Pojďme si to říct na plnou pusu - Inhaler ani Blossoms ještě tolik hitů na svém kontě nemají a v Lucerně to bylo znát. Nejen na návštěvnosti, která mohla být výrazně lepší, ale i na samotném programu. Zdálo se, že zahrát téměř hodinu a půl dlouhý koncert irské formaci ještě příliš nejde a osekání o pár písní by zážitek zlepšilo.

Navzdory silným momentům, zejména v úvodu a závěru, se v prostřední části setu dostalo i na hluchá místa. A jelikož kapela jezdí jen s plachtou a na pestré koncertní kejkle ji prozatím neužije, nejde moc co chválit ani z vizuálního hlediska. Pokud tedy nepočítáme frontmana Elijaha Hewsona, nad jehož bujnou kšticí a vyrýsovanými svaly v nátělníku zapištěla nejedna slečna.

Aby to ale nevyznělo příliš příkře - obě formace bezpochyby patří mezi mladé naděje ostrovního indie rocku a tak trochu i britpopu a pracovitost nelze upřít ani jedné z nich. Desky vydávají v krátkých intervalech, studiový materiál nabízejí solidní, jen ještě nejsou v kariéře tak daleko, jak by si asi přáli. Ale to nevadí, oni se tam časem dostanou.

Když si poslechnete v krátkém sledu za sebou jak trojku "Open Wide" hlavních hvězd, tak pětku "Gary" od předskokanů, zjistíte, že jde o typická sedmičková alba - trochu potěší, trochu znudí, ale ve výsledku nabídnou lehký žánrový nadstandard, u něhož se nemusíte ošívat. Do áčkových superhvězd, na něž bychom pěli ódy, mají daleko, ale coby rychlá úleva od abstinenčních příznaků z nedostatku indie poslouží. Velice podobně vyzněly i jejich aktuální koncerty.

Blossoms, minimálně v této chvíli, mají svůj vlastní ksicht. Od doby, kdy na stejném místě před necelými devíti lety předskakovali Jakeovi Buggovi, zapracovali na své image chlápků s nezúčastněným výrazem a šedesátkovou estetikou a propsali to do svého oblečení, účesů a trošku i do muziky. Zpěv, kytara, basa, bicí, klávesy a perkuse v jejich případě vytvořily písně, které nikam nespěchají. Jen si tak v klidu plynou jako řeka Mersey ve svém korytě v Manchesteru, odkud pocházejí.

Frontman Tom Odgen si při zpěvu pohrával se šňůrou od mikrofonu, následně ale sehrál krátkou scénku s českým záznamníkem na starém vytáčecím telefonu, načež ho jeho kolegové doplnili s překvapivými, modře osvětlenými bubny pověšenými na ramenou a keytarem. O chvíli dřív ale zaujala i stroboskopová vložka v "I Like Your Look", v níž se formace zvukově přiblížila Kasabian v nejlepších letech.

"Teda, těm to ale hraje," pomyslil si asi leckdo, když na scénu vstoupili s devátou večerní Inhaler. Zejména úvodní trojice písní, v čele s na desce nenápadnou, ale naživo zářící "Eddie In The Darkness", probraly i ty největší mrzouty. A skutečnost, že o skladbu dříve už se pod příhodně nasvětleným pódiem v barvách irské trikolóry frontman zdravil s prvními řadami pěkně zblízka, na tom měla jen zanedbatelný vliv.

Šlapalo to. Koncert odsýpal. A nepřestával bavit, i když se formace začala pouštět do pestřejších a táhlejších skladeb jako třeba "A Question Of You" patřící na novince k nejzapamatovatelnějším. Bezpochyby s ní fanoušci skupiny stráví nejedno festivalové léto.

Jen to tedy někdy na cestě mezi ní a přídavkovou, rovněž velice zpěvnou "Billy (Yeah Yeah Yeah)" začalo trochu skřípat. Snad proto, že frontman s diváky až na pár ohraných frází skoro nekomunikoval. Snad proto, že prostřední část setu vyplňovala vyloženě vata. A možná i proto, že by neuškodilo pročísnout brzy repetitivní vystoupení něčím překvapivým - akustickou mezihrou, prostřídáním se za nástroji nebo klidně jen nějakým tematickým filmečkem na neexistující projekci. Koncertu by to pomohlo a řetěz by tak v závěru nebylo potřeba znovu nahazovat.

Naštěstí poslední čtveřice vesměs hitů umožnila návštěvníkům zase pookřát a dobře se bavit. Foukátko však v Praze předvedlo ještě jednu věc - ukázalo jejich kytaristu Joshe Bartholomewa Jenkinsona jako velice schopného instrumentalistu, kterého by fanoušci měli začít sledovat. Ať už hrál na libovolnou kytaru, byla radost být toho svědkem. A i když i nadále si dublinské rodáky budeme spojovat především s otcem frontmana, jímž je slavný Bono z U2, pomalu, ale jistě se začíná dařit tuto nálepku smývat.