Program posledního dne začal nemilou zprávou: němečtí deathcoristé Heaven Shall Burn museli na poslední chvíli své vystoupení zrušit, neboť o den dříve, na festivalu Rock am Ring, si zpěvák Marcus Bischoff po první písni poranil hlasivky. Harmonogram se tak změnil a řečtí gotici W.E.B. začali až o více než hodinu později, než bylo původně avizováno.

Ti hrají už více než dvacet let. I proto vzbudila role otevíračů programu dojem, že nelze očekávat nic výjimečného. Opak byl pravdou. Kapela svou temnou mší s prvky black metalu a symfoniky bavila a nabídla precizní výkony i silný a do jisté míry originální zvuk. Dokonce se rozjel první circle pit. Na poledne obdivuhodný výkon. Parta skvěle zahájila program třetího nejtvrdšího dne festivalu.

Podobně dlouho už brázdí pódia také německá melodická rocková sestava Human Zoo. Ta opět za doprovodu silného deště nenabídla nic, pro co by divák měl vytrvale moknout. Okořenění zvuku saxofonem stejně zaniklo v ruchu kytar.

Melissy Bonny a její kapela Ad Infinitum se s ničím nemazaly a střídání jemnějších pasáží s growlingem a syrovými kytarami nabídlo parádní hudební podívanou. Podzimní návrat švýcarské party do Česka dostal v Plzni lákavou pozvánku.

Ze zcela jiného těsta byli američtí matadoři Municipal Waste, kteří fungují od roku 2000, a přestože jim v ranných dobách byla přisuzována větší role, než na kterou dosud dosáhli, pořád platí za kvalitní dělníky žánru. Na pódiu si vystačili pouze se svými nástroji a zpěvák Tony Foresta zase se svým chraplákem. Jeho zpěv působí zdánlivě odflákle, ale pro kapelu se jedná o charakteristický rys. Sem tam potěšilo pokukování po crustu nebo naopak punku po vzoru Suicidal Tendencies.

Mnohem sofistikovaněji k žánru přistupují jejich o téměř dvě dekády starší souputníci Death Angel, kteří na scénu přistáli hned po doskotačení maďarské folk-metalové party Dalriada, která ve své rodné řeči docela bojovala s intonací.

Death Angel patří mezi klasiky thrash metalu a na živém projevu to bylo znát. Zpěvák Mark Osegueda skvěle komunikoval s fanoušky a ti si jejich koncert opravdu náležitě užívali. Dokonce vytvořili lidského hada, který plul celým festivalovým areálem. Déšť nedéšť, bahno nebahno. Sama skupina pak provedla rychlou exkurzi svou diskografií a skrze skladbu "I Came for Blood" nezapomněla ani na svoji zatím poslední, šest let starou desku "Humanicide".

Finští melodici Stratovarius dovezli minimalistickou stage jen s jednoduchým logem za zády. Přes škálu hitů ale působil jejich set trochu unaveně. A to i přesto, že v současnosti neabsolvují žádné turné a do Česka si zalétli jen na otočku z rodného Finska.

Zpěvák Timo Kotipelto alespoň každou skladbu krátce uvedl a trochu tím vtáhnul diváka do jejich světa. Ale na sparing partnera headlinera dne to bylo zoufale málo a s klesající teplotou a usilovným deštěm se jejich vystoupení zařadilo spíše k horším momentům festivalu. Slabší motivaci lze přisuzovat i skutečnosti, že formace nepřijela promovat žádný nový materiál. Poslední album "Survive" vyšlo už před třemi lety.

O koncertě hvězdy dne - dánského mága Kinga Diamonda - vám napíšeme v samostatném reportu. Jeho hororové divadlo bylo ale jednoznačně tím nejsilnějším zážitkem celého ročníku a svým ječivým vokálem děsil i bavil. Nechyběly "Abigail", "Voodoo" ani novinky "Spider Lilly" a "Masquerade of Madness".

Další ročník plzeňského festivalu skončil a nabídl hned několik silných momentů. Z kvalitou jinak vyrovnaných headlinerů si pomyslné žezlo odnese právě King Diamond, potěšili řečtí W.E.B., holandská Epica, Italové Lacuna Coil či zkušení thrasheři Death Angel. Opět se muselo bojovat s počasím, které si nic nezadalo s loňskou průtrží a znovu fanoušky a pořadatele trápilo svou nevypočitatelností. Metalová srdce ale ukázala svou sílu a i přes tuto nepřízeň se každý den vracela zpět na Lochotín.