"Premena" Simy Magušinové je přirozená, čistá a krásná

Od posledního řadového alba "Oslobodená" uplynuly téměř přesně čtyři roky. A právě ta svoboda a zbavení se všech pout zapříčinily, že Sima Magušinová se do další kapitoly svého života pustila bez bázně a hany. Co všechno stihla, svým způsobem popisuje ve skladbě "V tóni". Svatba, narození syna, nemoc... prakticky cokoli z toho médii sotva prošumělo, protože, jak slyšíme z lehce rozverné skladby "Obyčajná mama", zpěvačka nežije svůj život způsobem, že by se před bulvárními novináři skrývala, jen nesouzní se současnými trendy sociálních sítí, kdy na ně lidé umisťují s prominutím každé... odkašlání.

Ona prostě jenom všechno nefotí, netočí a nesdílí. Žije si svůj úplně "Normálny život", jak zpívala už ve svém dávném hitu, pěkně v klidu, v pokoji a s bohem. Žádné šablony pro ni neexistují ani v muzice, takže si rozhodně neláme hlavu s tím, že by podle některých názorů neměla stopáž desky přesáhnout pětačtyřicet minut. Zatímco předchozí nahrávka trvala hodinu, novinka obsahuje patnáct základních písní, dva bonusy a v délce sedmdesáti minut si v ničem nezadá třeba s Metallikou.

Jenomže sestava songů protentokrát představuje jakousi bonboniéru. Bonboniéru od velmi kvalitního lokálního výrobce, v níž najdeme každý kousek úplně jiný, ale zato spolehlivě vynikající. Z koncertů a videoklipů už jsme před vydáním poznali velkou část skladeb. Nechybějí ani dva duety - "Duše divoké" se Zuzanou Smatanovou mají kapodastry na hmatnících kytar umístěny pěkně vysoko a znějí parádně. Titulní "Premena" se Zuzanou Eperješiovou alias Skyvou zase vzešla z úplně jiného hudebního soudku.

Zatímco "Liptovské srdce" či "Prichádza pokoj" působily na recenzenta jako singly pouze jen velmi dobře, v kontextu celého alba už se zdají fantastické. První jmenovaná s krásně cinkajícím cimbálem vyšla krátce po Simině svatbě, ta druhá zase zpříjemnila loňský advent. Opačnou náladu, svádějící zase k hlubokému zamyšlení a sebezpytu, přináší "Requiem", jehož text napsal politický vězeň Rudolf Dobiáš a doprovází ho smyčcové kvarteto. Ale pak hned přichází uvolněná "Čím sa cítim".

Člověk by měl klást důraz na to, co čte, co poslouchá, na co se kouká, s kým se potkává a kým se obklopuje. To všechno ho ovlivňuje, ať si to chce připustit, nebo ne. A pokud to jsou dobré věci a správní lidé, vyzařuje to z něj - a bohužel i obráceně.

Své si užijí i milovníci velkých orchestrů a dechových sekcí, pro něž rozepsal aranže Adrián Harvan. Jak se blíží závěr desky, stále silněji lze cítit duchovní poselství. Vždyť "S odvahou" či "Všetko pod slnkom" mají svým vyzněním až chválový (o významu tohoto slova v křesťanství si lze přečíst zde) charakter. Druhá vzpomínaná, původně velmi pomalá a klidná píseň se ke konci pořádně rozpálí. Finále patří "Tvorcovi", tomu, díky kterému - jak píše autorka v bookletu - sama mnohé dokáže.

Roli prvního bonusu obstarává skladba "Nádherný svätý", díky které před patnácti lety Sima, ještě jako Martausová, vyhrála Gospel talent. Celé dílo uzavírá "Moja muzika". Nálady, chutě a vůně písní se na tomhle stříbrném kotoučku střídají jako v životě. Někdy člověk lítá nahoře, jindy se propadne zase dolů, občas se nechá unášet veselím, druhdy zase propadne melancholii. Tahle pestrost je i v životě potřeba, drží nás totiž neustále ve střehu a nenechává nás ukolébat, protože nikdy nevíte, co se může stát. Proto by album mohlo sloužit i jako jakýsi soundtrack lidských životů.

Má snad jedinou vadu na kráse - chybí na něm duet s Tomášem Klusem "Vesmír má". Písničkář přitom také nedávno vydal novou studiovku a ani na ní povedenou pohádkovou skladbu nenaleznete. Krásný obal, postavený na prostém základu, zobrazuje siluetu zpěvačky a autorky vycházející z plodné jabloně. I to představuje svůj hlubší smysl a odstín. V jednoduchosti je síla. V hudbě i v životě.