Kapela Zina & Stereophonic Punx přichází se svou debutovou stejnojmennou deskou nečekaně, sice po dvou letech zkoušení, ale to není v muzice mnoho. Ale na svou hudbu nepotřebují více, Zina a spol. jsou totiž českou odpovědí na vlnu neopunkových kapel typu Offspring či Green Day, nebo spíše ještě další vlny podobné muziky představované třeba Avril Lavigne.
5/10
Zina & Stereophonic Punx - Zina & Stereophonic Punx
Celkový čas: 49:55
Skladby: Jsem to já, Letní čas, Ráno, Usínám, Než tě sejmou, Ostnatej drát, Běžím dál, Zapomenout, Egoista, Línej den, Život je náš, Lhář, Nejsem zlá, Jsme takový, Už nechci, Katusha
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Zina je moc šikovná holka - alespoň to tvrdí
oficiální stránky kapely (i když se stejně nemohu zbavit dojmu, že vhodnější by bylo slovo projekt - viz. níže). Tedy tvrdí tam přesněji, že je
"krásná, drzá a talentovaná". Napůl Ruska, studentka konzervatoře chce
"to vyřvat a všechny složit na záda - prostě zpívat punk!" Amen. Nebuďme ironičtí, těžko se dá čekat objektivita na vlastních stránkách. Schylovalo se k tomu, že někdo vyplní díru na našem trhu, která je na západě úspěšně vyplněna. Model "frontmanka a jednoduché novopunkové skladby" se podařilo využít třeba "skatepunkerce"
Avril Lavigne (když opomenu první vlnu neopunku s mužském provedení). Ještě bych věřil, i když s určitými potížemi, že Zina a její spoluhráči, tedy hlavně skladatel veškeré hudby Honza69, opravdu takovou hudbu chtějí hrát, že takové je jejich hudební přesvědčení. Ale vystrčení Ziny do popředí ukazuje, že lidé za skupinou a i ona sama vědí, co prodává (třeba Zina na obalu - ty džíny na čtvrt žerdi a viditelné kalhotky...). Ale v pořádku, jsou mladí a mají právo na to nic neřešit hudebně, textově i z hlediska image. Aspoň na oko.
Z hlediska hudby bohužel není co rozebírat. Povědomé tříakordy, jednoduché bicí, popová melodika, stokrát slyšené kytary by nevadily, kdyby kapela něco přidala. Ale za takový bonus se nedá počítat trošinka klávesových zvuků nebo očekávaně tvrdší coververze ruské "Kaťušy" (ale
"opravdickej nářez", jak to komentuje Zina na stránkách, to tedy opravdu není). Snaha poučit se u
Guano Apes (závěr "Egoisty") také příliš nevychází. Ať poslouchám, jak poslouchám, nic aspoň trochu invenčnějšího neslyším. Proč Zina nevyužila třeba svých studií violy? Kapela možná ví, že přílišná tvrdost by mohla být na škodu, takže místy vykoukne neurážlivý kytarový popík bez neopunkových atributů ("Usínám", "Línej den"), který slouží aspoň k určitému odlišení jinak stejných skladeb.
Někdy lze zachránit hudbu speciálním vokálem, ale Zina, i když není špatná, ho prostě nemá. Na koncertech je to možná lepší, ale určitě by se na ulici našlo pár holek s větším charismatem. Ještě tak nejzajímavější je v "Kaťuše", a není to jen nezvykem slyšet ruštinu. Kritika se nemůže vyhnout ani textům - "jednoduché ze života" jsou i na 18-letou holku až příliš nenáročné, na druhé straně je jasné, že cílová skupina náctiletých si je ráda zazpívá. A pěkně mě zprudí v názorech, co jsem za starého páprdu, že nechápu takovej pohodovej odvaz. I když páprda nejsem, model jedné skladby hrané v třinácti kopiích mě brát nemůže.
Až dosud příliš negativismu, lze to vidět i z pozitivní stránky - coververze "Lifestyle Of The Rich And Famous" od hudebně velice spřízněných
Good Charlotte na desce vyčnívá jen trochu, takže vlastně je Zina a spol. stejně dobrá jako kapely venku. Dobrá kopírka. Ale co je české, to je hezké, ne? Kdyby nejdřív vydali EP (na něm by určitě měla být "Zapomenout") a na koncertech se otrkali, bylo by to i pro ně snad lepší. Aby Zině ta profesní šance opravdu neuletěla.