Eponymní desky "Seal" (1991) a "Seal II" (1994) nastavily směr, kterým se umělec ubíral i na dalších nahrávkách. Jejich stěžejního postavení si je jednašedesátiletý Brit dobře vědom, a tak aktuální turné věnuje převážně oslavě těchto dvou klenotů. Svůj repertoár představí již 16. října v pardubické enteria areně.

Sealovi se podařilo prosadit rovnou se svou prvotinou, přestože byl zpočátku přirovnáván k soulovému kolegovi Terenci Trentu D'Arbymu. Působil však uvolněnějším dojmem a význam sehrály i producentské zásluhy - konkrétně spojení s Trevorem Hornem, který spolupracoval s Tinou Turner, Art Of Noise či Rodem Stewartem, se ukázalo jako zásadní.

Singl "Crazy" o chaosu moderního světa, který se v létě roku 1991 stal hlavní rádiovou stálicí, přinesl zpěvákovi slávu a bryskně z něj udělal známou osobnost. Jeho spolupráce s DJem Adamskim na skladbě "Killer" se stala masivním klubovým hitem, ale houseové prvky obsahovala i úvodní položka debutu, příznačně pojmenovaná "The Beginning".

Vzhledem k počáteční inklinaci k elektronické hudbě bylo až s podivem, že se Seal nenechal do tanečního proudu zcela zlákat. Místo toho se ponořil sám do sebe, aby vytěžil ze svých zkušeností a zachytil způsoby, jakými se lidé vyrovnávají s utrpením a zmatky. Stejně jako jeho téměř hlasový dvojník Peter Gabriel dal i své druhé řadovce totožný název jako prvotině - jednoduše "Seal". Posléze však nosila pojmenování "Seal II" právě proto, aby se odlišila od jakéhokoli předchůdce či nástupce.

Opět se zde spojil s Trevorem Hornem a řadou doprovodných hudebníků. Druhá studiovka se nepokoušela opakovat ani recyklovat jedinečnost singlů "Crazy" a "Killer", ačkoliv otvírák "Bring It On" může jejich energii připomínat. Převažovaly na ní balady, jejichž výjimečnost spočívá v tom, že postrádají zbytečný patos. Hloubavé kousky "Prayer For The Dying", "Don't Cry" a "Kiss From A Rose" se právem řadí k tomu nejsilnějšímu z umělcovy tvorby. Snová atmosféra, orchestrální aranžmá a vrstevnaté vokály dosud největšího hitu "Kiss From A Rose" přesně ukazují, jak Seal dokáže pracovat s emocemi.

Nebýt náhody, druhý singl "Kiss From A Rose" by se na album ani nedostal. Než se stal jedničkou Sealovy kariéry, zastavil se v žebříčcích kolem dvacátého místa a poté vypadl z hitparád. Vše se změnilo, když režisér Joel Schumacher zařadil píseň do filmového trháku "Batman navždy". Posléze se umístila na vrcholu amerického žebříčku Billboard Hot 100 a následující rok si vysloužila nominace na Grammy rovnou ve třech kategoriích (Nahrávka roku, Skladba roku a Nejlepší mužský popový pěvecký výkon), z nichž všechny nakonec ovládla.

Zatímco první album bylo energické a průbojné, druhé znělo více uvolněně, jako by britský interpret nalezl v hudebním světě větší jistotu. Hornova produkce vynikala bohatostí a opulentností, ale nepřebila interpretův hlas, který zůstal středobodem každé skladby.

Sealovy první dvě studiovky zachycují, jak lze v hudbě spojovat různé žánry a emoce do jedinečného celku, jenž oslovuje široké spektrum posluchačů. Hudebník přinesl do popového světa hluboký emocionální projev, v němž se nevyhýbal těžkým tématům - interpretoval je přístupně a přitažlivě. Jeho kombinace popu, soulu a elektroniky ukázala, že není jen dalším mainstreamovým zpěvákem, nýbrž umělcem s jasnou vizí.

Hlas a hudba mohou posloužit jako silné nástroje pro vyjádření lidské zkušenosti. Právě z tohoto důvodu se mnozí posluchači k první dvojici desek ze zpěvákovy diskografie stále vracejí - protože při každému poslechu najdou něco nového, co je osloví hluboko uvnitř. Aneb jak praví Seal v písni "Don’t Cry": "I'm your sedative. Take a piece of me whenever you can."