Bowieho soukromá realita

13.10.2003 00:01 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Natěšený recenzent pod dojmem z poslechu vydařeného díla usedá ke klávesnici a chystá se napsat něco o tom, že tady máme kandidáta na desku roku, ale takových už bylo... Nicméně, David Bowie novinkou "Reality" opět potvrdil svou vysokou klasu. Pokolikáté už?
9/10

David Bowie - Reality

Skladby: New Killer Star, Pablo Picasso, Never Get Old, The Loneliest Guy, Looking For Water, She'll Drive The Big Car, Days, Fall Dog Bombs The Moon, Try Some, Buy Some, Reality, Bring Me The Disco King
Celkový čas: 49:17
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Rok 2002 znamenal pro Bowieho posluchače silnou trojkombinaci v podobě nové studiovky "Heathen", bilanční kolekce "Best Of Bowie" a znovuvzkříšení Ziggyho Stardusta, však není čas na vydechnutí, nedejbože spadlý řetěz. Rok se s rokem sešel a je tu další várka kvalitní muziky pro pokročilé, album "Reality", opětovná spolupráce s producentem Tonym Viscontim. Technologické hrátky se nekonají, zpěvák jen rozvíjí svůj dokonalý styl a album lze docela dobře identifikovat již po pár posleších.

Nebyl by to Bowie, jenž mimochodem ve svých letech vypadá dost dobře a neúnavně, aby nepřišel s něčím neotřelým - tentokrát to bylo satelitní koncertní uvedení desky do života v kinosálech světových metropolí. To není zas až tak superoriginální nápad, ale nedělá to každý, že? Tento detail jen živí stokrát opakovanou myšlenku, že Bowie sám vytváří novou hudební realitu. Místo toho, aby se jí nechal vláčet, ovlivňuje a předjímá jí, je stvořitelem soukromého herního levelu, kam ostatní nechá jen nahlédnout, aby zase odfičel někam jinam.

Minulou recenzi na "Heathen" jsem zakončil typickou bowieovskou otázkou - čím nás překvapí příště? "Reality" ale není moc překvapivá. Obsahuje typické Bowieho atributy, pestrost se projevuje v jeho schopnosti vtělit se do drsného rockera (titulní "Reality" nebo jedna ze dvou coververzí na albu, píseň "Pablo Picasso"), smutného jazzmana s pianem a vypravěče ("Bring Me The Disco King", "The Loneliest Guy") i provokativní pop hvězdy ("New Killer Star"). V "Never Get Old" zpívá "nenechám tě umřít a nikdy nezestárnu - napsané na papíře to zní pateticky, ale jako píseň to zní úplně jinak, skoro uvěřitelně.

První místo českého albového žebříčku pro "Reality" (i když jen na jeden týden) jsem považoval za omyl, ale stalo se. Nedělám si iluze, na našem malém trhu stačí pár stovek kupujících a znamená to skoky v pořadí, ale udělalo mi to radost. Přiznám se, že samotnému mi trvalo několik let, než jsem přišel Bowiemu na chuť (a ještě stále mám u něj co objevovat). O to větší je potěšení z povedené desky, jakou "Reality" je.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY