Čtvrtý prosinec se ukázal jako den zaslíbený mnoha koncertům - David Koller, Fast Food Orchestra, Zrní... Kdybych mohla, rozčtvrtím se. Volba padla na poslední jmenované. Ač jsem je letos viděla už potřetí, tentokrát slibovala kapela jiný koncept. Jednalo se totiž o večer věnovaný albu "Následuj kojota", od jehož uvedení tento rok uplynulo deset let. A tak jsme ho všichni jako jedna smečka následovali. Zaznělo celé, žádnou píseň pánové nevynechali.

V jejich diskografii šlo o čtvrtou řadovku. Kladeňáci za ni získali nominaci na album roku v Cenách Apollo a hned tři příležitosti na Ceny Anděl 2014 (skupina, videoklip, alternativní hudba) - žádnou ale tehdy bohužel vzhledem k silné konkurenci neproměnili. S odstupem času se dá potvrdit, že to byla silná deska, která s posluchači zacloumala a stále zůstává aktuální, a tedy nadčasová.

Setlist víceméně odpovídal deluxe edici počinu, jen s jednou výjimkou. Song "Oknem vyletí, komínem vletí" posloužil jako intro. Jinak to šlo pěkně jako po másle. Pravidelně naživo dostávají prostor "Deště", "Království", "Lazar", "Loďky" a "Moře", ale tentokrát jsme slyšeli také skladby, na které obvykle nedojde - k nim se řadí například "Straky", "Ukolébavka pro Igora a Ikona" či "Edárik a Pádik". Zazněla i instrumentálka "Obleva".

Aktéři zavzpomínali na Kamila Šíra, legendu nejenom pražské kulturní scény a šéfa Lucerna Music Baru, kde koncert probíhal. Jeho smrt v minulém týdnu znamenala nemilé překvapení a ránu pro všechny, kteří ho znali. Selhalo mu srdce. Zrní mu věnovali píseň "Stůj", ve které se bohužel autenticky zpívá: "Vyprovázej duši odešlou." V ten moment panovalo poměrně přítmí, obrazovka, kde po celou dobu běžel minimalistický vizuál v podobě kojota měnícího se dle hraného repertoáru, potemněla.

Návštěvníci si mohli koupit nejen klasický merch kapely, ale i ten připomínající titul, kterému byl večer zasvěcen. V nabídce se objevila i kniha básní frontmana Honzy Ungera, kterou vydal nedávno.

Přehráním kojota akce neskončila. Původně plánovaná půlhodinka songů napříč deskami se nakonec ještě prodloužila, všichni surfovali na vlně křehkosti a ovace v závěru nebraly konce. Vystoupení postupně nabíralo na intenzitě a vyvrcholilo hity "Jiskřící raketa TOTO", "Hýkal", "Rychta", "Igor Pelech", "Autobus", "Ať" či "Jabloně".

Oprášení deset let starého díla se ukázalo jako dobrý tah. Nejenom já jsem si ho s chutí znovu kompletně nasála a nechala se unášet na vlnách pod kůži vrytých popěvků typu: "Říct, chcem si říct, jak horký jsou srdce", "Vem nás slunce, vem s sebou k moři" či "Cítíš, jak se to rozbíhá, už se to rozbíhá".

Dvouhodinový koncert utekl jako voda a teleportoval nás do období, kdy album vznikalo: "Je léto 2013 večer a na Kladno jde tma." Zrní, díky, už teď jsem zvědavá, s čím vyrukuješ příště.