Dvaasedmdesátiletý Udo Dirkschneider v loňském roce vystrašil své fanoušky, když den před svým vystoupením s kapelou U.D.O. na festivalu Ostrava v plamenech zkolaboval. Od té doby ale stačil odehrát nespočet koncertů a nevypadá to, že by ho drobné zdravotní zakolísání nějak umělecky omezovalo.

Do Prahy dorazil s kapelou Dirkschneider, ve které bubnuje jeho syn Sven a na baskytaru hraje Peter Baltes. Ten společně s Udem a Wolfem Hoffmannem roku 1976 založil Accept a podílel se i na zásadní nahrávce "Balls To The Wall". Rozhodně tak nelze jejich oslavu výročí brát za nějaké parazitování na značce. Oba hudebníci měli u vzniku skupiny i oslavované desky nezpochybnitelně zásadní roli.

Večer otevřeli německo-italští All For Metal, kteří oslavují metalový žánr se vším klišé, které se k němu pojí - nechybí hymnické refrény, do půl těla svlečená těla, brnění ani kožešiny. To všechno předvedli i v Praze a zaplněný klub si s nimi zapěl hity "Gods of Metal" nebo "Born in Valhalla". Jedním z pěveckého dua je i vzpěrač Tim "Tetzel" Schmidt, který sem tam některého ze svých spoluhráčů přenesl v rukách nad hlavou. Na rozjezd to nebylo zlé, pokud se ale divák smířil s tím, že nejde o nic umělecky hodnotného.

O následujících Crownshift lze s opatrností říct, že se jedná o jakousi superskupinu složenou z bývalých členů Nightwish, Finntroll či Children Of Bodom. Fungují zatím poměrně krátce a na kontě mají jen loňský eponymní debut. Z něj v Praze vytáhli několik písní, ve kterých kombinovali tvrdší kytary se severskou melodikou. Přes určité závany kvality se ale jejich skladby jen obtížně dařilo udržet v paměti déle, než dopluly do svého konce. Rozhodně jim zatím chybí jistá autentičnost a stylová ukotvenost.

Kapela Dirkschneider na pódium vtrhla za doprovodu mohutné světelné clony, takže během začátku bylo téměř bolestivé Uda spatřit. Naštěstí šlo jen o efektní nástup a vizuální show se brzy umírnila.

Koncert formace důmyslně rozdělila na tři části. V té první Udo přehrál sedm slavných hitů Accept, následně započal samotnou oslavu "Balls To The Wall", kdy přehrál celou nahrávku od první titulní písně až po závěrečnou baladu "Winter Dreams", kterou mimochodem povedeně nově nazpíval v duetu s Doro Pesch. Závěrečná část pak patřila znovu trojici hitů jeho původní skupiny.

Kromě samotného nasazení kapely je nutné vyzdvihnout i opravdu dobrý zvuk, který se ladil velmi krátce na začátku, aby posléze bavil svou silou a vyvážeností celý večer. Zazlobil jen jednou, během písně "Flash Rockin' Man", kdy začal vypadávat a přeskakovat a zřejmě způsobil pár perliček potu na čele pořadatelům i zvukařům.

Udo působil na svůj věk svěže, vokálně nestrádal a energii udržel až konce, byť žádné eskapády na pódiu nepředváděl. Odpočinout si do zákulisí odešel pouze krátce během sóla jednoho z kytaristů během písně "Metal Heart". V něm mladší z členů formace krátce zahrál i úryvek z české hymny.

Radostný pohled byl na fanoušky, zejména staršího data narození, pro které byly skladby z legendární nahrávky něčím jako hymnami. Znali každý riff, refrén a svému metalovému Bohu se nadšeně klaněli.

Udo předvedl vše, co se od něj čekalo: Poctivý koncert, mnoho letitých hitů, neskrývané nadšení i slušnou, byť pouze na světlech založenou show. O nic méně, o nic více. Jen těžko mohl někdo odcházet ze SaSaZu vyloženě zklamaný.