Z původní party DPvJU zůstali jen kytarista Max Braun a původně saxofonista, nyní kytarista Pavel Heřman. Proměnil se i zvuk formace: Směs neortodoxní elektroniky a živých nástrojů ustoupila rockovější vizi. Pojítkem s předchozími šesti vlastním nákladem vydanými alby zůstal bizarní humor.

DPvJU, to je alternativa ve všech významech toho slova. Rockový základ pracuje s hypnoticky zacykleným minimalismem, hudbu tu a tam pročísne výkřik trumpety Luďka Emanovského (vyloženě zásadní pro titulní skladbu "ZOO", kde úspěšně simuluje zvuky zvířat), zpěv je spíše temnou deklamací.

Místy jako by kapela mířila k poetice undergroundu. V úvodu skladby "Hrom" lze vycítit stopy blues, jakkoliv zpotvořeného a ušpiněného vším možným, "Narozeninová" bez jakékoliv větší souvislosti ocituje slavný kytarový motiv z "Ghost Riders In The Sky" Johnnyho Cashe.

Většinu textů pro DPvJU napsal básník Jan Balek, jeden si muzikanti vypůjčili od J. H. Krchovského, jeden od amerického básníka Theodora Roethkeho (v překladu Jaroslava Kořána). Všechny pojí výrazová úspornost a vidění světa jako pokřiveného snu, kde je prostor na absurdno, groteskno, nadhled i hlodajícího červíčka znepokojení. Některé skladby působí textově spíše jako hříčky ("Slepá traktoristka"), jiné, jako třeba úvodní "ZOO" nebo závěrečná "Vločky padají", si kladou ambici na větší přesah - a v zásadě se jim to daří.

O nahrávku i mix se postaral Ondřej Ježek ve studiu Jámor. Zvuk "ZOO" je pod jeho dohledem syrový, špinavě rockový, skvěle zachycuje ten feeling do ruda rozžhavených lampových aparátů, basově duní, ale neschází mu konkrétnost a prostor.

"ZOO" v sobě skrývá temnou hravost a kouzlo v duchu dělám si, co chci. DPvJU takoví vždy byli - a ani fakt, že svou sedmou desku vydali u zavedeného labelu Indies Scope, na tom nic nemění. Svědčí o tom povedený a značně osobitý výsledek.