Marně jsem pátral v paměti, kdy jsem naposled viděl koncert Olympiku - hrůza, muselo to být ještě v minulém století! Po zhlédnutí výborného životopisného filmu "Django" mě jala velká chuť se na legendu našeho bigbítu podívat a zkontrolovat, jak jí to v principálově osmdesáti letech šlape živě. Příležitost se naskytla těsně před Dušičkami v ostravské Dolní oblasti Vítkovice.

Shodou okolností ve stejný den vyšlo nové album "Songs Of A Lost World" kapely The Cure, která před pár lety vystupovala se svou "Trilogy" slavných desek "Pornography", "Disintegration" a "Bloodflowers". To je samozřejmě jen zajímavá drobnost, kterou chci říct, že jako fanoušek nějaké skupiny mám tyto speciální programy zaměřené na celou nahrávku nebo období mého oblíbence rád.

Olympická "Trilogy" funguje spíše jako představení než jako normální koncert - po příchodu kosmonautů skrze publikum následuje mluvené intro, které divákům osvětlí, o co během večera půjde, v průběhu show se objevují další postavy doplňující děj na pódiu: starý Lampář a paní Nostalgie, vedle muzikantů se zjeví obří Robot. Sluší se vypíchnout i působivé projekce, jež skvěle dokreslovaly obsah textů, a velmi pěkný zvuk, v němž dominovala frontmanova kytara a heroický hlasový výkon dobarvený efekty podle původního zvuku díla. Jistěže v osmdesáti to nedáte stejně jako před čtyřmi dekádami (pokud nejste Tom Jones), ale bylo to úplně v pohodě.

Obzvláště se mi líbila Jandova sympatická umanutost - po "Prázdninách na Zemi...?", "Ulici" a "Laboratoři" pak ve čtvrté bonusové části večera nakonec hudebníci odehráli i některé nestárnoucí hity, které si zazpívala na nohou stojící hala, ale jinak si vybrali především skladby, kterými dělali radost sami sobě. Jak říkal principál, "aby si v nich pěkně zahráli".

Nedošlo tak na celou řadu zlidovělých hitů, ale jedním z vrcholů večera se stala třeba píseň "Můj klid" z roku 1986 (nikoliv 1987, jak uvedl kapelník). Na členech Olympiku bylo krásně vidět, jak je hraní baví. Petr Janda zůstává ve svém požehnaném věku stále plný energie, Milan Broum si svými basovými figurami vysloužil nejeden potlesk a o generaci mladší spoluhráči (Martin Vajgl - bicí, zpěv, Pavel Březina - klávesy a dokonce i sólový zpěv) do kapely napumpovali novou šťávu.

Olympic odehrál poctivé dvě hodiny čistého času. I když "Trilogy" postupně vyšla už před více než čtyřiceti lety, jen na pár skladbách se podepsal zub času a trochu zastaraly. Hodné obdivu je spíš to, jak coby celek zůstává tematicky aktuální svým akcentem na ekologii a mezilidské vztahy. "Laboratoř" pak směrem k současnému rozmachu umělé inteligence působí až vizionářsky.