Koncertů J.A.R. jsem zažila několik a občas sklouzly, byť nechtěně, ke stejným fórkům a lehké monotónnosti. Letošní letní vystoupení v rámci Prague Open Air v holešovickém Areálu7 to ale rozbilo na kusy. Otázka, jak bude kapela znít bez Dana Bárty, visela ve vzduchu. Stačilo však pár prvních tónů a všechny pochyby zmizely. Dan od sestavy dostal aspoň pozdrav a přání rychlého uzdravení. Zda se na ně třeba přišel podívat, zůstává nejasné - tipuju, že spíš ne. Zvukaři by ale mohli přidat na decibelech a víc vytáhnout přednosti obou zaskakujících pánů - zatímco Tereza byla slyšet z každého koutu areálu.

Skupina si nenechala nic na později a rozjela to hned titulní skladbou stále aktuální desky "Jezus Kristus Neexistus?", kde se vystřídali všichni náhradní zpěváci. Zajímavé bylo i to, že se některých výrazně mačistických textů ujala právě Tereza - aniž by však ztratily koule nebo působily směšně.

Klempíř si neodpustil svoje ironické hlášky před každou písní. Například "Superpéro" uvedl jako vítězství semínek a kořenů nad Hornbachem. Bizár, ale typický. Do toho Majkl V. během koncertu převlékl tričko, které nakonec odhodil, a ukázal svůj mužný pupík.

Během nestárnoucího hitu "Jsem pohodlný" si vzala slovo Tereza a mimo jiné prozradila, že Roman Holý chystá nové sólové album. Viktoříka představila jako nejhezčí dobytek - ve čtrnácti se ho prý bála, ale zároveň se jí líbil. Roman ho na oplátku označil za diamant nebo zlatou brož na ošuntělém kabátě. V "Mydli-to!" zazářil Mirek Chyška svým kytarovým sólem. A František Kop se v "Jsem pohodlný" rozjel s nekonečným, tesklivým saxofonovým partem.

"Posledního rváče" s přehledem odzpíval Ondřej Ruml. Hodil se na to. Pamatuju si ho ještě z "X Factoru" před sedmnácti lety, kde zpíval právě Bártovu "Píseň hraboše" - dispozice k jeho snad jen dočasné náhradě měl tedy už dávno. Michal Skořepa během večera postupně rozbaloval svůj hlas, který má v sobě podobnou naléhavost jako Danův. Mohl by ale ještě víc přitlačit. Výrazně zaujal hlavně v písních "Herečky píšou", "Jsem pohodlný" a "Pap Muziek".

Na své jsem si přišla i já - zazněla moje oblíbená "Už mizí pryč je... Hanka", která vypráví o Otově bývalce, nebo "Žárlíme na Romana", která mě baví energií a frázováním. U "Herečky píšou" si Viktořík střihnul taneček se Skořepou a ten mu v tom nijak nebránil. Vrchol přišel s dynamickou "Ještě se připlazíš", kdy Viktořík lezl po kolenou po pódiu, a s megahitem "Bulhaři".

Sečteno a podtrženo - Dan Bárta chyběl, ale ne tolik, aby to koncert zkazilo. Tři zaskakující zpěváci zvedli hozenou rukavici a popasovali se s ní skvěle, každý po svém. Nepotřebovali týdny zkoušek, občas improvizovali a fungovalo to. Dan je ale Dan. Má jiný rozsah, zabarvení i feeling. Cílem nebyla kopie, ale vlastní uchopení materiálu, které dává smysl a nesnaží se strhávat pozornost. Zvládli to a kapela díky tomu může dál šlapat - tím spíš, když je v plném letním provozu. Danovi přeji brzké uzdravení a ať ho ještě dlouho vídáme s těmito ostřílenými muzikanty na jednom pódiu.

P.S.: Koncert i vznik článku proběhly ještě před tím, než se kolem Oty Klempíře rozjela motoristická kauza. Pokud vám to uteklo - oznámil vstup do politiky a povede kandidátku Motoristů sobě v Plzeňském kraji. Kapela to zřejmě nečekala, a tak s ním velmi rychle ukončila spolupráci. Co to znamená pro budoucnost J.A.R., ukáže až čas.