Vyrostl jste v rodině hudebních publicistů, netáhlo vás to také k tomuto oboru?

Když mi bylo asi jedenáct let, chvilku ano. Ale brzy jsem zjistil, že pokušení dělat hudbu aktivně nejsem schopen odolat.

Co vám to do vaší hudební kariéry dalo?

Tolik věcí, že nejsem schopen je zde vyjmenovat. Určitě náhled do mnoha stylů a vrstev hudby z mnoha různých stran. A též velice snadný přístup ke spoustě muziky v době, kdy neexistoval internet. Kazety, LP a tehdy nově vzniklá CD, v naprosté většině importovaná ze zahraničí, byly jedinými zdroji poslechu.

Občas mezi hudebními novináři a muzikanty panuje určitá animozita. Jak to vnímáte vy?

Máte pravdu, ale nijak vyhroceně to nevnímám. Alespoň ne v kontextu české scény. A co si pamatuji, sám jsem v tomto ohledu neměl v životě žádné negativní zkušenosti.

Coby jazzový kytarista a skladatel vyprávíte beze slov, jen s pomocí tónů, melodií, zvuků. Jak moc je to obtížné?

Vyprávět příběh, aby měl obsah a formu, je vždy obtížné. Zároveň, když se to podaří, jde o krásný pocit. Potřeba poslouchat i vyprávět příběhy je nejspíš tak stará jako lidstvo samo.

Co pro vás představuje největší inspiraci?

To je častá otázka a nemám na ni jednoznačnou odpověď. Pokaždé se jedná o něco jiného a zároveň inspirace sama nestačí. Aby se přetavila ve výsledek s nějakým obsahem, vyžaduje to vždy značné úsilí.

Aktuální album "When Child Was A Child" jste nahrál v Polsku, společně s Piotrem Wyleżołem, Michalem Barańskim a Michałem Miśkiewiczem. Jak tahle sestava vznikla?

Všichni se známe již řadu let a hráli jsme spolu mnohokrát v mnoha jiných sestavách. Když přišla nabídka od vydavatelství Bivak Records natočit nové album, došli jsme nakonec s Piotrem Wyleżołem k tomu, že bychom na něj chtěli přizvat právě Michala Barańského a Michała Miśkiewicze.

Jak na nahrávací sessions vzpomínáte? 

Tato studiovka vznikla velice rychle a velmi hladce. Kapela odehrála před natáčením jeden jediný koncert a den předem jsme měli krátkou zkoušku, které se ale neúčastnili všichni. Většinu nového materiálu hrál kvartet poprvé až ve studiu. Ale všechno bylo okamžitě jasné a nemuseli jsme nic vysvětlovat. Ovšem s muzikanty na této úrovni se to dá vlastně považovat za úplnou samozřejmost.

Do jaké míry jdete do studia s konkrétní představou o výsledku? 

Určitou představu o výsledku předem mám, ale ta se v průběhu práce vždy postupně mění.

Na nové desce se objevila i coververze Sufjana Stevense. Jaký je váš vztah k tomuto umělci?

Album "Carrie and Lowell" od Sufjana Stevense mi kdysi pustil můj spoluhráč, bubeník Martin Novák. Konkrétně tuto nahrávku jsem si velmi oblíbil a vracím se k ní pravidelně.

Když porovnám váš předposlední počin "Gilgul" s tím nejnovějším, cítím v nich velký kontrast co se nálady týče. "When Child Was A Child" má v sobě něhu, prosvětlenost. Bylo cílem přijít tentokrát s něčím odlehčenějším?

Obě alba se určitě zásadně liší. A každý člověk v nich určitě uslyší něco jiného. Ta subjektivita je na hudbě krásná a já svá vlastní díla neumím příliš vysvětlovat. Cílem bylo nahrát ty skladby zkrátka co nejlépe a nejupřímněji.

Hrál jste v řadě sestav i se spoustou muzikantů. Kterého setkání si vážíte nejvíce?

Těžko říct. Vážím si všech. Když už se ale ptáte na setkání, byť jsem s ním přímo nehrál, často vzpomínám na to s Waynem Shorterem v Los Angeles v roce 2001. Už jenom proto, že Wayne Shorter už není tady mezi námi.

Co vám dalo studium na Berklee College of Music?

Možnost učit se u hráčů jako Hal Crook, Ed Tomassi, Joe Lovano, Mick Goodrick a mnoha dalších. A pravidelně hrát s muzikanty jako Kendrick Scott, Walter Smith III, Lionel Loueke, Lage Lund a s mnoha jinými.

Vyučujete na JAMU. Jak se za roky vašeho působení proměnili studenti?

Vyučuji i na HAMU a na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Každý ročník se vždy liší, zároveň se ty proměny těžko popisují. Spoustu věcí mají studenti dnes jednodušší, spoustu jiných věcí složitější. Nakonec ale vždy člověk skončí u toho, že je potřeba zahrát dobré tóny na dobrých místech, to se zatím pořád nijak nemění.