Když se koncem roku 2000 na českém hudebním trhu objevila prvotina rómského seskupení Gulo čar, znamenala nemalé překvapení pro všechny, kdož s ní nějakým způsobem přišli do styku. Mezi kritiky a odborníky z branže se nahlas mluvilo o zručných instrumentalistech, vyzrálých vokálech, o nápadech, silných melodiích, profesionální produkci i promyšlených aranžích. Mluvilo se o bohatosti, rozmanitosti, barevnosti, o svébytném muzikantském žánru bez hranic. Mluvilo se o roztančené a zábavné desce, která byla přijata jako aktuální klenot tuzemské hudební produkce. Samotné Gulo čar znalí věci onálepkovali jako významnou naději, sebevědomě znějící muzikanty obrovského tvůrčího potenciálu, kteří mají vlastní názor a ví, kam chtějí směřovat, jako ty, kdož už na počátku své dráhy hrají na úrovni pro mnohé nedosažitelné a jako jedni z mála hudbu opět povyšují na umění. I proto bylo jejich nové, v pořadí druhé album "Baro Drom" očekáváno všemi, kterým jméno Gulo čar něco říká.

Ono devítičlenné seskupení nepatří k těm, co vypustí do světa nové věci, pokud není stoprocentně přesvědčeno, že je správný čas tomu tak učinit. Koneckonců mlčeli takřka tři roky, to samo o sobě avizuje jistý důraz na kvalitu. Novinka Gulo čar je albem, kde je stále co objevovat. Působivé melodie z pera Pavla Dirdy, líbivé vokály Ireny Horváthové a Kolomana Baláže, dravé i romantické dechy Jiřího Majzlíka a Radima Hanouska (plus trombón a saxofon hostů Terezie Zoubkové a Roberta Lacka), suverénní instrumentální výkony ostatních členů kapely (zářným příkladem je jamující skladba "Latin Brazil"), zábavnost i zamyšlenost zároveň, bohaté aranže, invence a hutná stopáž, to všechno jsou slova, které desku vystihují.

Hned poté, co na přehrávači zmáčknete tlačítko "play", na vás deska vyštěkne funkově estrádní znělkou (příměr prosím brát s nadsázkou), která však po několikavteřinové gradaci zklidní tempo - otvírák alba nese název "Baro drom", což v překladu znamená "dlouhá cesta". Onou "dlouhou cestou" mají Gulo čar na mysli cestu k nám, neromským spoluobčanům. Všem ukážeme, že chceme a umíme žít dobrý život, budeme spolu, bude nám dobře, čeká nás však dlouhá cesta, praví se v této dlouhé (sedmiminutové) písni postupně. Úvodní stopa není jediným místem desky, kdy je na problematiku odlišných komunit poukázáno, ať mám na mysli pětku "Kamavas" ("Chtěla jsem"), v níž nádherně pějící Irena Horváthová prostírá na ubrus procítěné melodie otázku, kde a proč se Rómové schovávají, a naříká, že jim lidé nevěří, nebo jedná-li se o desítku "O čercheňa" ("Hvězdy"), spílající o osamělosti a bezprizornosti cikánské populace.

Oproti skladbám, v nichž se Gulo čar stylizují do role mluvčích i obhájců svého národa, a hlásají, jak naše vlast vypadá z opačného břehu řeky, zde stojí písně optimistické a radostné jako například energií nabitá "Khelavas" ("Tancovala jsem") nebo noční život opěvující "Funky Power". Ta znamená také, spolu s osmičkou "Tam to frčí", výjimku co do textové složky - zní angličtina a čeština. O druhé zmíněné "Tam to frčí" si dovolím mluvit jako o nejslabším kousku alba, co dokazuje, že čeština nejspíše nebude pro tento styl zrovna nejšťastnější volbou (zde je jakási pochybnost podtržena faktem, že místo zpěvu v kapele sáhli po rapu). Člověk má sice radost, že rozumí i bez bookletu, ale to je asi tak všechno. Když však říkám nejslabší, nemám na mysli, že se nedá poslouchat!

"Baro drom" nabízí pohled na romskou kulturu a mentalitu z jiného úhlu, než jako na ony hlučné, početné spoluobčany, znamená možnost vytvořit si o nich nový, přijatelnější obraz. Na desce najdeme texty o hudbě, tanci, přírodě, rodině, lásce, naději i Bohu, zabalené do melodií zasněných, ale i křepčivých, plných temperamentu, schopné strhnout k tanci a zpěvu všechny, bez rozdílu barvy pleti. Neotřelost produkce devíti strhujících podtrhuje malebný zvuk romského jazyka; je jednou ze stěžejních přísad, co tvoří jejich hudbu výjimečnou.

Pokud minulé album "Pačas" ("Věříme") patřilo mezi nejvýznamnější události tuzemské hudební produkce, v případě "Baro drom" tomu nebude jinak. Necelou hodinu cikánského folklóru v moderním kabátu funku, jazzu i soulu kapely Gulo čar si zamiluje každý, koho omrzel stereotyp pseudopopulární hudby českých rádií.