Pro někoho překvapující host, sbor s autentickým názvem Na hłas, večer zahájil. Někdo to mohl čekat, protože spoluzakládajícím členem a sbormistrem tohoto pěveckého seskupení je Jáchym Hájek, který v Poletíme? hraje na trubku. Soubor se přidal i během vystoupení hlavní hvězdy, kterou doplnil v několika písních.

Pro brněnskou skupinu šlo o neobyčejný večer, protože pokřtila na jaře vydanou desku "Hvězdy to těžký maj". Tu vydala po dlouhých šesti letech čekání. Kmotry se stali Vašek Bláha (Divokej Bill), Márdi z Vypsané fiXy, manažer formace Tomáš Paleta a ředitel vydavatelství Supraphon Michal Máka. Ten navíc muzikantům předal Zlatou desku za prodej předešlé řadovky "Chce to hit!". Křtilo se ohnivou vodou, tedy pálenkou.

První dva jmenovaní hosté se pěvecky zapojili do druhého nejznámějšího songu, když pominu "Pojď se mnou lásko má", tedy do "Lokomotivy". Oblékli si na sebe ponča, v duchu textu: "Jsi lokomotiva, která se řítí tmou. Jsi indiáni, kteří prérií jedou." To vysvětlovalo tematickou tekutinu určenou ke slavnostnímu aktu. Vždyť čím jiným by taky měli Moraváci v Praze křtít?

Nečekané pozvání na pódium dostal herec, spisovatel a architekt v jedné osobě David Vávra, který tančil a zpíval v publiku. Ač mu pomalu táhne na sedmdesátku, energie měl na rozdávání. Křepčil vedle mě - s o jednu či o dvě generace mladšími. Před fanoušky cosi odrecitoval a svojí autentičností pobavil většinu z nich. V průběhu večera se nezištně vetřel i do sboru, kde doslova splynul s davem.

Koncert se uskutečnil v rámci podzimního turné kapely k již zmíněné novince. Z té přehrála polovinu věcí, včetně mnou oblíbených kousků - "Princezna", která vypovídá o frontmanově paní, a "Holka s bosejma nohama", jejíž dramatický příběh zpívá = vypráví houslista Vojtěch Konečný.

Genius loci z Velké Lucerny přímo sálá, jen zvuk zde nebývá zrovna ideální. Ale to asi nikomu nevadilo, protože písně této party za šestnáct let zlidověly a do zdejšího prostředí skvěle zapadly. Během dvouhodinového průletu svými hity nezapomněli muzikanti na nic stěžejního.

V závěru místo konfet a podobných kejklí vyletěly z balkonových ochozů pestré balonky, které doplnily hudební pestrost ansámblu a veselé křepčení příchozích. Jak se frontman Rudolf Brančovský dušoval v našem rozhovoru, tak i učinil: hostů přišlo tak akorát, program nestál na nich a nestrhávali na sebe moc pozornosti. Scénu dotvářely obří plachta a makety vintage kulatého mikrofonu, které v setu plnily funkci osvětlení a dělaly příjemnou kulisu celému vystoupení Poletíme?.