Možná už ke konci ledna máme za sebou jeden z koncertů letošního roku. Americký kytarista a zpěvák Mark Tremonti totiž v Paláci Akropolis předvedl naprosto strhující show - zdaleka nejlepší z jeho tří dosavadních zastávek v Česku.

Tremontiho nezaměnitelný rukopis udával směr už devadesátkovým postgrungerům Creed, ale hudebně dozrál a rozkvetl až s jejich progresivně hardrockovými nástupci Alter Bridge. Tam tvoří extrémně silné hudební manželství se zpěvákem Mylesem Kennedym.

Kennedy přináší ženskou energii a mnohovrstevnaté vokály, zatímco Tremonti představuje mužskou stránku s tvrdými thrash-metalovými riffy a buldočí energií. A přesně taková je i jeho sólová tvorba pod hlavičkou jeho příjmení.

Večer plný testosteronu a vysokooktanové energie odstartovala britská předkapela Florence Black, která příjemně překvapila. Trojice muzikantů představila syrový stoner metal s tvrdými riffy a těžkotonážními bicími, ale i chytlavé refrény. Zpěvák s poctivým rockovým chraplákem pak perfektně doplnil její sound. Ideální otvírák večera.

Z původně jediného sólového alba, na kterém Tremonti vybil své metalové já, se mezitím stala regulérní skupina. S čerstvou novinkou "The End Will Show Us How" už má na kontě šest desek. Mark Tremonti znovu ukázal svou buldočí energii - v osm hodin zaklekl do bloků a nohu z pedálu nesundal až do konce svého víc než stominutového vystoupení, které bylo, mimochodem, o čtvrt hodiny delší, než pořadatelé avizovali.

Tvrdé riffy, metalové kvapíky, precizní sóla, typické melodie a především jeho zpěv. O Tremontim se často mluví jako o jednom z nejpodceňovanějších kytaristů, což je rozhodně pravda, ale ještě větší nedocenění padá na jeho skladatelský um a vokál. Barva hlasu a charisma z něj dělají jedinečnou osobnost. A to platí i naživo, kde kromě zpěvu zvládá i plnotučnou rytmickou kytaru a krátká sóla, podobně jako James Hetfield z Metalliky, a to na špičkové úrovni.

V Akropoli při takto těžkotonážní hudbě sice aparatura tradičně nestíhala, což vedlo k přeřvanému zvuku. Nicméně po metodě pokus-omyl jsem našel snesitelné místo k poslechu, a to nalevo od zvukaře pod balkónem.

Tremonti odehráli průřez celou svou tvorbou a vrcholy show přišly hned tři: novinková, progresivně vygradovaná (ve stylu Gojira) "The Mother, The Earth And I", srdceryvná balada z první řadovky "The Things I've Seen" a na stadionovém refrénu postavená "Dust", při které zpívali snad všichni v sále. Mimo zvuku tak nelze večeru a samotné kapele nic vytknout.

Ještě horší zvuk byl v roce 2016 v MeetFactory, naopak o dva roky později v Brně zase koncertu přihlíželo jen poloprázdné Semilasso. Akropoli proto můžeme nazvat nejpovedenější českou zastávkou kapely. A jelikož Tremontimu ani po překročení padesátky forma a energie rozhodně nedochází, nezbývá než se těšit na příště!