Vašo Patejdl za sebou v dějinách česko-slovenského popu zanechal nesmazatelnou stopu hlavně ze dvou důvodů - díky obrovskému tvůrčímu talentu a nezměrné píli. Abyste pochopili: pokud něco bylo hotovo na sto procent, jemu to připadalo málo. Byl to prostě puntičkář.

V podstatě od dětství skládal písně a ve čtrnácti letech založil s Jožo Rážem jednu z nejslavnějších domácích kapel Elán. Kompilátor tohoto dvojvinylu (a zároveň také 2CD) Juraj Čurný však kapitolu této skupiny nechal zcela stranou. Soustředil se na Patejdlovu sólovou tvorbu, které věnoval první nosič, a také na písně, které složil pro jiné interprety (a případně je s nimi i nazpíval) - těm dal prostor na druhém černém kotouči.

Na jednu stranu je možná trochu škoda, že co se sólových skladeb týče, zastoupení se dočkala pouze první tři alba, která Patejdl vydal u Opusu. Zcela chybí alespoň jedna ukázka například z taktéž výborné desky "Do očí", která vyšla v roce 2004. Časové rozvrstvení je poměrně úzké, ale vynahrazuje to hodně silný a jednoduše skvělý koncentrát vybraných songů lemovaný dvěma nádhernými baladami "Ak nie si moja" a "Nepriznaná".

Cit pro hitovou melodii pak Patejdl uplatnil i při skládání pro jiné interprety. Banket byl v polovině osmdesátých let v podstatě Patejdlův přímý konkurent na poli syntezátorového popu. "No a co," řekl si ryšavý umělec a složil pecku "Po schodoch", která nechybí na koncertech Richarda Müllera dodnes. Ba co víc - Banket se po čtyřiceti letech dočkal studiového znovuvzkříšení a kdo ví, jestli se nechystá také na koncertní pódia. Tahle hymna by na vystoupeních nesměla chybět.

Páteř druhého nosiče však tvoří skladby z filmové trilogie "Fontána pre Zuzanu". A to zcela po zásluze. Na rozdíl od filmů samotných je ta hudba ve všech třech dílech prostě skvělá (v tomto se se šéfem Honzou Baluškem malinko neshodneme), takže hned šest kousků z těchto filmů nechybí ani tady.

Na Slovensku jde dodnes o drtivé rádiové hymny: a "Voda, čo ma drží nad vodou" se svým příběhem a fatální havárií interpreta Jožo Ráže se bude zpívat i u nás ještě desítky let. Krásné romantické duety "Stratený raj" a "Stretnutie" pak přechází v pozvolný finiš, který obstarává dvojice skladeb Mariky Gombitové.

Tomuto výběru se dají vytknout jen dvě věci: na začátku zmíněná chybějící kapitola Elánu a rozsah, který vinylové desky přísně vytyčují. Jinak by šlo o takřka dokonalý počin.