Ty a country. Jak moc jsi to ty a jak moc stylizace?

Žádná stylizace, odhodil jsem zábrany. Čím víc stárnu, tím víc je mi u p*dele, co si o mně kdo myslí. Dřív jsem se chtěl zalíbit - nebo nebudit pozornost. Ale teď je mi to jedno, protože je to stejně ve finále o mně.

S country jsi chtěl vyplnit díru na našem trhu?

I přes určitý potenciál je to dvousečný. Když řekneš country, lidi do třiceti let se ošijí, protože si představí trampskou country... spoustu starých chlapů u ohně s buřty, který jdou druhý den jezdit na vodu. Nic proti tomu nemám, ale chtěl jsem u nás ukázat moderní americkou country a že tento styl může znít jinak. Má to skvělou náladu, která mi psychicky pomáhá. Ve světě se teď dějí hrozné věci, tak proč na chvíli nevypnout. Lidi mi odcházejí z koncertů s dobrou náladou.

Když jsme u těch koncertů, máme za sebou letní sezonu. Na festivalech se váš set z poloviny skládal z nových písní. Trochu odvážné gesto, ne? Většinou jedou kapely best of.

Chtěl jsem to otestovat a bylo dobrý pozorovat reakce lidí. Spousta z nich totiž nevěděla, že TroubleGang už nehraje. První tři songy vstřebávali, co se děje na pódiu, že dokonce slyší housle. Od šestého songu skvěle reagovali a rozeskákali se. K mému šílenému překvapení to zafungovalo.

Styl hudby si žádal, abyste více stavěli na písních než na show. Stárneš, zklidňuješ se?

Je to o profesionalitě. U TroubleGangu se moc nezkoušelo, hodně se kalilo. Padni kam padni, nějak to dopadne. V kapele mi zůstali Marcus Tran a Tomáš Raclavský. Jen se prohodili, Tomáš hraje na basu a Marcus na kytaru. Přišel k nám Čeněk Chleboun na bicí, ve kterém vidím trochu sebe samotného v době, kdy jsem byl v Chinaski, a dále s námi teď hraje legenda české country David Babka na steel pedal. Ten působil s Greenhorns a třeba i Vyčítalem.

Housle a harmoniku tam tedy nemáte? Na desce totiž znějí.

Ne, je nás pět. Už nechci obrovskou kapelu, nástroje si přiberu na nějakou velkou akci.

Všimla jsem si, že natáčíte něco s Martinem Hoffmanem. Oč jde a jak ses k tomu dostal?

Martin mě dohodil do filmu "Říkej mi Lars". On tam hraje hlavní roli - bývalého policajta, soukromého detektiva. Je to thriller, ale s vtipnými momenty. Jelikož jde o akční film, Martin jezdí na motorce, hraje na bubny, střílí. Říkal, že proč brát nějakého herce, který se nikdy nerval a není drsňák, když jednoho zná. A jsem za to to rád. Patří to k tomu nejlepšímu, co mě v pracovním životě potkalo.

Když jsme u toho filmu, na co koukáš na coveru desky a v závěru klipu k singlu "Memphis"? A kde tato fotka vznikla?

Stará show, nějaký Jimmy Carson a ještě v tom klipu hrály staré westerny. Zalíbilo se mi to tolik, že si chci koupit americkou starou televizi a pouštět si na ní staré westerny. Má to jiné kouzlo včetně zvuku. Fotka vznikla ve filmových studiích v Nashvillu. Sedmdesátkový motelový pokoj byl kouzelný.

Poslední dobou vydáváš desku každý rok. Není to moc? Nebo pociťuješ tvůrčí přetlak?

Nevím, jestli jde o přetlak, ale hrozně mě to baví. V TroubleGangu jsem byl brutálně vyhořelej, jako že musím něco udělat, ale teď to mám tak, že chci něco dělat.

Přijde mi, že by se tato deska mohla stát soundtrackem čtyřicátníků. Pojítkem písní je čas, včetně toho, že to všechno rychle letí.

Cítím to tak - letí. To vidím vedle dětí, jak stárnou. Ale spíš chci vyvolat v lidech pocit, že si mají vážit malých momentů a toho, že jsou zdravý, protože spousta lidí má nějaký handicap - například nebudou nikdy chodit, nevidí a tak dále. Já se honil za kariérou a každý den byl nasranej, zapšklej. Před pár lety jsem si to přešaltoval v hlavě i v životě a teď jsem šťastný.

Marcus ti ohledně desky radil, ať nezpíváš jen o sobě, ale o lidech obecně, aby si to vztáhli k sobě a líp se jim to zpívalo. Jak sis tuto radu vzal k srdci?

Asi jo, jsem víc otevřený k diskuzím o textech. Dříve jsem byl brutálně tvrdohlavej, v něčem to bylo dobrý, že mě to hnalo tam, kam jsem došel. Ale teď cítím, že jsem se posunul i lidsky někam jinam.

V čem novinka navazuje či prohlubuje myšlenku předchozí "Cowboys and Dreamers"? Láska ke country sílí, jak je vidět.

Je osobnější, obsahuje víc mých pocitů, příběhů, sloganů, přijde mi vyspělejší. Předchozí deska byla ještě víc rapová.

Proč název "Making Country Music Cool Again"? Chtěl jsi vrátit punc country?

Určitě chtěl. Vymysleli jsme to náhodou. Country zemřela generačně. Chodí na ni lidi 55+. Rád bych, aby tuhle muziku poslouchali i mladší lidi, protože je dobrá.

Nahrávali jste ve stejném studiu jako posledně?

Ne, za rohem. Teď to bylo East Iris studio, kde je mimochodem i Elvisův dům. Jde o komplex baráků a ten dům si přivezl Elvis z Memphisu, dobře se mu tam nahrávalo a mělo to tam atmosféru, tak si řekl, že si ho převeze na obrovském tracku do Nashvillu. Prostě Amerika. (smích)

V klipech jsem si všimla, že máš zlaté zuby. Chápu, že je to asi imageovka. Jak se ti v tom zpívá?

Používám je z jedinýho důvodu: mám komplex z jednoho svého dolního křivého zubu, strašně mi to vadí. Jako malej jsem vyplivával rovnátka a rozšlapával je. Stydím se za to a paradoxně mi toto dodává víc sebedůvěry. Zpívat v tom ale nemůžu, protože se ti začne brutálně vysušovat pusa, netvoří se sliny. Je to dost nekomfortní a šišlám. Takže si to beru čistě na klipy.

V rámci merche jsi uvažoval o kloboucích. Zůstalo u snu, nebo došlo k realizaci?

Budeme je dělat, ale chvíli to potrvá. Půjde o limitku třeba pro třicet lidí, protože klobouk bude stát tak sedm osm tisíc. Chápu, je to hodně peněz, ale jedná se o kvalitní práci, každý klobouk se vyrábí ručně. Nechci z lidí tahat peníze, na druhou stranu ti klobouk zůstane do konce života, nezničí se, maximálně se umaže, ale k tomu ta patina patří.

Sluší ti to v něm, vypadáš chlapsky.

Děkuju, to jsem chtěl. Vrátit tradiční chlapský hodnoty do života. Dere se k nám nevýchova dětí, neuznávám, že se budu tříletého dítěte ptát, jaký má pocit, když ti udělá scénu v krámě. Táta je táta a co řekne, to platí. Chlap by se měl uměl postavit za rodinu, a ne zdrhnout.

V druhém singlu "Jaký si to uděláš" zní popěvek: "Jaký si to uděláš, takový to máš." To už známe od Chinaski. Úmyslně na ně odkazuješ, nebo jsi na to nepomyslel a sešlo se to tak?

Uvědomil jsem si to, až když jsem to měl napsaný. Někdo psal, že je to primitivní text. Ale když se do hloubky zamyslíš nad významem, je to pravda. V Česku jsou lidi nasraný, chápu, makají, aby se nějak měli. Je ale lepší si udělat život milejší, než aby sis zpětně říkal, že jsi byl dvacet let v nejproduktivnějším věku nasraný na celý svět. Jsem vděčný, že se můžu živit tím, co mě baví a že si plním sny, to dělá hodně. Jinak stačí málo, třeba že se pozdravíme na chodníku, i když se neznáme, a to ti udělá hezčí den a usměješ se. Kdybychom k sobě byli milejší, žilo by se nám líp.

Plně souzním s tímto názorem. V písni zpíváš, že kolik tomu věnuješ, tolik ti to dá. Jak to tedy je, kolik tomu skutečně věnuješ?

Všechno, jak finančně, fyzicky, tak psychicky.

V klipu sis stylově oblékl tričko s Dolly Parton. Posloucháš ji, nebo jsi chtěl triko mít ze stylistických důvodů?

Nosím ho normálně, koupil jsem si ho na koncertě. Ze začátku jsem poslouchal modernější country, ale čím víc žánr poznávám, tím víc se paradoxně vracím v čase.

Desku otevírá song "T.C.B.". Co znamená tato zkratka?

Je to Elvisovo heslo: "Taking Care of Business."

Jako první je slyšet americký muzikant JJ Lawhorn. To mi přijde vtipné. Záměr? Vlastně se jedná o vaši druhou spolupráci. Jak se vaše cesty spojily?

Jasně, nemusím přece pokaždé začínat. Úplnou náhodou jsem ho potkal na Instagramu, napsal jsem mu. Líbí se mi, jak je vtipný, opravdu redneck, provozuje farmu, podřezává prasata, má krásnou rodinu, loví medvědy a tak dále.

Další song "Mí boys" je countryovka jak vyšitá. Kdo jsou tví boys? Tvoje crew? A proč tam zpíváš o Tomáši Řepkovi?

Klasický party song. Mí boys, to je moje kapela, kamarádi. A kdo nejvíc kalil? Fenin a Řepka, známí party guys po Praze, proto ta symbolika.

Zpíváš tam: "Jen ať Bůh nás soudí." Toto spojení máš i v jiné písničce. Přijde mi to jako další pojítko desky.

Spíš pojítko country music. Ne že bych byl pobožnej, ale našel jsem si k tomu víc cestu po smrti táty.

Další písnička "Hodiny" s Rennem Dangem vypráví o událostech, které se nedají ovlivnit. Mluvené slovo to v půlce rozsekne. Proč?

To je cowboy Eddie Long, co hraje na steelku, uváděl na minulé desce Nashville - říká, že moderní country je fajn, ale pojďte to udělat na chvíli po našem, proto se to změní do tradičního rytmu, svične se to do sedmdesátých let. U Renneho mi bylo sympatický, že vystoupil z rapu a dělá, co ho baví. V minulosti už jsme spolupracovali.

Písnička "Poprvý" popisuje okamžik, když ses prvně setkal s Lenny?

Přesně tak, když to bylo v začátcích a scházeli jsme se kvůli natáčení songu "Kruh".

Lenny slyšíme v písni "Sama doma" prostřednictvím nahraného vzkazu na záznamníku, když jsi byl v Americe ve studiu. Jde o autentickou nahrávku?

Je, ale je to prostřihaný.

Písnička "Desetkrát" mi trochu připomíná poslední "Víkend na baru".

Typický country námět, kdy tě nasere ženská, sbalíš se a jedeš na pivo do hospody. V Americe mají od baráku uličky, prašné cesty - proto v textu stojí, že se zvedá prach a odjíždím. Aby ta country byla stravitelná pro mladé, musí mít vtipný text.

Skladba "Táta" se zamýšlí nad tím, co jsi dokázal ty a tvé děti, a že by byl na tebe tvůj táta pyšný?

Přesně tak. Jde o ohlédnutí po deseti letech, co tady není.

Víc tam zpíváš.

Je to možný. Lenčin táta mi říkal, že mě konečně slyší zpívat. (smích)

V songu "Svět není fér" zpíváš se Sebastianem. Oplatil ti předchozí spolupráci?

Vytrhl mi trn z prdele. Měl tam být původně Robert Kodym, ale nepovedlo se nám ho tam časově dostat, proto jsem poprosil Sebastiana. Hláška částečně pochází od mého syna, který často říká, že něco není fér, já mu odpovídám, že ať si zvyká a naučí se prohrávat, protože svět není fér.

Zpíváš tam, že ti zítra bude čtyřicet, toto jubileum jsi oslavil zkraje roku. Vznikla píseň opravdu den před narozeninami?

To ne, ale napsal jsem ji ve třiceti devíti a říkám v ní, abych už nebyl naivní, že mi bude čtyřicet.

V "Jak ten čas letí" s Martinou Pártlovou také bilancuješ.

Už jsme zase v čase. Neuvědomil jsem si, jak jsem byl na týhle desce dobrej hodinář. (smích) Někdo napsal, že mám krizi středního věku, že jsem začal dělat country. Jen jsem začal víc vnímat, jak ten čas letí.

Martina je tam taková folková, lidová, zkrátka tam sedí.

Nikdo by tam nesedl líp.

A co třeba mamka Lenny - Lenka Filipová starší? Nenapadlo tě udělat s ní nějakou písničku?

Nenapadlo. Se starší generací je to v tomhle směru malinko složitější. Na tuhle desku jsem chtěl i Roberta Křesťana do písničky "Víkend na baru". Ale lidi v jeho věku to mají jinak. Musí na to být rozpoložení, múza, čas. Mají jiný běh tvorby songů.

Písně jsou skočné a vybízejí k pohybu. Máme očekávat nějaké tanečky při koncertech?

Trochu se hejbu. Paradox je, že lidi tancují v davu. Užívají si okamžiku. Když jsme křičeli "Už držej hubu", úplně to nevybízí vzít partnerku a tančit na to třeba tango.

Na 3. a 4. prosince plánuješ v Roxy křty. Chystáš něco speciálního?

Chtěl bych ještě muzikanty - bendžistu, houslistu, zkrátka víc muziky. Nechci to hnát přes LEDky, toho jsme si už užili dost. První termín se nám podařilo překvapivě strašně rychle vyprodat a tak jsme se rozhodli přidat ještě druhej termín.

A TroubleGang tedy zůstává u ledu?

Ano a uvidíme, jestli se někdy vrátí. Zažili jsme vyhoření, neochotu k práci. Strašně jsme se vyčerpali. Měl jsem pocit, že to táhnu na zádech jen já, a člověka to pak nebaví. Fanoušci navíc odrostli a nenabrali jsme nové lidi. Začal být jiný trend hip hopu - depresivní a až trochu narkomanský. To my neděláme, začalo chodit míň lidí a přestalo se tomu dařit. Rok od roku to bylo horší a nechtěl jsem jet na setrvačník, aby z toho nebyla parta, kterou jsme měli kdysi v Chinaski - jezdit v dodávce s někým, kdo mě nemá rád, nebo mě až sere. Měla by to být zábava, pak se to odráží na pódiu. A nyní to je zpátky.

Zpátky je i to, že se postavíš opět do ringu proti Vémolovi. Co tě k tomu vedlo? Odplata, ego, či něco jiného?

Jedna věc je, že strašně nerad prohrávám, a ta první prohra pro mě byla strašně zvláštní, protože jsem v sobě měl křivdu. K tomu se přidal druhej faktor - to, že nevím, kolikrát se mi může ještě poštěstit nastoupit před plnou O2 arenou. Kolik lidí mělo to štěstí jít do ringu ve vyprodané O2 areně proti legendě, jako je Karlos? Takže jsem za to strašně vděčnej, a když přišla ta nabídka, nebylo nad čím váhat.