Žádné velké kecy, žádná přetvářka - jen čistá radost z hraní a pořádná dávka bordelu. Dune Rats nejsou z těch, co by si hráli na nějaké intelektuály. Jejich texty vyprávějí o věcech, co všichni známe - kámoši, mejdany, prázdné peněženky a občasné průšvihy. Ale právě v tom tkví jejich kouzlo. Když zpívají "Bullshit", máte pocit, že vám někdo konečně rozumí. A když spustí "Dalai Lama Big Banana Marijuana", víte, že tady se jede na pohodu a žádný stres.

Fungují už od roku 2010, ale pořád působí jako parta kámošů, co si jen tak z nudy založila kapelu v garáži u rodičů. A možná to je ten důvod, proč je lidi zbožňují. Jsou opravdoví. Neřeší trendy ani image - prostě hrají to, co je baví. A že to baví i ostatní? To už je jen bonus.

Jejich poslední deska "If It Sucks, Turn It Up" (2024) zní přesně tak, jak název napovídá - hlasitě, drze a se spoustou hitů. Písničky jako "Cheapskate" nebo "UP" jsou hymny pro všechny, kdo si občas připadají jako outsideři. Ale ukážou vám, že být outsider je vlastně ta nejlepší věc na světě.

A teď k tomu hlavnímu - jejich koncerty. Jestli jste ještě nikdy nebyli na Dune Rats živě, připravte se na pořádnou jízdu. Žádné uhlazené vystoupení s pečlivě nacvičenými pohyby - tady jde o čistý chaos, pot a smích. Publikum skáče do rytmu jako jeden celek a kapela sype jednu pecku za druhou. A když se Danny rozkřikne do mikrofonu něco ve stylu "Let’s fucking go!", víte, že to myslí vážně.

Praha měla to štěstí vidět tuhle partu v akci právě teď. A není pochyb o tom, že šlo o večer plný nezapomenutelných momentů - od prvního akordu až po poslední výkřik publika. Není to jen kapela - jsou to kámoši na dálku. Hudební gang, co tě vezme na výlet do světa bez pravidel.

Večer odstartovali britští grit-popoví Snake Eyes, kteří okamžitě dostali publikum do varu. A to nejen svou hudbou - tahle skupina si umí na pódiu užít každou vteřinu. V jednu chvíli se bubeník (Thomas Coe-Brooker) s frontmanem (Jim Heffy) prohodili: "Nikdy předtím jsem to nedělal, neplánovali jsme to, je to spontanní," smál se frontman, zatímco bušil do rytmu jako ostřílený profík.

Bylo to naprosto spontánní a všichni v sále to milovali. Během dalšího songu vlezl Jim do publika a zpíval přímo mezi lidmi, na každé noze jinou ponožku - protože proč ne? V jejich repertoáru se také objevil nově vydaný song "Hug". Celý jejich set působil jako jedna velká grungeová párty, která perfektně připravila půdu pro hlavní hvězdy večera. Rozloučili se svou nejznámější skladbou "Skeletons", což publikum bouřlivě ocenilo.

Když na pódium vběhli Dune Rats, svírající několik lahváčů plzně, atmosféra explodovala. "Všichni, co jsou ožralí, vylezte na pódium!" zařval Danny Beus do mikrofonu - a chaos mohl začít. Během první skladby "Scotty Green" se publikum okamžitě proměnilo v jeden obří mosh pit - pot, smích a energie všude kolem. "Dnes je sobota!" zahlásil frontman (i když byla neděle), což vyvolalo salvu smíchu.

"Kdo zítra pracuje? Nikdo! Bereme si sick day!" Publikum jásalo a refrény kousků jako "If it sucks, turn it up" nebo "Bullshit" zpívalo tak hlasitě, že by to probudilo i sousedy na druhém konci města.

V jednu chvíli se kapela rozhodla trochu zaimprovizovat. "Look at the stars… Coldplay? Hahaha, fuck that shit!" zařval Danny a místo toho spustili další punkovou pecku. Publikum za to formaci odměnilo obřím "Boo", které si sama vyžádala. "Dejte nám to největší boo, které dovedete!" smál se frontman - a když ho dostali, rozjeli další song s ještě větší vervou. Punková nátura a momenty k nezaplacení.

Během jedné skladby kytarista Brett schválně strčil do frontmana Dannyho tak prudce, že málem spadl z pódia přímo do davu. Všichni tři se mohli potrhat smíchy a pokračovali dál, jako by se nic nestalo. Další highlight? Jeden fanoušek vběhl k bubeníkovi BC Michaelsovi uprostřed setu jen proto, aby mu ukázal svoje tetování. Sekuriťáci ho naháněli, zatímco kapela se téměř válela smíchy po pódiu.

Během skladby "Dead, Rich or In Jail" zpěvák vzpomínal, jak mu učitelka na střední říkala, že určitě skončí ve vězení. "Look at me now, bitch!" V jedné chvíli zas vyskočili na pódium tři týpci a sundali si boty, nalili do nich pivo, přiťukli si, vypili to, skočili do davu a svezli se na vlně punkové párty. Proč sakra ne? ("Shoey" je australský slang pro slavnostní drink z boty. Nápoj je obvykle alkoholický a oslava následuje po zpocené cestě za vítězstvím, pozn. autorky)

Svou krasojízdu zakončili hudebníci peckou "Bullshit", kdy opět pozvali fanoušky, ať jdou pařit na pódium. Během této chvíle se celý sál spojil v jeden hlas. Bylo to emotivní i naprosto šílené - přesně takové, jako jsou Dune Rats. Jasně, zvuk měl občas k dokonalosti daleko, ale koho to zajímá? Tohle byla čistá punková radost bez pravidel.

V neděli večer nám Dune Rats ukázali, co znamená žít punkem - být svobodný, dělat si srandu ze všeho kolem a hlavně se bavit. Jestli jste se někdy cítili jako outsider nebo vás štval svět kolem vás, tihle Australané vám ukážou cestu ven: "Když to stojí za prd… zesil to!" Po skončení koncertu se přišli na pódium rozloučit BC Michaels a Brett Jansch ve stylu - roztočili lahváče piva a vypili to na jedno polknutí. "What a memorable night"!