Příjemné, často až romantické písničky, které na svůj již před časem vydaný debut sesypalo víceméně folkové uskupení Zdarr, jsou nahony vzdálené unylé přeslazenosti i odtažitosti od reality, což je přesně to, co si dnes většinou při tomto slovním spojení okamžitě vybavíme. To však není zdaleka jediná zvláštnost, kterou tahle severočeská čtveřice vybočuje z davu. A navíc tady nejde o nějakou programovou výjimečnost.

Vezměme to po pořádku. Skupina sama sebe (poměrně výstižně) označuje jako "Otevřenou akustickou fúzi", ale na vydání jejich CD se výrazně podílel Radek Kopel alias Napalmed, jedna z nejaktivnějších postav domácí industriální hudební scény. Ve skupině samotné působí dva bývalí členové Laury a jejích tygrů, nástrojově ji tvoří dva akordeonisté, dechař a perkusista. To vše pro výsledek sice není až tak podstatné, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale musíte uznat, že z obyčejnosti je to vymyká už předem.

Přestože mají za sebou skoro tři roky na především folk & country pódiích, ne nepodstatným prvkem v jejich poklidné až relaxační hudbě jsou občas rockové postupy, ale hlavně výrazný vliv šansonu. Ten je také vzdaluje od dryáčnického zacházení s akordeonem jako dominantním nástrojem, tak jak ho známe od Vaška Koubka nebo Radůzy. Mají svůj charakteristický zvuk, spíše než na prožitek se tady ovšem sází na barevnost i přirozenou krásu melodií, které naštěstí zatlačují do pozadí sice nijak iritující, ale přece jen trochu naivitou zavánějící texty. Občas se totiž ona "přemýšlivost" a pokusy o filosofování obracejí proti výsledku. Přesvědčivější jsou tak spíše obyčejné reflexe reality ("Ženy" či kraftwerkovským motivem inspirovaná "Sedm teček") či svérázný humor ("Sousedi a autíčka") než hlubokomyslnosti typu "Ptačí sny" nebo až nepříjemně moralizující "Omezenost". O tom, že síla skupiny je hlavně v hudební složce jasně vypovídá pro mě asi nejlepší "Smím prosit".

Zdarr jsou jménem, které by určitě nemělo uniknout fanouškům třeba Zuzany Navarové, Jablkoně, Majerových brzdových tabulek, Sester Steinových či třeba Neřež. Je sice otázkou, jestli si dokáží na hudební scéně objevit své místo - obávám se, že pro mainstream folk & country publika už budou moc mimo, a pro třeba alternativní publikum příliš melodičtí a v objevování nových cest příliš opatrní. O snadném cíli pro ironiky ani nemluvě. Jejich debut je však bezesporu přesvědčivý a je jen škodou, že na tuhle desku sotva narazíte v běžné distribuční síti. Ale možná je dobré, že podobnou hudbu si musejí posluchači sami objevit, nenabízí se pod nos a dostane se tak jen k těm, kteří si to zaslouží. Pro ty ostatní je tu totiž Rádio Blaník a jistá komerční televize.

CD vydané knižním vydavatelstvím Hněvín pro recenzi poskytla skupina Zdarr.

Album: Zdarr - Zdar
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 41:11
Skladby: Ptačí sny, Sousedi a autíčka, Rozkládací tanečnice, Banální svět, Malíř bez sponzora, Sedm teček, Ženy, Omezenost, Jen nechci tě mít rád, Smím prosit, Létání