V jednu chvíli se zdálo, že Alien Ant Farm budou na odpis. Je dobře možné, že v chladných manažerských hlavách z Universalu už na odpis skutečně byli určeni, podařilo se jim ovšem vyškrábat se zpět. V létě 2002 se totiž při projíždění po Španělsku naboural autobus s kapelou s náklaďákem, díky čemuž utrpěla valná část osazenstva (skupina a "crew") dosti vážná zranění, řidič dokonce zemřel. Nejhůře na tom byl zpěvák Dryden Mitchell, který měl zlomené krční obratle a trvalo mu několik měsíců, než byl schopen návratu do studia. Ale hudební láska trvale zvítězila nad nástrahami osudu, mohli někteří oslavovat. "truANT", nová deska, která je na světě od konce srpna, je výsledkem oněch post-havarijních snah.

V recenzi na "ANThology", labelový debut AAF, jsem nejčastěji zmiňoval stereotyp, jednoduchost, předvídatelnost a přirovnával kapelu hojně ke spřízněným Papa Roach. To už v případě "truANT" neplatí tak docela. Důvod je nasnadě - producentský dohled bří DeLeů ze Stone Temple Pilots. Jejich práce a vliv jsou na novince AAF natolik výraznými prvky, že došlo k celkovému posunu profesionálního výrazů mravenčí farmy směrem k barvitějšímu a náročnějšímu projevu. Jakmile se spustí úvodní pecka "1000 Days", rozpoznáte z řadových desek STP známý kytarový zvuk, který v zápětí přejde v pop-punkové "zakousávání". Hrátkami s posluchačem je vyplněna následující "Drifting Apart", ta v sobě skrývá několikero melodických poloh, rytmických kotrmelců a kytarových odboček, takže v jejím závěru máte doslova transkontinentální pocit.

Vidíte, stačí dvě první písně a už je vyřčeno tolik, kolik jiné soubory nejsou sto byť jen naznačit v desítkách minut. Můžeme ovšem pokračovat, AAF nejsou dýchavičnými sprintery vysílenými po přepáleném startu... "Quiet" navazuje na klidnější skladby z debutu, halí je však do rozverného rock'n'rollového pláště plného jemných odboček a zvukových srandiček. Čtvrtá "Glow" postavené pouze na akustické hře rozesměje loupežnou melodií či skočnou atmosférou, následuje "pilotsky" melancholický singl "These Days". V "Sarah Wynn" zase Dryden káže grungem dívce jaté drogovou závislostí, "Never Meant" kombinuje reagge s bluesovou náladou dotvářenou nejen klubovou kytarou, nýbrž také "zakouřenou" trumpetou.

Alien Ant Farm se podařila věc, která rozhodně není běžná u formací prodávajících miliony desek. Dokázali - pochopitelně za užitečné a vydatné pomoci DeLeů - vycizelovat vlastní styl k pomyslné čistotě. Když posloucháte "truANT", nejednou se do myšlenek vpletou Foo Fighters, jejichž postupy jsou dnes AAF pravděpodobně nejpodobnější. Důležité bude vyčkat třetí desky a posoudit, kam se Alien Ant Farm vypraví příště, koho si vezmou na pomoc. Volba producentů pro "truANT" byla vynikající, protože skloubení instrumentální exhibice, chytlavých melodií, špinavých kytar a častého střídaní tempa (a vůbec charakteru písně) udělalo z desky jednu z nejpřekvapivějších rockových kolekcí poslední doby. Směrem k AAF putuje z mé strany velká poklona a máchnutí kloboukem, neboť natočili oproti lehce nadprůměrné "ANThology" o třídu lepší CD. Moc příjemné a osvěžující album.