Jako prvotní vzpomínka na tuhle tvorbu se mi vybaví začátek tohoto tisíciletí, televizní program STV 1, moderátorka Lucia Šipošová a hitparáda "Sedmička". V záplavě tehdy současných, moderních věcí bodoval singl a klip Milana Lasici (který si pro tento projekt doplnil jméno o prostřední Sweet) a Bratislava Hot Serenaders "Skôr než odídeš". Působil jako z jiného světa, i když u nás už také v té době excelovali Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. Jejich kouzlu jsem však nikdy nepropadl.

Pro Lasicu však jako by hrál fakt, že se soustředil na zpívání ryze slovenských písniček. Přesněji těch, které měl v repertoáru František Krištof Veselý, kterému je věnováno i tohle album. Veselý jich nazpíval na 250 a vzhledem k tomu, že první Lasicova deska na jeho počest "Ja som optimista" u posluchačů v roce 2001 rozhodně uspěla, vznikla hned o rok později její následovnice "Celý svet sa mračí".

Znovu se na něm podílelo obrovské množství muzikantů a také zpěváků, protože v drtivé většině skladeb zde Lasicovi pomáhají Serenaders Sisters (slyšet jsou především v písních "Šuhajko" či "Prečo sa máme rozísť"), mužskou část zastupují v rychlém foxu "Anča, Anča, Anča, Hana" zase The Swings. Deska se navíc nahrávala pokud možno co nejautentičtějším způsobem, na dva mikrofony firmy Neumann and co. bez použití playbacků.

Mezi další chytlavé kousky lze zařadit "Jaj, Zuzka, Zuzička", kterou před pár lety s obrovským úspěchem předělala do electroswingu kapela Mafia Corner. Jinak se album nese především v rytmu tanga, ale nechybí ani waltz či foxtrot. Skladby, na kterých se zásadním způsobem podílel Gejza Dusík s Pavlem Braxatorisem, vznikaly především v období druhé světové války a krátce po ní, a i když to musela být pro lidi mimořádně těžká doba, v těchto nahrávkách to nepocítíte ani náhodou.

Slyšet v nich naopak je něha, cit a lehkost - vlastnosti, se kterými Milan Lasica dané písně přednášel. On sám nebyl žádným interpretem s obrovským rozsahem. Pro tenhle typ skladeb se však jeho civilnost a klid náramně hodily. Ostatně on sám do bookletu napsal, že se vždy cítil být mikrofonovým zpěvákem.

Zmínit si zaslouží i propracovaná designová stránka nosiče, texty písní doplňují nejrůznější malůvky a nemohou chybět ani fotografie - jak jinak - v černobílé barvě. Pokud se člověk chce v dnešní rozbouřené době uklidnit a dostat do příjemné pohody, může se mu tato nahrávka stát přímo ideálním partnerem.