Vedle prvních desek "Želva" a "Pták Rosomák" je právě období zmíněné trilogie považováno za to nejslavnější v bohaté historii Olympiku. Nahrávky "Prázdniny na Zemi", "Ulice" i "Laboratoř" (výborný vzpomínkový článek o nich nedávno napsal kolega Tomáš Rozkovec) přinesly skupině skvělou prodejnost a vyprodané sály, které žasly nad tím, co šlo už v tehdejší době vizuálně předvést.

Proto se formace k tomuto konceptu vrátila v roce 2006. Megalomansky a jen v několika halách, s doprovodnými vokalistkami, rozšířenou sestavou a znovu natočenou trojicí desek, která prošla určitými úpravami - především co se aranžérské stránky týče. Letos zjara znovu vyšla kompletní sestava v luxusním reedičním boxu "Trilogie" na LP, obohacena bonusovým CD. Tam nechyběla pro letošek jediná nově natočená skladba "Kartotéka". Současné turné však muzikanti koncipovali skromněji, aby s ním mohli vystupovat po menších sálech. A hlavně s ním chtějí navštívit co nejvíce míst, protože jak nám frontman Petr Janda prozradil v rozhovoru, který na musicserveru brzy vyjde, hraní je jednoduše pořád moc baví.

To šlo dobře vidět i v Třebíči. Kvarteto v oblecích kosmonautů nejprve odzadu prošlo kolem celého hlediště a po odložení přileb a krátkém vysvětlení, co vlastně čeká publikum za program, se pustilo do "Prázdnin na Zemi". Některé skladby byly výrazně pokráceny, pár výjimek úplně zmizelo, aby přehrání každé z desek (samozřejmě bez přestávky, jako na nosičích) netrvalo déle než zhruba pětadvacet minut. Během "Ulice" se v sále objevil "starý lampář, co lampy rozsvěcel" a chvíli nato se jím protančila s parapletem i "Paní Nostalgie". Diváci se vůbec poprvé dostali ke slovu při megahitech "Já" a "Okno mé lásky".

Olympic však není kapelou, co se pachtí po hitech. Jeho posluchače zajímá i to, co mu muzikanti na pódiu předvedou. V "Laboratoři" krásně vynikl se svým sólem baskytarista Milan Broum. Dvojka Martin Vajgl a Pavel Březina pak zezadu neúnavně popoháněla lehce nachlazeného Petra Jandu k tradičnímu výbornému výkonu. Pětasedmdesát minut první části programu uteklo jako voda a po krátké, asi pětiminutové přestávce nepřišel ke slovu jen přídavek, ale plnohodnotná druhá část vystoupení.

Také autor reportáže čekal, že dojde na maximálně pět klasických hitů formace, aby se dočkali i zavlečenci a ti, kteří tvorbu souboru znají jen z rádia. Petr Janda ovšem řekl, že nebudou hrát pouze hity, co chtějí diváci, ale i hity, co mají rádi oni. Zazněla proto také pecka ze zatím poslední řadovky "Kaťata" - "Pálím tvář". Nechyběly ani "Můj klid", "Jednou", "Když ti svítí zelená", "Jako zamlada", "Osmý den", "Dynamit", "Želva", "Dej mi víc své lásky" a teprve pak se hudebníci znovu uklonili a krátce odešli do zákulisí, aby se vrátili na přídavky "Jasná zpráva" a "Dědečkův duch".

Čistého času lehce přes dvě hodiny energické a poctivé muziky jsou i dlouhým nosem pro dnešní mladé kapely, které odehrají hodinu a dvacet minut dlouhý set a mají pocit, že se předřely. Publikum v třebíčské Pasáži si koncert užilo plnými doušky a fanoušci z tohoto kraje už se mohou těšit na srpen roku 2025, kdy Olympic navštíví Moravské Budějovice.