První pokus před pěti lety totiž dopadl nevalně. Všichni si dobře pamatujeme, jaký ten rok 2020 vlastně byl. Řádil covid, svět zůstal paralyzován a kultura, která přímo závisí na shromažďování lidí, obzvlášť.

Ilona Csáková proto musela svůj narozeninový koncert zrušit a v té záplavě negativních zpráv se její nové řadovce "Je(mně) půl" nedostalo mnoho prostoru. Namísto toho se stala odpůrkyní nejrůznějších zákazů a nařízení, když si dovolila - například po boku Romana Horkého z Kamelotu - říkat vlastní názor (nepolemizujme o tom, jestli dobrý, nebo špatný).

Pro upřesnění se hodí doplnit, že už dva roky předtím vydala jednu výbornou nahrávku - swingovou "Pořád jsem to já", na které předělala skladby ze svého repertoáru do tohoto žánru a přidala třeba i moderně pojatou novinku od Patricie Fuxové "Abych byla In". Hlavně vinou covidu byl však její návrat na scénu po letech, kdy se věnovala rodině, hodně pozvolný, nicméně zdá se, že svou cestu už našla a ví, kudy se v nynější situaci vydat dál.

Se zmiňovaným Romanem Horkým natočila několik písní, hitový "Slib" se klidně mohl na této kompilaci taky objevit, notabene když Kamelot vydává u stejné společnosti jako Csáková. A její hlas z trampské klasiky "To naše mládí" z výjimečného alba "Zaprášené diamanty" zní také naprosto skvostně. Škoda že tyto kousky zde nenajdeme.

V posledních letech interpretka spolupracuje také s košickou kapelou No Name. Na výběru se proto objevily dvě nové písně "Afrodiziaka" a "Touha". Zatímco "Touha" je klasicky taneční věc s nádechem devadesátých let, kde Ilona nejvíc excelovala, baladická "Afrodiziaka" má kapelní aranžmá a melodiku tak typickou pro bratry Timkovy a Zoliho Szallaie.

Jako další novinka zde nechybí ani úvodní coververze italské skladby "Ty voglio" pod názvem "Hvězdou neznámou". Dále dostaly prostor hned dvě verze hitu "Proč mě nikdo nemá rád" - písně, kterou v roce 1966 pod názvem "I Say a Little Prayer" nazpívala původně Dionne Warvick, později ji nahrála také Aretha Franklin a u nás ji přezpívala Helena Vondráčková.

Na album "Modrý sen" si ji zapůjčila Ilona Csáková a letos ji obě zpěvačky natočily v duetu, který se z českých verzí stává tou jednoznačně nejlepší. Skvělé dvojhlasy, velká energie a um obou umělkyní tuhle klasiku povznesly na nový level, minimálně co se česko-slovenských podob týče.

Už v době největší slávy rodačky z Chebu, tedy ve druhé polovině devadesátých let, mě mrzelo, že tolik sází na coververze zahraničních hitů, protože autorské skladby typu "Amsterdam" nebo "Zavři oči, když se červenám" jí mimořádně slušely. Na druhou stranu z těch předělávek se stávaly dost často masivní hity, ať to bylo "Tornero", "La Isla Bonita", "Tenhle kluk" či "Malý vůz", takže se to dá hodnotit i jako sázka na jistotu.

Všechny jmenované skladby na nové kompilaci samozřejmě také nescházejí. Ilona Csáková zde znovu dokazuje, že své řemeslo ovládá mimořádně skvěle, což ocenila nedávno i natřískaná Lucerna. Dokáže se popasovat s různými žánry, a pokud se jí podaří nalézt dobré autory, může se klidně časem vrátit tam, kde byla před dvaceti a více lety. Ví, jak na to, a trpělivost jí určitě také scházet nebude.

Jako zajímavost na závěr si můžete porovnat dvě verze hitu "Zavři oči, když se červenám" - jednu z dob zpěvaččiny největší popularity, druhou nazpívanou před pár týdny v talkshow "7 pádů Honzy Dědka".