Jedno se Toad Planet musí nechat - velmi přirozeně naplňují definici žánrového spojení art rock. Svědčí jim zasněná, volně plynoucí tempa, zvukem tu a tam pomrkávají směrem k Davidu Gilmourovi či Eddiemu Hazelovi, ale přitom snaživě nekopírují. Co se hudební stránky týče, velmi sebejistě prezentují svou vlastní tvář.

Roky společného hraní jsou znát jak na sehranosti, tak na schopnosti vystavět skladbu - nejvýrazněji to poznáte u instrumentálek. Pomalu vybudované "Intro" a hlavně "Blouzním" postavené na emocionální kytaře platí za dva jasné trumfy debutu "Bloudím". Uhrane i sólo ve skladbě "Strašidla" nebo velkolepě střižený klávesový part v písni "Jitřenka". Po skladatelské a aranžérské stránce nelze nahrávce vytknout prakticky nic.

Body nicméně ztrácí v textech. Řada obratů šustí papírem ("V mý mysli myši piští, / myši piští na mým hřišti"), jsou jen obrazy pro obrazy, básněním pro básnění ("Ty kulečníky nemaj nikdy padla a v srdci bude zakouřený počasí"). Hudba se slovy se navíc ne úplně vzájemně vnitřně doplňuje.

Na dobré cestě se Toad Planet nacházejí například v důrazné "Unese tě řeka" - jako by se ale kapela nechtěla pouštět do delších stopáží, které by nechaly texty i hudbu dýchat. Za poněkud problematickou též považuji dvojici vsuvek - báseň "Tygr" a field recording "Proč si lidi povídaj?" -, flow desky nijak nepřispívají a z poměrně sevřené nálady vás zbytečně vyhazují.

Debut Toad Planet působí muzikantsky sebevědomě, ale zároveň nerozhodně. Našlápnuto je přitom velice dobře. Jako by formace sama sobě půlhodinovou stopáží alba "Bloudím" zbytečně přistřihla křídla.