Robbie Williams si coby předskokany obvykle vybírá velmi protřelé interprety, což nám při jeho poslední zastávce dokázali Erasure. Převážnou část turné s ním tentokrát absolvuje o něco méně známá manchesterská indiepopová formace The Lottery Winners.

Rozhodně se ale nejedná o žádná ořezávátka - jde o kapelu, která nahrává písničky s Nickelback, Frankem Turnerem, KT Tunstall nebo Boy Georgem. Na pódium nastoupila na sekundu přesně, ale než začala hrát, chvíli to trvalo, protože frontman Thom Rylance byl ukecanější snad ještě více než hlavní hvězda večera. Té to ještě většina prominula, ale v případě předskokana už to bylo poněkud zdlouhavé a příliš frenetické.

Nicméně, když už se muzikanti konečně pustili do hraní, zněli vskutku dobře a vlastně celý jejich set byl hudebně hodně povedený. Mezi své vlastní písně jako "UFO", "Turn Around", "Superpower" nebo "Burning House" vmáčkli i několik předělávek, takže zazněla například "Y.M.C.A", "Can't Take My Eyes Off You" a dokonce i poněkud v předstihu "Angels". Když se navíc Rylance chlubil přátelstvím s Robbiem Williamsem, brala ho většina asi s rezervou, nicméně další průběh večera naznačil, že to vlastně nebyla pouze nadsázka.

Koncert hlavního aktéra začal stylově intrem s motivem umělé inteligence, která zjevně přispěla i k jeho tvorbě, protože během něj k nám postupně promluvili Elvis Presley, Freddie Mercury, David Bowie nebo John Lennon. Sám protagonista vjel na scénu za prvních tónů jednoho z posledních singlů "Rocket", což je rocková vypalovačka, kterou s ním nahrál Tony Iommi.

I když šlo o famózní úvod, stejně pro většinu ten pravý koncert začal až s následující "Let Me Entertain You". Těsně před ní se andělská křídla zavěšená nad pódiem, jež vypadala pouze jako část scény nebo spíše kulisa, snesla a náklonem křídel se proměnila v portál a rampu zároveň. Na ní se někdejší člen Take That zavěsil, nechal se vytáhnout opět vysoko nad scénu, odkud se za prvních tónů zmíněného hitu a mlhových efektů spustil zpět ve stylu svých nejslavnějších koncertů, které známe například ze záznamu "What We Did Last Summer". V tu ránu stála celá hala na nohou a doslova bouřila.

Už z těchto prvních řádků musí být zřejmé, že anglický zpěvák opět připravil velkou show. Nutno ovšem podotknout, že se v tomto ohledu dosti vyčerpal na samotném úvodu, ale i tak diváky neustále bavil dalšími efekty.

Pokud nebudeme počítat konfety vystřelené až do střechy haly v "Love My Life" či rozhovor se svým sedmnáctiletým protějškem, s nímž rozmlouval o budoucnosti i minulosti, pak se nejdynamičtějším prvkem show staly plošiny, na nichž byli usazeni jednotliví hudebníci. Tyto plošiny jednak neustále měnily polohu a natočení a jejich zadní partie tvořily promítací plochy, takže tvořily plnohodnotnou součást vizuální stránky show.

Vizuální, ale především tu pohybovou stránku pak obstaralo osm tanečnic, jejichž nejsilnější moment přišel paradoxně v písni "Millenium", kde pouze stály na podstavcích zahalené v dlouhých šatech jako sochy. K dalším prvkům pak patřily různé konstrukce, které vyjížděly středem na pódium.

Jednou to byla plošina, na které zpívalo trio doprovodných zpěvaček, podruhé například silnice v hitu "Road To Mandalay". Pódium zahrnovalo i molo do diváků zakončená ještě malou scénou, kterou Robbie Williams hojně využíval - a zdaleka nejen pro zpěv, ale také proto, aby se dostal k divákům, přesněji řečeno mezi ně.

Tím se dostáváme k samotnému zpěvákovi, který na sebe strhával největší pozornost. Ve svých jednapadesáti letech je to stále stejný rošťák jako před léty, a ještě navíc získal obrovský životní nadhled. Je úplně jedno, zda se jednalo o bavení diváků písničkami, nebo humornými výstupy mezi nimi. Během pražského koncertu jako by spojoval obojí v každém momentu.

Vše začalo už v třetí písničce, což byla přesněji řečeno první směska večera, během které zazněly "Song 2" od Blur, "Seven Nation Army" a "Livin' On A Prayer" Bon Jovi. Tu první v klidu zastavil se slovy, že lepší odezvu zažil i na posledním koncertu v Kazachstánu. S těmi dalšími už byl spokojenější, takže to pak rozbalil naplno a s ním i prakticky celá hala. Jak správně reagovat, si mohli vyzkoušet diváci v následující "Monsoon", když si zpěvák rozdělil halu do sekcí a zkoušel schopnost diváků bouřit.

Když jsme psali o tom, že se Thom Rylance na pódium vrátí, pak k tomu došlo při akustickém setu, kde zazněly například "Candy" nebo "Better Man", při nichž Williamse doprovázel na akustickou kytaru. Na scénu se však vrátila i zpěvačka The Lottery Winners Katie Lloyd, která si s ním střihla "Relight My Fire", což byla společně s úryvky "Everything Changes" a "Never Forget" jediná hudební vzpomínka na Take That, zatímco těch nehudebních jsme se pochopitelně dočkali o hodně víc. Ačkoli to možná tak příchozí neocenili, tahle poloakustická verze byla opravdu skvělá.

Jak už zřejmě vyplynulo, setlist koncertu představoval jakýsi průřez celé jeho kariéry. Avšak zpěvák už se dostal do fáze, kdy není schopný zahrát ani všechny své hity, takže chyběly písně typu "Old Before I Die", "Lazy Days" nebo dokonce "Supreme" či "Kids", které během tohoto turné ale normálně znějí.

Na druhou stranu nezapomněl na své swingové desky, takže došlo třeba na "New York, New York" nebo "My Way". Zahrál i několik coververzí, z nichž asi nejvíce bavil mix, kterým se představovali členové kapely. Jednoznačně nejzábavnější byly "Man! I Feel Like A Woman!" Shanii Twain, "Walk This Way" Aerosmith, "Just Can't Get Enough" Depeche Mode a pochopitelně "Hey Jude!" The Beatles.

Vyvrcholení koncertu pak v přídavku patřilo "Feel", uvedené mystickým intrem ve stylu mýtického artefaktu, a samozřejmě závěrečné "Angels", kterou s ním zpívala celá hala unisono. Tisíce LED diod telefonů proměnilo prostor v hvězdné nebo a během jejího průběhu sám Robbie vystoupal na vysokou rampu, kde se k němu znovu snesla andělská křídla, která následně zaplála ohněpádem. Těžko si představit lepší závěr skvělého večera.

Robbie Williams se už někdy v jeho úvodu prohlásil za Krále bavičů, respektive si tituloval jako King Of Entertainer, a i po tomto večeru bych se s ním nebál souhlasit. Některé návštěvníky jeho delší promluvy a vtipkování tolik nenadchly, nicméně drtivá většina se skvěle bavila a na celkové atmosféře to bylo patrné. Doufejme, že příště se zde ukáže o něco dřív a že třeba přijede ještě důkladněji představit zmíněnou novinku "Britpop", z níž zazněla opravdu pouze úvodní "Rocket".