Sehnat lístek na koncert velkého interpreta dnes často není jen o štěstí, ale i o tom, jestli jste ochotni zaplatit astronomické částky, které si překupníci diktují. Fanoušci zůstávají odsunuti na vedlejší kolej, zatímco spekulanti si hromadí zisky. Nepřišel už čas s tím něco udělat?
© Live Nation I když zrovna nepatřím k fanouškům amerického popového rappera
Pitbulla, jeho hudba zněla v době mého dospívání všude: z rádií i na parties. Stejně jako
Lady Gaga,
Rihanna,
Black Eyed Peas nebo třeba
Flo Rida. Když se v únoru ukázalo, že u nás vystoupí, říkal jsem si, že vidět ho naživo by mohlo být
guilty pleasure, které si dopřeju. Nepřikládal jsem jeho současné relevanci velkou váhu, jen nostalgii - přece jen, nevyprodá O2 arenu za pár minut. Nebo ano?
Přesto jsem ráno seděl u počítače, měl otevřené stránky prodejců a čekal, až to vypukne. Dopadlo to jako vždycky. Nejprve čekárna, pak fronta, nakonec zklamání. A o pár hodin později? Stejné lístky už visely na Facebooku a Bazoši za dvojnásobek.
Scénář, který se opakuje u každého velkého jména jako
Travis Scott,
Billie Eilish či
Dua Lipa a určitě i u mnoha dalších. Člověk si řekne, že měl prostě smůlu, i když si přivstal a byl připravený. Jenže tady nejde jen o náhodu. Ani o přirozený výsledek nabídky a poptávky. Jedná se o systematický problém - skupinu amorálních překupníků, moderních veksláků, kteří ze vstupenek na kulturní akce udělali výnosný byznys.
Když se z koncertů stane byznys někoho jiného |
"Dva a půl milionu za Pitbulla - tolik utratili naši členové za celou tour. Naše skupina koupila přes 1 000 lístků. Na každém máme 100% profit a všichni naši členové přesně věděli, kdy začíná který předprodej," chlubí se na TikToku příslušník Discord skupiny Retail.go a láká další griftery, aby se mezi ně přidali.
Jenže tohle nemá s retailem, tedy běžným prodejem původního produktu za standardní cenu, nic společného. Ve skutečnosti jde o reselling - nákup za retailovou cenu a následný přeprodej s výraznou přirážkou.
U sběratelských předmětů, jako jsou limitované tenisky nebo elektronika, může mít reselling své místo, protože umožňuje dostat vzácné zboží k těm, kteří jsou ochotni zaplatit vyšší cenu, ale u kulturních akcí jde o jiný příběh. Vstupenky nejsou investiční artikl, ale prostředek, jak se dostat na koncert. Přeprodej lístků tak uměle zvyšuje ceny a znevýhodňuje běžné fanoušky, což negativně dopadá na všechny kromě samotných překupníků.
© tiktok.com/@retail.go
Koncerty tak přestávají být místem pro opravdové fanoušky, kteří daného umělce milují, a stávají se spíše záležitostí pro ty, kdo si mohou dovolit přeplatit. Mladší lidé, studenti nebo ti s nižšími příjmy mají smůlu - na velké akce se prostě nedostanou. V tom horším případě se zadluží.
Umělec se tímto způsobem vzdaluje své skutečné komunitě, protože místo věrných příznivců, kteří na něj čekají roky, se v publiku objevují ti, kdo lístky prostě sehnali, ale jejich spojení s hudbou není tak silné. V tom horším případě na koncert dorazí míň lidí, i když bylo vyprodáno.
Koupit lístek, nebo se vzdát? |
Scalping - masové skupování lístků s cílem je následně přeprodat za přemrštěné ceny - zkrátka ničí hudební kulturu a mění koncerty v luxusní zboží dostupné jen těm, kdo jsou ochotni (a schopni) zaplatit nesmysl. A přestože v některých zemích už proti němu existují zákony, u nás se na to stále jen rezignovaně koukáme.
Lze namítnout, že když si někdo koupí lístek a pak ho nemůže použít, měl by mít právo ho prodat za vyšší cenu, pokud je o něj zájem. Ano, ale v tom nevězí ten hlavní problém. Scalpeři ve většině případů nejsou fanoušci, kteří na poslední chvíli nemohou jít a chtějí aspoň něco zpátky. Bavíme se o organizovaných skupinách s dokonale propracovaným systémem. Ty často vědí, jak obejít limity na počet lístků, využívají automatizované nástroje a bleskově vykoupí nejlepší místa. Pro běžného zájemce, který se snaží získat vstupenku klasickou cestou, to znamená minimální šanci uspět.
A výsledek? Nejenže si fanoušci připlatí, ale mnohdy se na koncert vůbec nedostanou. A umělci z toho nevidí ani korunu navíc - veškerý zisk jde překupníkům. Nabízí se také otázka, zda přeprodejci z výdělku odvádějí daně, nicméně minimálně část z nich nabízí při prodeji sepsání kupní smlouvy, což je sice legální a alespoň nějak seriózní, ale zároveň také značně bizarní.
Často někdo argumentuje tím, že
"scalping je jen přirozená součást nabídky a poptávky". Na první pohled to může znít logicky, ale ve skutečnosti tento
trh nefunguje férově. Na volném trhu by měl mít každý stejnou možnost koupit produkt za původní cenu. V případě vstupenek ale dochází k systematickému skupování, které omezuje dostupnost a následně uměle zvyšuje cenu na sekundárním trhu.
Stejně jako známe nástroje, jak se bránit cenovým kartelům nebo monopolům, i v tomto případě by měla existovat regulace. Evropská organizace
FEAT (Face-value European Alliance for Ticketing) bojuje za férovost na trhu s lístky v Evropě a zaměřuje se na ochranu fanoušků před neetickými prodeji a cenovými manipulacemi. Usiluje o transparentnost v prodeji lístků a o regulaci jejich přeprodeje.
Jak se postavit proti spekulantům? |
V jiných zemích už se proti scalperům podnikají konkrétní kroky. Ve Velké Británii schválili zákony, které omezují přeprodej lístků mimo oficiální prodejní platformy, čímž se zamezuje spekulativním nákupům, a také jednají o stanovení maximální ceny přeprodeje. Ve Francii musí být jakýkoli přeprodej lístků schválen organizátorem akce, což pomáhá udržet kontrolu nad dostupností vstupenek.
V USA se proti scalperům postavila
Taylor Swift, která v reakci na chaos způsobený vysokými cenami lístků na jejím turné "The Eras Tour"
odmítla dynamické ceny a vyjádřila podporu přísnějším pravidlům pro prodeje, které by lépe chránily fanoušky a zamezily spekulantům v jejich profitování.
Proč bychom nemohli zkusit něco podobného i u nás? Jednou z možností by bylo ověřování identity při nákupu lístků, čímž bychom zajistili, že si je skutečně koupí ti, kdo mají zájem o koncert, a ne překupníci. Zároveň by to zamezilo masovému skupování pomocí automatizovaných botů, kteří dokážou během vteřin vykoupit nejlepší místa.
Dalším krokem by mohlo být zavedení limitů v počtu vstupenek na osobu a v případě přeprodeje stanovit rozumný cenový strop (
v UK se projednává 30 %), případně spustit přes oficiální platformy sekundární trh s regulovanými cenami. A konečně, lístky koupené na neoficiálních webech by mohly být jednoduše neplatné, čímž bychom eliminovali obchodování s lístky mimo oficiální cesty. Tímto způsobem by se nejen chránili fanoušci, ale i samotní umělci, kteří by měli opět přímé spojení s lidmi, pro které tvoří.
Myslím si, že by kultura neměla být obchodní komoditou pro spekulanty, a i když osobně moc nevěřím, že by petice proti scalperům měla zásadní dopad, rozhodl jsem se ji vytvořit. Možná to nebude hned, ale je důležité alespoň něco zkusit. Pokud se připojíte, budeme mít alespoň pocit, že jsme pro fanoušky udělali, co se dalo. A i když se nám podaří jen trochu zlepšit situaci, bude to pořád krok správným směrem.
Aby petice měla skutečný dopad, je potřeba, aby ji podpořilo alespoň 10 000 lidí. V takovém případě ji musí Petiční výbor Poslanecké sněmovny projednat a zvážit, zda požádá o účast na jednání příslušné členy vlády nebo zástupce dalších relevantních orgánů.
➡️ Petice za regulaci přeprodeje vstupenek na kulturní a sportovní akce k podpisu zde