Crash Test Dummies si za více než třicet let existence prošli snad vším, co si lze představit: několikačetné obměny sestavy, z níž se vždy u kormidla udržel nonstop jen ten nejpovolanější, tedy zpěvák Brad Roberts. V průběhu života ho zradily záda, vydavatelství, nepříliš úspěšná sólová kariéra a v neposlední řadě i chutě posluchačů. Souvislou kariéru se mu navzdory mnoha rozpadům a reunionům podařilo vybudovat jen doma v Kanadě, patrně jediné zemi, kde si od něj lidé pamatují více než jeden singl.

Buďme ale spravedliví, i v Praze si pár nejvěrnějších jedinců natáčelo alespoň "In The Days Of The Cavemen" či "God Shuffled His Feet", titulní skladbu druhé a nejdůležitější desky, k jejímuž třicátému jubileu se aktuální turné koná. Navíc v takřka nejslavnější sestavě - na pódiu jsme kromě frontmana mohli vidět i jeho bratra, basáka Dana Robertse, bubeníka Mitche Dorge, na tamburínu a akordeon hrající zpěvačku Ellen Reid a dva nájemné muzikanty - kytaristu Stuarta Camerona a klávesistu Leitha Fleming-Smithe, kterého třeba jejich Wikipedie ani neuvádí.

Ti všichni se ale v solidně zaplněném klubu trápili se zvukem, a tak i zmíněné skladby tu a tam nepříjemně zavazbily a kazily požitek z akustické, folk-rockové hudby, jíž se formace z většiny prezentuje. Stáhnutí činelů a vokalistky, společně přehlušujících klíčový vokál principála a místy i kytary, by rozhodně pomohlo. Člověk by čekal, že takoví veteráni si zvuk pohlídají.

Bohužel se tak nestalo, a proto nejlepší hudební zážitek umožnily až songy, v nichž se prezentovala jen část skupiny, což reprezentovala například zasněná balada "The Psychic" doplněná klavírem nebo cover XTC, který ve své době doprovázel snímek "Blbý a blbější". I další písně ve středním a pomalém tempu, jako třeba druhý největší hit kapely "Superman's Song", ukazovaly její autorskou potenci k napsání smysluplného kusu. Škoda jen, že jí v tomto směru nešel hudební trh na ruku.

Nejdůležitější proprietou v sestavě ale i po letech zůstává ikonický basbaryton frontmana, který se s přibývajícím věkem ještě prohloubil. Právě kvůli němu dává smysl na koncerty Crash Test Dummies stále chodit. Prokázal to i úplně nový song "Sacred Alphabet" napsaný letos, v němž lídr ukázal, že může jít s hlasem ještě níž a vyloženě imitovat zplozence z pekla. V závěrečné písni základního setu "Afternoons & Coffeespoons" naopak kytarista rozezpíváním a sólem rozparádil diváky a kolegy. Konec tak držel mnohem pozitivnější notu, díky níž muzikanti neodcházeli ze scény, ale rovnou přidávali.

Pravda, dramaturgický twist, kdy se z hluboce intimní, niterné balady postavené především na textu plném životní moudrosti a dramatickém přednesu v podobě "Heart Of Stone" přešlo do rozjuchaného vánočního popěvku "Jingle Bells", lehce překvapil. Největší tahák už ale tou dobou čekal takřka za zatáčkou. "Mmm Mmm Mmm Mmm" naživo, to je zážitek, který si mnozí vychutnají jen jedinkrát v životě. A jistě bychom v sále našli řadu diváků, kteří na tento moment čekali klidně i celých třicet let. Včetně autora reportáže, který by se bez této skladby dost možná nikdy neseznámil se svou ženou.

Naneštěstí se ale patřičný klimax nedostavil, neboť soubor nadále bojoval se zvukem v Rock Café a kdykoliv dostala prostor zpěvačka nebo bubeník, frontmanův výkon to přehlušilo. A k tomu ještě cosi z reprobeden nepříjemně pískalo a vazbilo. Pověstná kanadská slušnost tak sice velí poděkovat za to, že jsme se skupiny v Praze po letech dočkali, nicméně po takovém fiasku nelze než požádat organizátory ze Selection o repete někdy příště. Přitom nechybělo mnoho a mohlo jít o vážně nádherný koncert.