Vydat se na utopickou pláž společně s brněnsko-znojemskou surf-punkovou trojicí Beach Bum je jako nastartovat stroj času - a poněkud v rozporu s názvem jejich druhé desky nikoli na cestu do budoucnosti. Rázem se totiž ocitáme v tom skvělém čase devadesátkového punku, kde se spojovala drzost s melodiemi, a na mysl vytanou představy plážových parties, surfování a vůbec letní pohody. Za energickou muzikou se ale vždycky skrývají osobní příběhy - ty už tak optimistické nebývají.

Ostatně, krásně to ukazuje hned úvodní song alba, titulní "Utopia". V něm se spojuje punkový drive s odosobněně smutným vokálem. Některé z osmi kousků stojí na napětí mezi energickou hudbou a melancholickou snivostí zpěvové linky, jindy Beach Bum přitvrdí a přihodí do kotle poněkud více naštvané agresivity - jako v "Gonzo" nebo "FFYYFFF", kde hlas vokalistky Moniky působivě zhrubne. V jednom případě dojde až na téměř táborákovou romantiku: ve "Flower" mizí ryčné elektrické riffy a nahradí je uvolněné akustické brnkání.

Všechny tyto výrazové polohy zvládnou Beach Bum s gustem prostřídat na ploše zhruba pětadvaceti minut. Za vší barevně komiksovou fasádou, kde mohou pršet z nebe cigarety a k pivu se servírují jahody, se ale skrývá podstatně temnější jádro. Skupina se nebojí otevřít témata sebepochybností ("I have two hands and two legs / But I feel that something is to spare / I appreciate trivialities / But I don’t weigh myself" - "Beer & Strawberries"), zklamání ze světa i strachu.

Tato dvojlomnost nahrávky "Utopia" hraje v její prospěch - stejně jako dotažená produkce, přímočará, ale zároveň zvukově bohatá a barevná. Tady oproti tři roky starému debutu "T-Rex on Holiday" slyšíme obrovský posun. Sice skladby přišly o část své špinavosti, songwriting a energické podání v nich ale vyniknou mnohem lépe.