Maksim je pro někoho velmi neznámé jméno, ale věřte, že tento mladý chorvatský pianista již má ledacos za sebou. Jeho druhé album evokuje podobně laděný projekt houslistky Vanessy-Mae. Podařilo se mu skloubit vážnou a součastnou hudbu, celé dílko dostalo název "The Piano Player".
Maksim Mrvica pochází z Chorvatska a stejně jako
Karma se snaží o evropský a možná i celosvětový úspěch. Jeho cesta však nevede přes žebříčky, ale přes um, který prochází skrze jeho prsty kladené na klapky klavíru. Narodil se v roce 1975 v městečku Šibenik a jako dítko hravé a nezbedné se začal možná pod nátlakem rodičů učit hru na klavír. Nedosáhl v té době tak velkých úspěchů jako jeho kolegyňka
Vanessa-Mae, jeho cesta k úspěchu byla přeci jen trochu zdlouhavější. Hru na klavír se učil v Záhřebu pod kantorským dohledem Marije Sekso. V roce 1993 vyhrál svoji první velkou soutěž, též v Záhřebu. Hudební akademii ve stejném městě vystudoval pod taktovkou profesora Vladimíra Krpana. Pak se přemístil na rok do Budapešti, svá studia završil v Paříži a doladil tak svůj um pod dohledem Igora Lazka. Vyhrál několik soutěží, cen a podařilo se mu překvapit svým výkonem publikum svých koncertů. V roce 2000 vydal první album "Gestures" a v záhřebské hale Lisinski předvedl dokonalou laserovou show před dvěmi tisícovkami posluchačů. Tímto začal zdatně dohánět Vanessu-Mae. Jeho druhá deska "The Piano Player" navazuje přesně na to, co tato divoška s housličkami předvedla v roce 1995 na opusu pojmenovaném "The Violin Player".
Oproti Vanesse-Mae však vsadil více na klasická díla, ať už se jedná o Korsakova, Handela, Rachmaninova, Grieda, Golda, Paraca nebo Chopina. O původní materiál se postaral Tonci Huljic, album produkovali Jeff Wayne, Ian Wherry, Nikša Bratoš, Tonci Huljic a další. Hned v úvodní "The Flight Of The Bumble-Bee" (Korsakov) na vás vletí nejenom čmelák, ale i povedený roztančený rytmus. Moje kolegyně v práci, když uslyšela ukázku z této skladby z Maksimova oficiálního webu, prohlásila
"... že to tedy musel být pěkně velkej těžkotonážník a přiožralej čmelák." "Handel's Sarabande" je však nádherná a rozsáhlý, více než desetiminutový experiment "Rhapsody On A Theme Of Paganinini" (
Rachmaninov) by mohl být naopak o nějakou minutku kratší, hlavně úvod, závěr je takové malé velké a předčasné vyvrcholení desky samotné. "Dance Of The Baroness" (Parac) uzavírá v důstojnosti přehlídku upravených klasických děl. Tonci Huljic nezůstal v ničem pozadu za mistry vážné hudby a složil zajímavé kompozice, ve kterých hraje prim um Maksima. Nemohu se však ubránit pár poznatkům, které bych chtěl zmínit. Buď v Chorvatsku vysílala Česká televize nebo jinak si nedokážu vysvětlit inspiraci, kterou použil ve skladbách "Claudine" a "Wonderland". "Claudine" v úvodu evokuje znělku někdejší talk show "Vysílá studio Jizerka" a "Wonderland" až moc nápadně vypadl z oka znělce, dá se říci, dnes již kultovního českého seriálu "Návštěvníci". "Cubana" a bonusová "Cubana Cubana" jsou lehce prošpikovány latinou a s "Crotian Rhapsody" již dávněji
Maksim šokoval své posluchače.
Někdo může tvrdit, že takto prznit vážnou hudbu je barbarské, tedy klonovat vše do tanečních spodků a vdechnout tak kompozicím ducha moderních hudebních postupů. "The Piano Player" je vkusně odvedeným počinem, který po boku "The Violin Plyer" dotváří zajímavý celek a pohled na vážnou hudbu trochu jinou optikou. Bez nadsázky a shazování sebe samého
Maksim předvedl povedený výkon, který si zaslouží vaši pozornost a zapomenutí na skotačení na ubohý popík projektu
Karma.