Důvodů, proč dostat kultovní nahrávku "Steak!" zpět na velkou desku, resp. dvě, abychom byli přesní, je vícero. Už to, že se pro Indies jednalo o položku s titulovým číslem 1 a samotné vydavatelství slaví letos třicet pět let na scéně, je důvod, mám pocit, dostatečný. Tím druhým budiž, že na vinylu sice kolekce vyšla, ale z kapacitních důvodů pouze ve vykuchané podobě. A konečně - "Steak!" patří k tomu skutečně zásadnímu, co tady v devadesátkách vzniklo. A domácí stříbro by se mělo řádně oprašovat.

Královéhradečtí Meat-House Chicago I.R.A. patří mezi zásadní spolky domácího hardcore, přičemž hranice agresivnější odnože punku s velkou chutí překračovali. Petr Vyšohlíd měl v době zakládání formace zkušenosti z art-rockových V.V.B. a rapových Pirátů. Jejich rozpad jej vedl k plnému obrácení pozornosti k Meat-House Chicago I.R.A. Debut "Steak!" nahrálo trio Vyšohlíd (kytara) - Karel Cypro (basa) - Libor Friedl (bicí) a přineslo žiletkově ostrou muziku, která se ale nebrání přirozenému zesložiťování výrazu.

Pro potřeby prvního vinylového vydání musela být deska o čtyři skladby zkrácena, nyní se vyňaté písně ("Funk!", "Luxusní boa", "Hermafroditní stíny" a "Jsem tvůj kult") mohly, díky rozprostření na dva vinyly, do tracklistu vrátit. Čtvrtou stranu reeditovaného vydání pak doplnilo o dva roky mladší EP "Celtic Cellophane Boys".

Všech šestadvacet položek prošlo pečlivým remasteringem Ondřeje Ježka. A jestli je někdy nový mastering starých nahrávek jen marketingovou vějičkou, v tomto případě lze jen chválit. Zvuk kolekce, původně dosti komprimovaný, se v roce 2025 otevřel a dal vyniknout řadě detailů. Přibyla mu šťavnatost - chce se v duchu titulu napsat. Album možná trochu ztratilo na špinavosti (otázka je, do jaké míry chtěné nebo dané dobovými technickými možnostmi), syrovost materiálu, jež stojí spíše na výhružném tlaku než spalující agresivitě, zůstala netknuta.

Hardcore a punk jsou pevně spjaté s politikou, s oblibou tnou do masa společnosti, bijí se za slabší. Meat-House Chicago I.R.A. hledají inspiraci jinde - v nekompromisním existencialismu. Texty dvorního autora kapely a také výhradního autora výtvarného řešení všech desek skupiny, Milana Langera, nakládají na posluchače brutální poezii, často redukovanou na několikaslovné slogany na hraně temného dadaismu bez humoru. Často se tu také míchá čeština s angličtinou. Nekompromisní texty jdou ruku v ruce se skřípavým kytarovým minimalismem, který nabývá forem stylově přízračných kvapíků ("Moby Dick", "Cannibal’s Flamb") nebo naopak valivých, střednětempých skladeb à la "Má noc je mléčná".

Jestli něco muzikanti na této desce skutečně postrádají, je to ambice se podbízet. I tak má ale materiál schopnost uhranout. V jejich přístupu zní ozvěny předrevolučního undergroundu, ona neústupná pozice vyvrženců ze společnosti, která se odmítá podřídit tomu, co je normální. Výsledkem je autenticita - a v případě téhle kapely z Hradce Králové i aura kultu.

Reedice vyšla v podobě rozevíracího gatefoldu s texty v češtině a v angličtině na vnitřní straně. Ty bohužel, kvůli podkladové grafice, nejsou úplně dobře čitelné, vhodnější by možná bylo jejich umístění na vnitřní obaly a volný prostor využít na doprovodnou esej nebo archivní fotky.

To je ale koneckonců jen drobná výtka. Na tři sta kusů limitovaný, zvukově parádně ošetřený dvojvinyl dělá kultovní nahrávce skvělou službu. Pětatřicet let starý materiál na úrovni konzervuje pro další generace a vrací jej do oběhu v podobě, jakou si "Steak!" jistojistě zaslouží.

Navíc jde o další reediční střípek - třeba po dlouho nedostupném albu "Hexe" od Priessnitz, "Elephantology ?!" Die el. Eleffant!? nebo chystaných albech Ecstasy Of Saint Theresa - do barvité hudební mozaiky dekády s devítkou na začátku. Některé desky na aktuálnosti neztrácejí a je dobré se k nim vracet.