Když Madonna před lety s velkou slávou podepisovala svůj návrat pod křídla Warneru, slibovala veliké věci. Zatím bohužel zůstalo jen u náznaků a vydávání drobků nebo remixové výběrovky "Finally Enough Love: 50 Number Ones". Prý se ale brzy dočkáme nové řadovky, která by dokonce měla být volným pokračováním "Confessions On A Dance Floor". Napřed se však ven dostala kolekce "Veronica Electronica", která oprašuje slávu nadčasové desky "Ray Of Light".

"Veronica Electronica" byl název projektu (a její přezdívka), pod kterým chtěla hlavní aktérka tehdejší spolupráci s Williamem Orbitem vydat. "Ray Of Light" zažilo masivní úspěch pro své nekonvenční pojetí, spojování žánrů a posunutí hranic i možností popu jako takového. Dokonce se uvažovalo, že remixové album na něj plynule naváže, to se nakonec neodehrálo a museli jsme si na něj počkat až do letoška. Fanoušci se asi těšili na mnohé, finální koncept však bohužel zůstal zaseknutý kdesi u zmíněné "Finally Enough Love: 50 Number Ones".

Všechny vybrané remixy z této éry prošly editovací retrospektivou, převážnou většinu z nich naštěstí v plné délce najdete na původních singlech nebo na streamovacích platformách. Peter Rauhofer, William Orbit, Sasha, BT a Victor Calderone tehdy vytvořili ikonický taneční sound pro celou studiovku.

Ani po letech tyto alternace pro taneční parket neztratily nic ze svého náboje a drží jakýsi nevyřknutý balanc, jak univerzálně šlo s těmito tracky zacházet a dotvářet je. Sasha se svým melodickými přemostěními pracuje dodnes s vlastní precizností - "Drowned World / Substitute For Love" a titulní "Ray Of Light" tak logicky toto ohlédnutí otevírají.

Peter Rauhofer před příchodem nového milénia držel pevně svůj vybroušený stroj na remixy na uzdě a jeho revize "Nothing Really Matters" zůstává dodnes velkou parádou. Stejně dobře funguje společný remix s Victorem pro "Skin", v němž se protínají mnohé nálady a tvoří spanilý předvoj pro "Nothing Really Matters". Pokud první polovina vychází převážně z techno principů, ta druhá je v tomto rozmanitější.

"Sky Fits Heaven" si pohrává s baleárskými rytmy a funguje jako rozverný doplňkový obraz k původní verzi. Nezlomná "Frozen" ve svém triphopovém kaleidoskopu sice zvolní tempo, ale poskládání jednotlivých prvků, smyčcových partů a samplů jí neubralo nic z její uhrančivosti. Balada "The Power Of Good-Bye" se dočkala asi nejodvážnější úpravy - s pochroumanými beaty a přepracovanou strukturou původní melodických linek.

Coby bonus na závěr nechybí (dříve uniklé) nedokončené demo písně "Gone Gone Gone", v němž Madonna a William zpětně dokazují, jak pracovali s klubovou estetikou. Vedle toho zvládli zachovat až rozechvělou něžnost třeba z "Little Star", případně z "Mer Girl".

"Veronica Electronica" sice uceleně poodhaluje vlastní a tanečnější tvář "Ray Of Light", ale z finálního balení se dalo vytěžit podstatně více - buď propojením do jednolitého medley, případně jiným režisérským střihem než jen pouhým seřazením zhruba pětiminutových editů z remixů, které měly původně i k deseti minutám. Dříve neslyšeného materiálu se zde taktéž objevuje poskrovnu. Madonna je sice perfekcionistkou, ale s titulem "Veronica Electronica" spíše vsadila na jistotu a osvědčený formát. Škoda, tak třeba příště.

PS: Stávající vinylové vydání na mnoha místech hlásí vyprodáno. Pokud jste ho nestihli, svítá pro vás nová možnost. V pátek 10. října totiž album dodatečně vyjde na cédéčkách a v dalších dvou vinylových edicích.