Black Sabbath vybudovali základy heavy metalu. Do hry vnesli temnotu, podladěné riffy, hororovou atmosféru. A ta spousta dalších, kteří přišli po nich, měla na čem stavět. Samotný Ozzy Osbourne ve své sólové kariéře zase tolik neinovoval - i tak se stal kultovní osobností, která okouzlovala svou divností. Ukázal, že být jiný, divný a mít zálibu v temnotě není nic špatného. A v tom inspiroval.

Navíc stárnul s grácií. Navzdory televizním excesům typu "Osbourneovi", kde se změnil ve směšnou figurku, točil silná alba. V novém tisíciletí přišel návrat s Black Sabbath (odešel od nich v roce 1978 po albu "Never Say Die!"), ale také zhoršující se zdravotní stav. Po problémech s páteří se u zpěváka rozvinula Parkinsonova nemoc. Studiově zůstával ale Ozzy stále činný a desky "Ordinary Man" a "Patient Number 9", které produkoval zázračný Andrew Watt, přinesly kromě skvělé hudby také velkou porci lidské energie, která překoná všechny potíže.

A o tom vlastně bylo celé finále koncertního maratonu nazvaného "Back To The Beginning". Ne o tom, že se zúčastnila spousta hvězd a songy Sabbatů nebo Ozzyho hráli Metallica, Slayer, Gojira, Mastodon, Guns N’ Roses, Steven Tyler nebo frontman Ghost.

Všechno spělo k tomu momentu, kdy se Princ temnot znovu objeví na pódiu. Nakonec, usazen v křesle ozdobeném netopýry, odehrál pět skladeb své sólové kariéry a čtyři s kompletní sestavou Black Sabbath za zády. Se slzami v očích na něj z publika nehleděli jen pamětníci, ale až ohromující množství mladých tváří dvacátníků, teenagerů a dětí. Ozzy je osobností, která rezonuje napříč generacemi.

Vítězství ducha nad hmotou, doslova ztělesnění tohoto rčení. Osbourne trpěl, bylo vidět, jak strašně bojuje se svým tělem, ale byl viditelně šťastný a dojatý. Při "Mama I’m Coming Home" jej síla okamžiku takřka semlela, překvapivě silný hlas se začal lámat. Ne, v celém tom setu se neobjevila ani kapka směšnosti, v sobotu večer se v Birminghamu plnily sny. Ozzy se chtěl s fanoušky - alespoň co se koncertování týče, studiovou práci ani on, ani Black Sabbath nevyloučili - rozloučit pořádně. Těžko neslzet.

Posledních koncertů jsme viděli spoustu a vždycky jde o emočně náročnou směs štěstí a smutku. Vzpomeňme třeba na odchod Slayer (který nakonec zas tak odchodem nebyl, čert to vem) nebo návrat a pravděpodobně rozlučku Led Zeppelin. V případě tohoto monumentálního večírku se ale tento pocit stal jaksi hmatatelnější.

Hudba Sabbatů a Ozzyho Osbourna zůstává, sobotní koncert přidal, symbolicky vzato, naději. Naději, že když je vůle, lze dokázat prakticky nemožné.

Poznámka: Výše uvedené video je čistě ilustrační. Po záznamech z koncertu v Birmighamu se na YouTube prakticky slehla zem, jejich stažení si nárokovali držitelé autorských práv.