Pokud si přečtete reportáž Honzy Trávníčka z pražského vystoupení The Swell Season ve Foru Karlín, uděláte si poměrně jasnou představu, o co při koncertech Glena Hansarda a Markéty Irglové kráčí. Protože v Brně se sice některé skladby v setlistu mohly změnit (např. Krylova "Salome" v podání sester Irglových nezazněla ten večer jako první, ale až v druhé půlce), zážitek to byl ale opět nadpozemský.

Brněnské Sono je pro irsko-valašsko-severskou fúzi The Swell Season jako stvořené. Tuze příjemné a útulné prostředí s perfektní akustikou dalo vyniknout písním, které si přímo říkají o klišé přirovnání ke hladině moře: od jemných vlnek, které vám laskavě hladí tělo, až po vlnobití, co vás nemilosrdně pohltí. Ten zvuk, kdy byste slyšeli i na nejvyšším balkóně spadnout špendlík na pódiu anebo vám naopak příjemně rozburácel celé tělo!

Dynamika, to je, oč tu kráčí: od tichých, křehkých tónů klavíru a Markétina hlasu až po vzteklý hlomoz vskutku tvrdé rockové kapely. Vše perfektně znělo i v těch nejhlasitějších pasážích, kdy ze sebe Glen všechno vyřval a drtil v rukách buď svou legendární děravou španělku nebo zboostrovanou elektrickou kytaru. Markéta svou něhou vytvářela k drsnému zpěvákovi protipól a zpívala skvěle. Nádherně.

Publikum nábožně poslouchalo, jako by snad ani nechtělo umělce rušit - až se Glen zeptal, jestli je všechno v pořádku, protože na to, že jsme byli na Moravě, se projevovalo nezvykle poklidně. Srdečně, ale nejednalo se o žádnou divočinu. Až v závěru se obecenstvo radostně rozhýbalo, což bylo u divoké verze "Glorie" pochopitelné. Glen také vyzval přítomné k tomu, když už teda nepije, aby někdo vymyslel nealkoholickou slivovici - s dovětkem, že na etiketě by nesla nápis "No Fun".

K muzikantům se oproti pražskému vystoupení přidával hostující houslista Vojta a na to, že měli s kapelou minimum času na zkoušení, naskočil do rozjetého vlaku naprosto mistrovsky a přirozeně obohatil zvuk. Občas si jen s principálem pošeptali tóninu a stručné pokyny a už se jelo, jako kdyby s nimi hrál odjakživa. A protože Vojta ten den odpoledne ještě účinkoval v Brně na dobročinném koncertě pro Ukrajinu, Glen se rozpovídal o tom, jak se na společném turné s Eddiem Vedderem dozvěděl zdrcující zprávy o ruské invazi na Ukrajinu. A pak taky zazněla píseň věnovaná právě této zemi - "Take Heart" -, jejíž naléhavý slogan si bard vypůjčil od Patti Smith.

Na závěr dvě a čtvrt hodiny trvající krásy ještě popřál Hansard vše nejlepší k narozeninám Bobu Dylanovi a pak společně s Markétou zahráli jeho song "You Ain't Goin' Nowhere". A obecenstvo odcházelo do deštivé brněnské noci s vědomím, že na večery podobné těmto se nezapomíná.