Pod majestátním hradem Loket, v přírodním amfiteátru na břehu Ohře, se opět sešla smetánka české rockové scény, aby za potlesku nadšených fanoušků korunovala nové členy Beatové síně slávy. Dvaadvacátý ročník této prestižní ankety Rádia Beat přinesl nejen hudební perly, ale i emotivní chvíle a nečekaná překvapení.

Večer odstartoval silnou vzpomínkou. Do Beatové síně slávy byl in memoriam uveden Mirek Imrich, jedna z nejvýraznějších postav české rockové scény. Jeho památku uctily hned dvě kapely. Nejprve skupina Tango, která s bizarní pódiovou vizualizací přehrála Imrichovy písně jak z původního souboru, tak z éry Abraxasu. Hned po ní se pódia ujal Balage Band.

Ota Balage, původní člen Tanga, do kterého nastoupil coby elév po boku Imricha, kytaristů Franty Kotvy a Zdeňka Juračky či baskytaristy Jiřího "Plecha" Novotného, na pódium přinesl autenticitu a muzikantské mistrovství. Jeho set věrně kopíroval původní materiál, a to i v porovnání s předchozí formací. Navrch přidal několik vtipných vzpomínek.

Velkolepé ohňové finále patřilo společnému provedení skladby "Co s tím sklem", kdy se obě kapely spojily, aby loni zesnulému Imrichovi vzdaly hold. Dojatá slova manažera a textaře Vladimíra Mertlíka a Imrichovy manželky pak tento úvod plný úcty zakončila.

Třetím chodem hudební hostiny se stal pražský Precedens, který přijel do Lokte s nově vydanou deskou "Odstíny černé". Kapelník Martin Němec dokázal kolem sebe vybudovat skvělou skupinu s výtečnou zpěvačkou Danielou Langrovou, která si publikum okamžitě získala.

Další vhled do košaté kariéry souboru přinesl vstup hostující původní zpěvačky Báry Basikové. Její podání skladby "Věž z písku" znělo i přes časovou propast výtečně. Povedla se i následná "Doba ledová", kterou i přes obavy o správné načasování nástupů, přeci jen ten časový odstup je opravdu významný, podala naprosto bezchybně. Společně s Danielou a Bárou byl Precedens uveden do síně slávy coby Kapela a společně s moderátory Rádia Beat pokřtil i novou desku. Energický set Němce a spol. publikum vřele přijalo, o čemž svědčila i dlouhá fronta u stánku s merchem a nekonečný zájem fanoušků o fotografie s členy formace.

Dramaturgicky nejsložitější situace čekala na dalšího oceněného v kategorii Osobnost, kterým byl Jaroslav Olin Nejezchleba. Tenhle multitalentovaný hudebník, skladatel, zpěvák, cellista a baskytarista prošel mnoha významnými kapelami české bigbeatové scény. Ačkoliv se osazenstvo muzikantů na pódiu příliš neměnilo, představovalo vždy jeho jinou hudební etapu. Zazněly skladby z původního uskupení Kybabu (KYtaraBAsaBUben), a když už se z Olinových proslovů zdálo, že se přesuneme k éře Vladimíra Mišíka, na pódium vstoupil Ivan Hlas a bylo jasno.

Dvaadvacet let spolupráce tria Kovacs, Hlas, Nejezchleba se projevilo i v Lokti a nechyběla ani vzpomínka na Petra Skoumala. Pak ale přišel asi největší vrchol celého večera. Když Nejezchleba nenápadně naznačoval, jak kdysi jako mladík z Moravy nastoupil do slavného Marsyasu a jak ho tehdejší spoluhráč, kytarista Pavel Skála, lehce cepoval, všichni - včetně mě - očekávali songy z tohoto období v jeho podání. Chyba lávky! Za bouřlivého potlesku na scénu přišla jako nečekaný host Zuzana Michnová. Její věrné interpretace písní "S Louisem" či "Marsyas a Apollón" strhly publikum a daly celému večeru punc výjimečnosti.

Následovalo období s Etc... a skladby známé z podání Vládi Mišíka. Loučení bylo těžké, zvláště když se diváci dožadovali návratu Zuzany Michnové.

Po značném zpoždění a bohužel i nepříjemně vlezlé zimě, která bránila v dodržování pitného (rozuměj pivního) režimu, se začal připravovat další jubilant, tentokrát písňový. Luboš Pospíšil a jeho 5P. Už přestavba pódia naznačovala, že od Ohře vane velký chlad. Na pódium se nosily lampové ohřívače a zvuková zkouška se stále protahovala. Nakonec, i přes problém s kabelem, šel Luboš konečně slyšet a koncert mohl začít. Jeho set provedl posluchače bohatou hudební kariérou až po skladbu, za kterou byl Bíťáky oceněn: "Tenhle vítr jsem měl rád".

Charismatické prostředí pod hradem Loket člověka nutí nejen sledovat dění na pódiu, ale chtě nechtě i to, co se děje na samotném hradě a co tomu asi říká hradní pán. Nehraje ta hudba příliš hlasitě? Kdy přijdou zahrát do mé síně? Myslím, že s letošními bardy by byl nadmíru spokojen. Stejně jako já. Letošní klíče do Beatové síně slávy byly svěřeny těm pravým.