Vystoupení Bruce Springsteena původně plánované na loňský květen bylo ze zdravotních důvodů přeloženo na letošní polovinu června. Po problémech s hlasivkami však nezbylo ani památky. Zpěvák, jemuž se právem přezdívá The Boss, se předvedl ve výborné kondici - pěvecké i muzikantské.

Avizovaná tříhodinová show začala s mírným předstihem, bez jakékoli předkapely či okázalého entrée. Jednotlivé písně přicházely v rychlém sledu, téměř bez pauz a jakýchkoli trhlin - jako by Boss navzdory svému věku neměl v plánu zpomalit. V jeho podání čas plynul jinak - vytvořil atmosféru, ve které hodina působila jako u jiných interpretů sotva poloviční čas.

Za Springsteena promlouvala především samotná hudba, zbytečně neřečnil - s výjimkou prosazování hodnot a principů demokracie, jichž je zastáncem. Už při druhé skladbě "Land Of Hope And Dreams" koncert postupně získával politický náboj. Coby zarytý odpůrce současného amerického prezidenta Donalda Trumpa několikrát hovořil o své rodné zemi, která pro něj symbolizuje naději a svobodu. Ačkoliv Trumpovo jméno ani jedinkrát nezaznělo, narážky byly více než zřetelné.

Podobně laděné písně, které v průběhu večera zazněly ("House Of A Thousand Guitars", "Rainmaker", "Long Walk Home"), byly stejně jako "Land Of Hope And Dreams" dokonce opatřeny českými titulky, stejně jako jim předcházející proslovy. Symbolický moment nastal, když přesně ve chvíli uvedení songu "Rainmaker" se slovy "Toto je pro drahého vůdce Ameriky" začalo skutečně pršet. Precizní souhra okolností vyústila v okamžik, na který se nezapomíná.

Americký patriot zůstával po celou dobu věrný svému rockovému zvuku, tu a tam s prvky blues, country či gospelu. Skutečné hity zpočátku zaznívaly střídmě, nicméně publikum dávalo najevo své nadšení nepřetržitě - navzdory iritujícímu dešti. Zpěvák se absolutně nešetřil, neschovával si své síly až do cílové roviny. V závěru dojemné "The River" se mu leskly oči, ale patosu nepropadl a pokračoval jednoduše dál. Největší vypalovačky, počínaje "Born In The U.S.A.", si přichystal až na poslední třetinu setu, která se proměnila v suverénní vítězství.

Koncert Bruce Springsteena se obešel bez playbacku, konfet i doprovodných projekcí (jedinou výjimkou se stala vzpomínka na zesnulé členy The E Street Bandu, saxofonistu Clarence Clemonse a akordeonistu Dannyho Federiciho). Energií nabité vystoupení stálo na charismatu a neúnavnosti protagonisty a dokonalé sehranosti jeho doprovodné skupiny. Hudba v nejryzejší podobě přesvědčila návštěvníky pražského koncertu o tom, že sledují žijící legendu.