Adama Vopičku si mnozí pamatují z dua Calm Season s Terezií Kovalovou. Pak se po něm kvůli problémům se sluchem hudebně slehla zem, věnoval se režii a dalším projektům. Letos se ale vrátil se sólovou debutovou deskou "Grál", kterou ukázal, že má na to navázat na odkaz zesnulého Davida Stypky.

Než se toto speciální vystoupení naplno rozběhlo, Adam pronesl úvodní slova. Večer byl celkově mnohem upovídanější než elektrické koncerty, kde takový prostor nebývá. Uvědomil si, že právě tento typ vystoupení mu sedí nejvíc - komorní, až intimní. To je opak toho, co chce většina muzikantů - narvané sály. A mluvil mi z duše, protože v poslední době mám pocit, že lidé často chodí na koncert spíš pokecat, než naslouchat. Vadí mi to, je to neúcta k interpretovi a znehodnocení jeho práce. Jedna věc je mezi písněmi prohodit pár slov, něco jiného rušit ostatní, kteří přišli kvůli hudbě.

Pár týdnů předtím se Adam na sítích ptal po komorním prostoru bez baru a rušivých elementů. Nakonec padla volba na Werichovu vilu na Kampě. Stejný tip jsem mu chtěla dát i já, protože jsem tam kdysi viděla koncert Zrní, ale zapomněla jsem mu ho napsat. Navíc nedaleko Adam donedávna bydlel.

Na úvod vyzval publikum k dvouminutovému zklidnění a dýchání. Poté předal slovo kamarádce Sofii Filippi, dceři herečky Gabriely Filippi, zakladatelky Léčivého divadla. Sofia se věnuje spiritualitě a provázela nás krátkým cvičením: navnímat strom, cítit vítr, vůni medu, uvědomit si tělo a na chvíli odložit myšlenky i povinnosti. Měli jsme se prostě nechat unést. Mně to sice přišlo až moc ezo, ale podvolení se samozřejmě nebylo povinné.

Chápu, že šlo o příjemné navození atmosféry. A pak už Adam nebyl na pódiu sám. Přizval si houslistku a zpěvačku Veru Linhartovou, známou třeba ze Zvířete jménem Podzim, a violoncellistku Karolínu Kuželovou. Ta na dvě skladby - "Voda v potoce" a "Cukr v popelníku" - vyměnila cello za cajon. V písni "Holka polámaná" se pěvecky přidala Tea Podzimková, která stojí i za textem "Bez tíže". V písni "UFO" měla původně zpívat Tereza Luna, ale nakonec nemohla, a tak její part zastala Veru, která se ho učila cestou s dcerou na kroužek.

Publikum tvořily hlavně ženy - nechyběla Adamova maminka, učitelka zpěvu ani bývalá manželka. V hledišti se objevil i muzikant Martin Chobot, jemuž Adam natočil klip k songu "To nejlepší ze skříně", který měl premiéru hned druhý den. Během večera na něj ale vůbec neupozorňoval, to jen já si ráda spojuju věci do souvislostí.

Byl to koncert ořezaný až na dřeň, a tak Adam každou píseň doprovodil krátkým příběhem o jejím vzniku. "Hmmm živote" - výlet do Portugalska, který se protáhl z týdne na měsíc, deprese a potřeba změny, aby mohl být lepším tátou. "Cukr v popelníku" - zhoršující se sluch a vzkazy psané cukrem. "Holka polámaná" - reakce na výzvu ženám, aby mu poslaly své těžké zkušenosti. A díky "Oči jako planety" se k hudbě vrátil, protože zjistil, že ji potřebuje k životu. A my zase potřebujeme jeho. Více k textům najdete třeba v našem rozhovoru.

Trojlístek muzikantů byl nečekaně krásně sehraný. Dokonce bez zkoušky zahráli novinku, kterou ženy nikdy neslyšely. Adam věřil, že se přidají pocitově. A zvládly to. Píseň zatím neměla název, a tak vyzval publikum, aby navrhlo tipy. Já bych ji pojmenovala "Volavka". Několikrát se hudebníci nechali unést až do extáze, kdy v závěru písní stáli, třeba u "Grálu". Ten protagonista věnoval své ex, s níž si i po rozvodu udrželi krásný vztah.

Celý večer působil jemně, opravdově a neobyčejně. Prostor koncertu seděl, působil útulně a domácky. Adam bavil i svými hláškami, neplánovaně, spíš to vyplynulo z atmosféry. Stejně tak jeho povzdechy nebyly myšleny zle, jen je citlivý a potřebuje to dát najevo. A i to dělalo koncert něčím unikátním.

Došlo i na dvě skladby, které na jeho debutu nenajdete. Zaznělo "Jericho" od Davida Stypky. Po minulém týdnu, kdy ji na koncertě zahrála i Terezie Kovalová, jsem slyšela druhou verzi - a tahle mi přišla povedenější. Vidět to propojení je zvláštní shoda. Adam zmínil, že k ní měl vzniknout klip, ale čas to nedovolil a dodnes ho to mrzí.

Silně na mě zapůsobil "Restart", kdy muzikanti sestoupili mezi lidi sedící na zemi a společně jsme zpívali: "A lidi začínaj' se scházet. Lidi začínaj' se mít. Lidi začínaj' se scházet. Lidi začínaj' se chtít." To dokonale vystihovalo smysl večera - být si blízko a mít se navzájem. V dnešní uspěchané době to není samozřejmé. O to víc si takových koncertů vážím.

A úplný závěr patřil druhé písni, která nepochází z Adamovy sólovky - "Černé noci" z éry Calm Season. Krásně celý večer uzavřela.