November 2nd, skupina kolem Saši Langošové, oslaví letos osmé výročí své existence. Za tu dobu stihli odehrát nespočet koncertů, získat spoustu ocenění a vydat jednu nadprůměrnou desku. To se může zdát málo; zvykem je u nás spíše opačný poměr výše uvedených počinů. Že by tento fakt svědčil proti kapele, nelze však říct ani náhodou. Kdo zažil koncerty - aspoň ty pražské - November 2nd před pěti šesti lety, nemůže než se zadostiučiněním sledovat výrazný vzestup počtu návštěvníků, které si kapela svým neustálým vystupováním prakticky bez jakéhokoliv zájmu většinových médií získala na svou stranu. Autor těchto řádků má v paměti koncert v Akropoli, kdy se v extrémně stísněných prostorách tamní malé scény musel řádně rozhlížet, než tam, kde normálně bývají diváci, uviděl někoho jiného než svůj obraz v zrcadle na baru. Ty doby už jsou pryč a dnes November 2nd patří k osvědčeným atrakcím našich koncertních pódií.

Ale konečně k recenzovanému vystoupení v pražském Roxy. Před hlavními hvězdami vystoupila spřízněná - zřejmě také hranická - kapela hrající poměrně standardní blues-rockový repertoár, který sice neurazí, ale také nenadchne. Krátce po půl deváté se prostor před pódiem zaplnil a November 2nd mohli svou verzi "amerického bigbítu".

Začátek trochu překvapivě obstaral jeden z největších hitů kapely "Tomcat Blues", který se tak trochu ztratil v zatím chladném publiku. Kromě tradičního obsazení skupinu doplnil permanentní koncertní host Jan Kořínek, takto vynikající hráč na hammondky a Fender piano a duše seskupení "Jan Kořínek & Groove". Nutno dodat, že právě jeho účast byla ozdobou večera a zvuk jeho nástroje dodal písním zajímavý kabát a mnohdy i jinak nepříliš výrazné skladby (v rámci repertoáru kapely) povýšil na velmi příjemný hudební zážitek. Páteř koncertu tvořily prověřené písně z loňského albového debutu "Midnight Desert". Zaznělo však i poměrně dost skladeb nových, které skupina chystá v příštím roce vydat na nové desce. Většina z nich přitom okamžitě zaujala větší "průrazností" a velice slibnými melodickými nápady svědčícími o muzikantském zrání jejich autorky. Playlist byl pak tradičně doplněn coververzemi stylově spřízněných vzorů, přičemž zejména "Love Is A Good Thing" od Sheryl Crow sklidila zasloužený ohlas.

November 2nd odehráli celý koncert s evidentním nasazením, které však bylo - hlavně zpočátku - více než je zdrávo komplikováno nepříliš čitelným a zřetelným zvukem. Koncertu tradičně dominoval živelný projev Saši Langošové, která rozhodně nezapře své hard- a blues-rockové zaoceánské oblíbence. V některých okamžicích je však inspirace natolik zřejmá, že ubírá kapele na důvěryhodnosti a čím dříve si - zejména zpěvačka - uvědomí, že s ničím se to nemá přehánět, tím lépe. Ona přeci jenom i americká angličtina má své hranice a v podání středoevropana nemusí mí daleko k nesrozumitelnosti a podezření z touhy po laciné světovosti. November 2nd jsou natolik talentovaní, že by bylo škoda stát se jen jakýmsi tuctovým revivalem téhož; potenciál být svébytnou a plně osobitou je na první poslech zřetelný a ve své front(wo)mance má skupina pravý poklad.

November 2nd mají všechny předpoklady zůstat i nadále jednou z našich nejzajímavějších koncertních kapel. Pražský koncert v Roxy toto jejich postavení pouze potvrdil a více než slibně znějící nové písně jsou pádným důvodem pro velká očekávání do příštího roku.

November 2nd, Roxy, Praha, 9.10.2003