Při vyslovení jména XIII. století se mnohým domácím fanouškům gotického rocku rozlije po páteři příjemné mrazení. Kultovní formace stále platí za žánrové domácí stříbro a desky jako "Amulet" nebo "Nosferatu" jsou dodnes platné klenoty a základní kameny domácí gotiky. Kapela kolem bratrů Petra a Pavla Štěpánových (též stojí za punkovou formací Hrdinové nové fronty) nyní do světa vyslala nové album "Noc vlků", které vyšlo po dlouhých osmi letech od desky "Intacto".

Ochutnávkou z nahrávky, která se do značné míry opírá o osobní výpověď frontmana Petra Štěpána, se stala skladba "Můj bratře můj", která tuto osobní linii potvrzuje. Není totiž ničím jiným než Petrovou poctou bratrovi Pavlovi, který jej coby bubeník jistí celou kariéru. Dost málo na - kdysi - sebevědomého vypravěče temně romantických příběhů.

Píseň se bohužel neobešla bez textových klišé ("Jsme jedna duše ve dvou tělech") a jisté hudební předvídatelnosti. Skupina navíc typickou temnotu nahradila nasládle retrospektivní náladou, které se o osudovost otře jen letmou připomínkou, že "jednou všechno skončí". Jinak se bohužel jedná o o trochu kolovrátkovou poctu jednoho bratra druhému.

Klip, v němž neschází ani zrnité záběry z dětství, ani pohledy na hrající kapelu, pracuje s motivem opětovného spojení obou protagonistů a utvrzení jejich silného pouta.