živost.

V "Just Dirt" se zpívá: "Jsme jen špína, ale jsme čistí!" Není to silné prohlášení?

Josh: Travis pracoval v korporátní sféře a cítil se jako Dirt. Ale je to vlastně pozitivní. Prostě jsem špína, a co jako?

"No Ratz", či "No Rats"? Krásky, nebo krysy? Název songu a sdělení v textu se významově liší. Nebo je to schválně?

Josh: To je schválně. Nejde o chybu, ale o fór.

Na co odkazuje název "Death of Wolves"?

Josh: Odkazuje to na bývalou Travisovu kapelu A Clan of Wolves. Trošku fucking song. Teď jsem tady a dělám tohle… dává sbohem minulosti.

Jaké jsou vaše role v kapele, krom hraní na daný nástroj?

Josh: Každý zastává nějakou další práci. Travis řeší sponzoring, partnerství a zahraniční věci. Má spoustu kontaktů, jelikož s Pipes koncertovali hodně v Německu a ve Francii. Můžeme tam jet. Maťo to má nejhorší, dělá všechen art design, vizuály a sociální sítě. Já se starám o e-shop, merchandising, produkci a mix. Tomáš podle nálady. Většinou nic a pak přijde a řekne: "Bude to takhle." A je to. Má na věci dobrý názor a často rozsekne něco, s čím se my ostatní patláme delší dobu. Bez něj by to nešlo.

Maťo, ty jsi dělal obal desky. Co tě při jeho tvorbě inspirovalo?

Maťo: Začalo to písní "Neon California", kdy jsme řešili vizuál singlu. Došli jsme k tomu, že tam bude lebka. Přišel jsem s nápadem, že by měla být neonová a zářit, když se tak jmenuje song. A když jsme se rozhodli pro název desky "Venom & Velvet", což symbolizuje dualitu, protože Venom je v angličtině zvířecí jed a Velvet takové sametové bezpečí, naběhl mi automaticky had. S Joshem jsme měli vizi takové až filmové scény zaprášeného baru někde v mexické poušti a na baru láhev mescalu s naloženým hadem. Nesehnal jsem opravdického hada, proto jsem koupil gumového a namísto do alkoholu jsem ho naložil do čaje, donesl ho ke kamarádům do Fractal baru a tam to nafotil. Naše neonová lebka září v pozadí. To téma smrti vnímáme spíš pozitivně než jako nějakou tragédii. Lebku jsme tam dali jako most mezi světy, propojovač a had je strážce... a nebo je to taky všechno jinak. (smích)

V anketě Žebřík jste získali cenu Objev roku. Vnímali jste to jako potvrzení toho, že jste udělali dobře, když jste se dali dohromady?

Maťo: Jenom nám to potvrdilo, že jdeme správně. Překvapilo nás to, ale cítili jsme, že si to zasloužíme.

Jak často budete hrát?

Josh: Každý víkend. Gaia má příští rok pauzu, takže budu mít pro nás víc času. Krucipüsk hraje taky míň. Teď bookujeme festivaly a další koncerty na příští rok. Letos jsme měli opravdu dobré nabídky, ale museli jsme je bohužel odmítnout, protože Gaia nebo Krucipüsk v ty dny hráli.

Tomáš měl navíc problém s plícemi. Nemělo to vliv na natáčení desky?

Josh: Stalo se to až potom, co jsme měli natočené jeho party. Nebylo mu dobře a pak se z toho vyklubaly dva měsíce v nemocnici. Pro něj to bylo hodně těžký.

Posouvali jste jen ten první koncert, pokud se nepletu.

Maťo: Rozhodli jsme se, že na něj počkáme.

Josh: K těm plicím navíc pak měl ještě trombózu.

Maťo: Pak se ale uzdravil a přišel s ještě větší energií. Úplně svítil.

Ke konci setu vašeho prvního koncertu došlo i na covery, a to na "Break On Through" od The Doors a "Pretty Vacant" od Sex Pistols. Proč volba padla právě na tyto songy?

Josh: Nejhorší, co jsme mohli vybrat, byli Sex Pistols. Travis miluje punk a my si říkali, že to zahrajeme levou zadní. Hrubě jsme se spletli.

Maťo: Fakt jednoduchá píseň a my ji nikdy nedokázali dohrát do konce. Nikdo nevíme proč. Zatímco píseň od Doors je taková svobodná, která plyne přirozeně a sedí nám. Covery jsme hráli, abychom vyplnili časový prostor, jelikož jsme ještě neměli dostatek vlastních songů.

Považujete Reflections of Karma za vedlejšák, nebo formaci stavíte na rovnocennou úroveň s vašimi druhými kapelami?

Maťo: Ze začátku jsme čekali, co z toho bude. Čím víc jsme pokračovali dál, tím víc se nám potvrzovalo, že to má kvalitu, která s námi rezonuje, a že je třeba jí věnovat energii a pozornost. Tak jsem se rozhodli, že to bude seriózní kapela, a ne jen boční projekt. Já v té době zrovna skončil s Gingerhead a kluci měli ve svých skupinách taky pauzy, takže se to dobře sešlo a všichni jsme do toho mohli skočit naplno.

Maťo má pořad "Kytarová zbrojnice". Kolika kytarami vaše superskupina disponuje?

Maťo: S Joshem to hodně řešíme. Momentálně používám na koncerty dvě kytary a jednu z nich speciální, jelikož je skoro celá z plechu.

Josh: Mám kolem dvaceti baskytar. Teď chci některé prodat a nechat si tak dvě tři. Zabírá to moc prostoru. (smích)

Maťo: Dalo by se říct, že s Joshem nás skoro po dvaceti letech znovu propojilo právě natáčení "Kytarové zbrojnice" s Gaiou, kde mezi námi zase přeskočila jiskra, a pak už bylo jen otázkou času, kdy nás cesty zase svedou dohromady. A že to bude takhle dobrá kapela, jsme ani jeden v té době netušili.